Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 296/2021-69

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 10 048 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 248 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit:

-) částku ve výši 4 800 Kč,

-) smluvní úrok ve výši 19,34 % ročně z částky 6 000 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení,

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 752 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 248 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit: -) částku ve výši 4 800 Kč, -) smluvní úrok ve výši 19,34 % ročně z částky 6 000 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 752 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 048 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 6 000 Kč od 12. 4. 2019 do zaplacení (přičemž za období od 12. 4. 2019 do 29. 11. 2019 byl vyčíslený na částku 747,81 Kč) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení (přičemž za období od 19. 4. 2019 do 29. 11. 2019 byl vyčíslený na částku 365,63 Kč). Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyně žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno rok, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou 19,34 % ročně, odměnou za administrativní činnosti ve výši 1 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatkem za životní pojištění anonymizována dvě slova 180 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit částku 10 980 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 11. 4. 2019. Žalovaná na svůj dluh uhradila za dobu trvání smlouvy celkem 932 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná podepsala dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (též známá jako„ anonymizována dvě slova“) smlouvu č. anonymizováno rok, na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,34 % ročně, poplatkem za administrativní činnost 1 200 Kč, hotovostním inkasem ve výši 2 400 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění anonymizována dvě slova ve výši 180 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 183 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit 10 980 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 217,25 % /viz smlouva na č. l. 17-18 Žalovaná v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že žije v nájemním bydlení s partnerem. Má dvě nezaopatřené děti. Pokud jde o pravidelné příjmy, žalovaná pobírala měsíčně rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a dále jí bylo hrazeno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalované představovaly náklady na bydlení ve výši 1 800 Kč a osobní výdaje ve výši 4 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši 3 300 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 19-20, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory na č. l. 57, poštovní poukázka na výplatu výživného na č. l. 58 Na majetek žalované bylo v období let 2015 až 2017 nařízeno celkem 9 exekucí /viz výpis věcí pro osobu u zdejšího soudu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvu ze dne 29. 11. 2019 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 26-29 a seznam postoupených pohledávek na č. l. 30 O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 /viz dopis na č. l. 23, který byl odeslán žalované dne 13. 12. 2019 /viz podací lístek na č. l. 24 Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 7. 5. 2020, který byl odeslán dne 10. 5. 2020 /viz předžalobní upomínka na č. l. 21-22, podací lístek na č. l. 25 Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem 932 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/.

4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti, přičemž žalobkyně nijak neověřovala a považovala za věrohodné, že celkové výdaje žalované jsou 4 500 Kč, což s ohledem na zabezpečení dvou dětí neodpovídá běžnému chodu věcí. Žalovaná rovněž uvedla, že její náklady na bydlení činí pouhých 1 800 Kč měsíčně, což může sotva pokrýt náklady na energie tříčlenné rodiny. Právní předchůdkyně žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet při posouzení úvěruschopnosti, že veškeré výdaje platí partner žalované, který ani zjevně není otcem jejich dětí, když žalovaná rovněž pobírala na děti výživné ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně nelze ani věřit, že si provedla lustraci žalované v dostupných registrech, jinak by totiž zjistila, že žalovaná má již nařízeno množství exekucí. Vše výše uvedené vzbuzuje důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná nebude schopna úvěr splatit, což se i v daném případě stalo.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo 2015, použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

16. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. ).

17. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice vyplnila kartu zákazníka, kde uvedla příjmy a výdaje žalované, ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatele nezohlednila její skutečné výdaje a tvrzení si jakkoliv neověřila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s  věta třetí redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky 5 248 Kč, která představuje zbývající neuhrazenou část jistiny úvěru a poplatku za volitelnou službu pojištění (tj. jistina úvěru 6 000 Kč + poplatek za pojištění ve výši 180 Kč - uhrazených 932 Kč).

18. Byť je smlouva o úvěru jako celkem neplatná, byla žalovaná vyzvána a byla si zároveň dobře vědoma, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do 11. 4. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do uvedeného data, ocitla se s placením dluhu od 12. 4. 2019 v prodlení. Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení, avšak pouze z přiznané jistiny úvěru ve výši 5 248 Kč, a to od 19. 4. 2019, jak žalobkyně požadovala.

19. Ve zbytku pak byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (, o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.