Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 137/2021-51

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 37 230,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 798 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně jdoucí od 22. 12. 2021 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku tj. co do

- částky 4 964,55 Kč,

- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 119,21 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 12. 2019 do 18. 5. 2020,

- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 95,34 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 1. 2020 do 18. 5. 2020,

- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 71,50 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 2. 2020 do 18. 5. 2020,

- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 49,21 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 3. 2020 do 18. 5. 2020,

- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 25,37 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 4. 2020 do 18. 5. 2020,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 31 112,55 Kč

od 19. 5. 2020 do zaplacení,

- částky ve výši 843 Kč,

- částky ve výši 4 625,25 Kč,

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 612,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 798 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně jdoucí od 22. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku tj. co do - částky 4 964,55 Kč, - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 119,21 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 12. 2019 do 18. 5. 2020, - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 95,34 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 1. 2020 do 18. 5. 2020, - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 71,50 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 2. 2020 do 18. 5. 2020, - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 49,21 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 3. 2020 do 18. 5. 2020, - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 25,37 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 814 Kč od 16. 4. 2020 do 18. 5. 2020, - zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 31 112,55 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, - částky ve výši 843 Kč, - částky ve výši 4 625,25 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 612,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem, který byl doručen zdejšímu soudu dne 18. 3. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 230,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 15. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. SU4002624966, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 798 Kč určený na financování nákupu zboží - notebooku (dále jen„ smlouva“). Úvěr byl poskytnut k rukám prodejce, právnická osoba, který zastupoval žalobkyni na základě mandátní smlouvy ze dne 23. 7. 2018. Žalovaný se v této smlouvě zavázal splácet částku úvěru formou 12 měsíčních splátek ve výši 2 814, a to k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 15. 12. 2019. V rámci smlouvy byl sjednán i úrok ve výši 44,97 % ročně. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když se dostal do prodlení s úhradou již první splátky. Žalobkyně proto dluh ve výši 32 843,55 Kč ke dni 16. 4. 2020 zesplatnila. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na uvedenou výzvu nereagoval, dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka ve výši 32 843,55 Kč sestává ze splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 14 070 Kč, z doplatku nesplacené jistiny po zesplatnění ve výši 17 042,55 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužných splátek ve výši 843 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 238 Kč, z poplatku za odeslání upomínky ve výši 450 Kč a z poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč.

2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalobkyně poskytla žalovanému s dostatečným předstihem povinné informace před uzavřením smlouvy s tím, že žalovaný posoudil, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci.

3. Žalovaný je státním občanem Chorvatské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci rozhodl v souladu s  , .

6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní, resp. zástupcem žalobkyně jakožto prodejcem (právnická osoba, a.s.), a žalovaným byla dne 15. 11. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem koupě zboží - notebooku, a to za podmínek stanovených v této smlouvě, podmínkách č. 100518CC-F ze dne 1. 5. 2018 (dále jen„ úvěrové podmínky“) a sazebníku, přičemž úvěrové podmínky i sazebník tvořily nedílnou součást této smlouvy. Úvěr byl žalobkyní poskytnut žalovanému dne 21. 11. 2019, a to převodem na účet. Celková výše úvěru činila 26 798 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 44,97 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách. První splátka byla splatná dne 15. 12. 2019, zbylé měsíční splátky byly splatné vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž výše měsíční splátky činila 2 814 Kč (prokázáno citovanou úvěrovou smlouvou, potvrzením o poskytnutí úvěru a smlouvou o obchodním zastoupení). Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit částku ve výši 33 768 Kč, přičemž tato částka sestává z jistiny úvěru ve výši 26 798 Kč a úroků ve výši 6 970 Kč. Žalovaný sjednané splátky však nehradil řádně a včas, do prodlení se dostal již s první splátkou, na dlužnou částku jistiny úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 16. 4. 2020. Žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami požadovala po žalovaném vedle dlužné jistiny a úroků i úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 843 Kč a úhradu účelně vynaložených nákladů za odeslání 3 upomínek ve výši 450 Kč (prokázáno dopisem o zesplatnění ze dne 28. 4. 2020 včetně dodejky, z přehledu plateb a předsmluvními informacemi). Žalovaný přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021 a podacím archem).

7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u společnosti právnická osoba na pozici řemeslníka/opraváře, jeho čistý měsíční příjem činí 27 114 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, dále uvedl, že nemá žádné výdaje na spoření, ani jiné měsíční výdaje.

8. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s  , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

9. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela ze skutečnosti, že poskytla žalovanému s dostatečným předstihem povinné informace před uzavřením smlouvy s tím, že žalovaný posoudil, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V úvěrové smlouvě byly sice uvedeny informace o osobních poměrech žalovaného a rovněž o příjmech žalovaného a o jeho pravidelných měsíčních výdajích za bydlení, absentovaly zde však údaje o tom, zda a případně jakým způsobem byly tyto informace ověřeny. Žalobkyně ani netvrdila, že by v případě žalovaného tyto informace ověřovala tím způsobem, že by si od žalovaného vyžádala dokumenty, na základě kterých by jeho tvrzení mohla ověřit. Pokud jde o výdaje na bydlení, z údajů tvrzených žalovaným je zřejmé, že tyto údaje jsou podhodnocené. Žalovaný uváděl, že žije v podnájmu, přičemž měsíční náklady na bydlení měly činit pouze 2 000 Kč, tato částka však nemusela odpovídat realitě. Z uvedeného je patrné, že žalovaný neuvedl další nutné výdaje, které potřebuje na živobytí. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Navíc předmětné ustanovení ukládá povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni, nelze proto přenášet povinnost posouzení možnosti splácet na spotřebitele, tedy žalovaného, jak to učinila žalobkyně, když tvrdila, že žalovaný byl subjektem, který měl posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci.

10. Pouhé doplnění čísel do smlouvy bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -149). Je nutné uvést, že již v poměrech , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v  , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. S ohledem na citovanou judikaturu je nutné trvat na jejich doložení.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

26. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 26 798 Kč (jistina úvěru uvedená ve smlouvě), kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 26 798 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal smluvní pokuty v částce 843 Kč a v částce 4 625,25 Kč, úroků z prodlení ve výši 4 314,55 Kč, nákladů za upomínky ve výši 450 Kč, nákladů za zaslání dopisu o zesplatnění ve výši 200 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 360,63 Kč, soud žalobu zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 31 112,55 Kč ve výši 10% ročně od 19. 5. 2020 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 21. 12. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobkyní zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle o. z. ve výši stanovené jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 22. 12. 2021, do zaplacení.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná a svého nároku se domáhala formulářovou žalobou, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 612,45 Kč, přičemž tato částka představuje 43,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 71,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 490 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 230,80 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.