Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 128/2021-40

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 50 459,83 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 521,83 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 18. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, to je co do

-) částky 1 938 Kč

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 66,97 Kč od 30. 9. 2020 do 14. 10. 2020

-) úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 48 521,83 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 521,83 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 506,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 521,83 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 18. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, to je co do -) částky 1 938 Kč -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 66,97 Kč od 30. 9. 2020 do 14. 10. 2020 -) úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 48 521,83 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 521,83 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 506,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 2. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 459,83 Kč s tím, že původní věřitel, společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřel dne 30. 1. 2020 smlouvu o rychlé půjčce č. 3021360 (dále jen„ smlouva“). V rámci smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně. Dne 29. 9. 2020 přistoupil původní věřitel k zesplatnění dluhu, a to z důvodu porušení smluvních povinnosti žalovaného, které spočívalo v prodlení s úhradou dluhu. V důsledku toho, že se žalovaný dostal do prodlení, na jistině vznikl žalovanému dluh ve výši 48 521,83 Kč, na smluvním úroku 2 615,12 Kč, na úroku z prodlení 66,97 Kč a na dlužných poplatcích 1 938 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil i přes to, že ho žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky zaslanou předžalobní výzvou, v rámci které mu poskytla k úhradě částky lhůtu 7 dnů. Dne 26. 10. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi původním věřitelem a právnická osoba a.s. a následně dne 7. 11. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi právnická osoba a.s. a žalobkyní.

2. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle , (dále jen „“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s projednáním

a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že původní věřitel se žalovaným uzavřel dne 30. 1. 2020 smlouvu o rychlé půjčce č. 3021360, jejíž nedílnou součástí jsou Produktové podmínky pro osobní úvěry původního věřitele, a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě, současně bylo sjednáno pojištění úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli celkovou částku ve 12 měsíčních splátkách – 11 splátek po 4 813 Kč, první ve výši 478,44 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. 2. 2020 s každá další splátka 7. den v měsíci. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 13,99 % ročně (prokázáno citovaným návrhem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, akceptací tohoto návrhu a citovanými produktovými podmínkami). Žalovaný původnímu věřiteli uhradil do sjednaného dne splatnosti dlužnou částku jen částečně, co do 48 521,83 Kč zůstala dlužná částka neuhrazena (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtě za období 1. 1. 2000 až 1. 12. 2020). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 došlo k postoupení pohledávky původního věřitele za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na právnická osoba a.s. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2020 došlo k postoupení pohledávky právnická osoba a.s. za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanými smlouvami o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy zaslanými dne 26. 1. 2021 a 27. 11. 2020 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 1.2021 a ze dne 27. 11. 2021 a podacími lístky). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 26. 1. 2021 a podacím lístkem).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, žije v pronájmu a pracuje jako administrativní pracovník u společnosti právnická osoba příjmení měsíční příjem žalovaného byl uveden ve výši 29 318 Kč, nezbytné měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny částkou 2 000 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaný nemá hypoteční úvěr nebo úvěr ze stavebního spoření. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, ze kterých byly tyto informace ověřeny, ani je neoznačila.

7. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje banka, původní věřitel, coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

8. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalovaného netvrdila ničeho. Z předložených důkazů, tedy z pouhého návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce a v něm zaznamenaných údajů, nelze uzavřít, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného zkoumal dostatečným způsobem. V předmětném návrhu je uvedeno, že žalovaný je ženatý, již však není patrné, zda byly zohledněny příjmy manželky žalovaného a její výdaje, coby příjmy a výdaje společné domácnosti, či nikoli. Dále bylo uvedeno, že nezbytné výdaje činí 2 000 Kč. Tuto částku soud shledává nepřiměřenou vzhledem k tomu, že žalovaný bydlí v pronájmu. Lze si stěží představit, že z částky 2 000 Kč žalovaný zaplatí nájem i nezbytné výdaje na živobytí. Navíc v návrhu nebylo uvedeno, z jakých dokumentů byly takto uvedené informace ověřeny. Vzhledem k těmto skutečnostem má soud vážné pochybnosti o tom, zda příjmová stránka žalovaného byla náležitě prověřena. Soud má dále za to, že původní věřitel ani řádně nezjistil výdajovou stránku žalovaného. Vzhledem k tomu, že původní věřitel v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) z. s. ú. nepořídil kopie ověřovaných dokumentů a ani je neuchovala, nemohl soud ověřit, zda původní věřitel náležitě zkoumal majetkové poměry žalovaného.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

22. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

25. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

26. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

27. Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Navíc ust. § 78 odst. 1 z. s. ú. po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

28. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebylo prokázáno, že původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy o rychlé půjčce řádně zjistil a následně posoudil příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, tedy že dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že dostál povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a splnil tak podmínky, za nichž bylo možné půjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o půjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

29. Jelikož však bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 50 000 Kč, kterou mu žalovaný co do částky 48 521,83 nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor původního věřitele, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 48 521,83 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 48 521,83 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 10. 2020 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne

11. 11. 2020, sp. zn. ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 17. 6. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle o. z. ve výši stanovené jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 18. 6. 2021, do zaplacení.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (92,32 %) a neúspěch měla jen v poměrně nepatrné části (3,84 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 506,2 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 019 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 459,83 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.