Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 2/2022-34
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 41 150 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 100 Kč od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit
a) další částku ve výši 28 050 Kč,
b) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 968,50 Kč,
c) úrok ve výši 10,45 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení,
d) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 299 Kč od datum do datum,
e) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 199 Kč od datum do zaplacení,
f) úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 100 Kč od datum do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 100 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit a) další částku ve výši 28 050 Kč, b) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 968,50 Kč, c) úrok ve výši 10,45 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, d) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 299 Kč od [datum] do [datum], e) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 199 Kč od [datum] do zaplacení, f) úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 100 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 41 150 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč (kterou žalovaný převzal v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 28 % ve výši 5 600 Kč, s poplatkem za správu úvěru 4 400 Kč a inkasním poplatkem 6 800 Kč, tj. s celkovými náklady ve výši 16 800 Kč. Celková dlužná částka 36 800 Kč byla splatná v 16 měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 6 900 Kč, která byla započtena na úrok a poplatky. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ porušení povinnosti hradit splátku řádně a včas, přičemž v důsledku prodlení žalovaného se splácením jednotlivých splátek žalobkyně požaduje za období od datum do datum smluvní pokutu v celkové výši 11 250 Kč Celkem se žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 20 000 Kč, úroku za sjednanou dobu úvěru 3 299 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 594 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 007 Kč, smluvní pokuty 11 250 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 968,50 Kč (úrok z prodlení z vyvíjející se částky za období od datum do datum), úroku ve výši 10,45 % ročně z jistiny od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 299 od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Na základě převodu části závodu právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným převedena na společnost právnická osoba a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal při jednání dne datum za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný před jednáním požádal o odročení, ale soud pro odročení jednání neshledal důvody, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně u jednání setrvala na svém žalobním návrhu.
3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.
4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru ze dne datum označená číslo bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně dohodla s žalovaným na poskytnutí finanční hotovosti 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s náklady ve výši 16 800 Kč zahrnujícími úrok 21 % ročně, poplatek za správu úvěru 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 6 800 Kč, tj. celkem 36 800 Kč, zavázal splatit v 16 měsíčních splátkách ve výši 2 300 Kč RPSN bylo ve výši 159,74 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru byla v čl. V. odst. 4 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení. Listina je oběma stranami podepsána a datována a je k ní přiložen Souhlas se zpracováním osobních údajů a Předpis splátek ke smlouvě o úvěru. Z listiny označené jako Transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu číslo učinil celkem 3 platby v celkové výši 6 900 Kč.
5. Z listiny označené jako Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč uvedl své osobní a majetkové poměry tak, že je zaměstnaný jako dělník u společnosti právnická osoba, je ženatý a nemá vyživované osoby, v domácnosti žije se třemi výdělečně činnými osobami. Vlastní nemovitost, ve které bydlí. Měsíční příjmy má ve výši 1 674 Kč ze mzdy, příjmy celé domácnosti činí 37 500 Kč měsíčně. Měsíční výdaje na energie činí 3 000 Kč, na stravu 8 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč, splátky jiných úvěrů činí 7 800 Kč. K tomu byla doložena pracovní smlouva žalovaného a výplatní pásky odpovídající uvedenému příjmu, dále bylo doloženo čestné prohlášení syna žalovaného, podle kterého syn bydlí ve společné domácnosti a hradí 3 000 Kč za energie.
6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatku číslo bylo zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka vůči žalovanému uvedena; podle smlouvy nabývá postupník práva k převáděným pohledávkám dnem zaplacení úplaty, ke kterému podle listiny označené jako Potvrzení o zaplacení kupní ceny došlo dne datum. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky; doklad o odeslání nepřiložen. Z listiny označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru číslo nejpozději do datum a oznámila jí postoupení uvedené pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni; zásilka byla odeslána datum.
7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a zavázal se vrátit celkem částku 36 800 Kč, avšak uhradil jen 6 900 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala informace o majetkových poměrech žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.
8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť bylo prokázáno platné postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo).
10. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalovaného. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně předložila listiny obsahující informace o poměrech žalovaného včetně pracovní smlouvy, výplatních pásek a čestného prohlášení. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zabývala majetkovou situací žalovaného, nicméně podle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila majetkovou situaci žalovaného zcela dostatečně a správně. Žalovaný je zaměstnán a pobírá mzdu 12 674 Kč, přičemž jako výdaje uvedl 8 000 Kč za stravu, 500 Kč za ostatní a 7 800 Kč jako splátky jiných úvěrů (soud do výdajů nezahrnuje 3 000 Kč za energie, které podle čestného prohlášení platí syn žalovaného). Uvedené výdaje zjevně přesahují příjmy žalovaného a nejsou proto splněny podmínky pro další zadlužení v podobě poskytnutého spotřebitelského úvěru. Není přitom podstatné, že celkové příjmy domácnosti jsou 37 500 Kč, neboť má být posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr, nikoli schopnost jeho blízkých mu při splácení pomoci. Pokud by měly být posuzovány příjmy celé domácnosti, nic nebrání tomu, aby si všichni členové domácnosti vzali úvěr společně, což však v daném případě neproběhlo a soud se proto zabývá schopností žalovaného samotného splácet úvěr. Soud tedy shrnuje, že s ohledem na všechny skutečnosti je další poskytnutí úvěru se splátkami 2 300 Kč měsíčně nad rámec možností žalovaného. Soud proto musí uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 spotř. z. řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, přestože mu ho s ohledem na jeho příjmy a výdaje neměla (alespoň ne v uvedené výši) poskytnout. Ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. je pak smlouva o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 spotř. z. neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.
11. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny 20 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 21 % ročně, který za dobu trvání závazku činil 5 600 Kč, nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatek za správu úvěru 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 6 800 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 16 800 Kč, tj. 84 % z jistiny. Celá výše ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN, které činí 159,74 %. Takové podmínky společně se sjednanou smluvní pokutou a s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení pokut a úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
12. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků, úroků, smluvních pokut a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně již vrátil částku 6 900 Kč. Žalobkyně má tedy nyní právo na vrácení toliko zbývající jistiny ve výši 13 100 Kč. Současně s povinností zaplatit uvedenou jistinu soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 8,25 % ročně podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od datum, neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení ze smlouvy o zápůjčce byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v předžalobní výzvě ze dne datum, která byla dána k poštovní přepravě dne datum a k doručení výzvy do faktické dispozice žalovaného došlo podle závěru soudu (s ohledem na běžnou délku doručování doporučených zásilek Českou poštou, s. p.) nejpozději dne datum a mohla se tak uplatnit ve výzvě stanovená splatnost dne datum, tedy žalovaný se dostal do prodlení následujícího dne datum. Výrokem I. tohoto rozsudku tedy soud z uvedených důvodů uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu s úrokem z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o zápůjčce, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také úrok z prodlení požadovaný z jistiny smlouvy o zápůjčce za dobu do datum, a dále požadovaný úrok z prodlení přesahující zákonnou výši.
13. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu