Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
35 C 243/2021-61
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 6 037,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 037,05 Kč s úrokem z prodlení v částce 440,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 575,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úrok v částce 895,72 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 575,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 131,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 037,05 Kč s úrokem z prodlení v částce 440,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 575,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úrok v částce 895,72 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 575,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 131,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 4. 5. 2018 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, přičemž nároky z této smlouvy nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.
2. Svou mezinárodní příslušnost posoudil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis.
3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce poté, co zkoumal schopnost žalované dluh splnit, s ní uzavřel smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 4. 5. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatky za vedení účtu, za komfortní splácení, za administrativní činnost a s úroky v celkové výši 4 617 Kč. Žalovaná tak měla v 45 pravidelných týdenních splátkách uhradit částku 10 617 Kč. Žalovaná však hradila jen částečně. Žalobce předmětnou pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo oznámeno žalované. Ta přes výzvu ničeho dalšího neuhradila.
5. Soud s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I posoudil spor účastníků podle práva České republiky.
6. Po právní stránce soud uzavřel, že strany smlouvy uzavřely smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení se zákonem 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta jistina 6 000 Kč, jež se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem, poplatkem za administrativní činnost, který podle svého obsahu není ničím jiným než úrokem, a poplatky v celkové výši 10 617 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila tyto platby toliko částečně, přiznal soud žalobci jako nástupci původního věřitele dlužnou jistinu, úrok a poplatky za další služby, a to vše snížené o již uhrazené platby. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce částečně kapitalizoval ke dni 20. 1. 2020.
7. Soud pak uložil žalované tento dluh uhradit ve lhůtě dle § 160 o. s. ř.
8. Jinak tomu potom bylo, pokud žalobce požadoval uhrazení úroku 29 % ročně z dlužné jistiny za období ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky. Žalobce tento svůj nárok dovozoval z ujednání o zápůjční úrokové sazbě. Soud však konstatuje, že ze smlouvy toliko vyplývá, že úroková míra byla sjednána sazbou 29 % ročně a není vázána na žádný index. Nicméně z ní není pro běžného spotřebitele zřejmé, že by takto měla být smlouva úročena nad rámec stanovený na 1. straně smlouvy, ze kterého vyplývá, že smlouva je sjednána s pevným úrokem 799 Kč. V článku 6 smluvních podmínek jsou pak sjednány následky řádného nesplacení smlouvy, avšak ani v tomto článku není ujednáno, že by nesplacením dlužné částky v sjednaném termínu vznikl žalobci nárok na hrazení dalšího úroku nad sjednaný pevný úrok ve smlouvě. Soud tak uzavřel, že spotřebiteli s běžným rozumem nemůže být zřejmé, že sjednaný úrok bude povinen platit i po termínu poslední splátky. S ohledem na tento závěr soud uzavřel, že úrok byl mezi stranami sjednán v pevné míře 799 Kč, a zamítl žalobu, pokud jde o úrok nesjednaný.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 131,64 Kč, přičemž tato částka představuje 76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalované v rozsahu 12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 037,05 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.