Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 215/2020-55

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 54.162,11 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci právnická osoba,

-) částku 11.300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.300 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení,

-) částku 7.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.600 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá zčásti:

- co do částky 8.833,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1.006,93 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 938,06 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 12.306,93 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení,

- co do částky 26.429 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15.027,93 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 4.378,50 Kč a úroku ve výši 27 % ročně z částky 22.627,93 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba], -) částku 11.300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.300 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, -) částku 7.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.600 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá zčásti: - co do částky 8.833,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1.006,93 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 938,06 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 12.306,93 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, - co do částky 26.429 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15.027,93 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 4.378,50 Kč a úroku ve výši 27 % ročně z částky 22.627,93 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 7. 2020, ve znění doplnění ze dne 30. 6. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 54.162,11 Kč sestávající se dvou nároků.

2) První nárok představuje částku 20.133,11 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 12.306,93 Kč a poplatek ve výši 7.826,18 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 1. 3. 2017 do

14. 6. 2018 v celkové výši 1.296,18 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 9. 3. 2018 do 14. 6. 2018 ve výši 938,06 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny od 15. 6. 20218 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 13. 1. 2017, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 2.856 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6.695 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 3.680 Kč. Poskytnutou zápůjčku včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek po 467 Kč, přičemž poslední splátky byla stanovena na den 9. 3. 2018. Žalovaný uhradil celkem částku 3.700 Kč, kdy část plateb byla započtena na částečnou úhradu poplatku a část na jistinu.

3) První nárok pak činí částku 34.029 Kč, která se sestává z dlužné jistiny ve výši 22.627,93 Kč a poplatku ve výši 11.401,07 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 1. 4. 2017 do 14. 6. 2018 v celkové výši 2.226,34 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny od

30. 9. 2017 do 14 6. 2018 ve výši 4.378,50 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny od 15. 6. 20218 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 7. 7. 2016, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 36.000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši

7.070 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5.499 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13.860 Kč. Poskytnutou zápůjčku včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 15 měsíčních splátkách po 4.162 Kč, přičemž poslední splátky byla stanovena na den 30. 9. 2017. Žalovaný uhradil celkem částku 28.400 Kč, kdy část plateb byla započtena na částečnou úhradu poplatku a část na jistinu.

4) Žalobce se stal věřitelem předmětných pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne 14. 6. 2018. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018.

5) Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky pak, žalobce pouze uvedl, že tato povinnost byla splněna, že byly zkoumány a zhodnoceny informace získané o žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům.

6) Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

7) S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. , (dále jen „“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

8) Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

9) Smlouvou o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne 13. 1. 2017. Předmětem byl závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15.000 Kč a závazek žalovaného půjčenou finanční částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12.961 Kč, tedy v celkové výši 27.961 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 59 týdenních splátek po 467 Kč a poslední splátka měla být ve výši

408 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.

10) Smlouvou o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne 7. 7. 2016. Předmětem byl závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 36.000 Kč a závazek žalovaného půjčenou finanční částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26.429 Kč, tedy v celkové výši 48.569 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 15 měsíčních splátek po 4.162 Kč a poslední splátka měla být ve výši 4.161 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit do měsíce od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období.

11) Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, ve spojení s dokladem o jejím odeslání, vzal soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení předmětných pohledávek na žalobce.

12) Z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020, ve spojení s příslušným podacím lístek, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.

13) Podle z. č. , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14) Podle , o spotřebitelském úvěru (účinném od

1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16) Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17) Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

19) Účastníci uzavřeli ve dnech 7. 7. 2016 a 13. 1. 2017 smlouvy o zápůjčkách číslo na základě které žalobce, resp. jeho právní předchůdce, poskytl žalovanému, coby spotřebiteli, zápůjčky ve výši 36.000 Kč a 15.000 Kč. Žalovaný nehradil řádně smluvené splátky, když na smlouvu ze dne 7. 7. 2016 zaplatil částku 28.400 Kč a na smlouvu ze dne uhradil částku 3.700 Kč. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. Na podkladě obecných skutkových tvrzení žalobce o způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil, a to zejména za situace, kdy neuvedl žádné konkrétní údaje vztahující se k poměrům žalovaného a ani soudu, i přes výzvu učiněnou v usnesení ze dne 3. 6. 2021, č.j. -41, neoznačil ani nepředložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení o splnění uvedené povinnosti, čímž neunesl břemeno důkazní, o čemž byl soudem poučen.

20) Soud současně poukazuje na to, že Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ vnitrostátní soudy … musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem… Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (bod 46).

21) Právo Evropské unie má aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i před právem České republiky. To ostatně konstatoval i Ústavní soud České republiky např. v rozhodnutí sp. zn. , v němž uvedl, že národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

22) S ohledem na uvedenou judikaturu, soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky, přičemž dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť soudu svá obecná tvrzení ani přes výzvu nikterak neprokázal.

23) Soud tedy dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o zápůjčce jsou pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu, když žalobce poskytl žalovanému zápůjčky, i přestože řádně nesplnil povinnost posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

24) Z neplatné smlouvy o zápůjčce nemohou žalobci náležet žádné úroky ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

25) S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 18.900 Kč, představující neuhrazenou část poskytnutých finančních prostředků. Při určení výše dlužné částky soud vycházel z poskytnutých částek 51.000 Kč a žalovaným zaplacené částky 32.100 Kč. Současně soud přiznal žalobci právo na zákonné úroky z prodlení z dlužných částek blíže specifikované ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26) Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci. Žalobce uplatnil žalobou nárok ve výši 54.162,11 Kč, byl úspěšný co do částky 18.900 Kč (34 %). Žalovaný byl tedy ve věci úspěšnější a měl by mít právo na náhradu nákladů řízení, s ohledem na to, že žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.