Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 311/2021-46
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 25408,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25.408,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.232,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.611,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.308,82 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 23.308,82 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.469 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25.408,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.232,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.611,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.308,82 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 23.308,82 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.469 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 27. 8. 2020, která byla postoupena Okresnímu soudu v Bruntále, jako soudu místně příslušnému, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.408,82 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 8. 10. 2018 do 20. 7. 2020 ve výši 4.232,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za stejné období ve výši 1.611,12 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 23.308,82 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ze stejné částky a za stejné období s tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 16,9 % ročně a dále poplatky dle ceníku. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky prostřednictvím profilu internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. v částce 1.500 Kč měsíčně, vždy k 20. kalendářního měsíce. Žalovaný však tento svůj závazek nedodržel a žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr prohlásila dne 23. 11. 2019 za okamžitě splatný, neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaná částka se tak skládá z dlužné jistiny ve výši 23.308,82 Kč, z dlužných poplatků ve výši 2.100 Kč, z dlužných smluvních úroků a dlužných úroků z prodlení. Přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil ničeho.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 14. 1. 2022 doplnila, jakým způsobem byla v případě žalovaného zkoumána jeho schopnost tento úvěr splatit.
5. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 8. 3. 2022. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.
6. Z posouzení úvěruschopnosti, ze smlouvy o revolvingovém úvěru, z ceníku, z všeobecných obchodních podmínek, z přehledu úvěrového účtu, z rozhodnutí o zesplatnění, z výpisu z účtu žalovaného, z výzvy, z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání a z podkladů pro soudní jednání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetového bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Linka byla napočtena na základě příjmu z předchozí úvěrové žádosti a na základě příchozích transakcí na účet klienta vedených u žalobkyně. V žádosti uvedl žalovaný příjem 19.500 Kč a z výpisu z účtu vyplývá, že tato částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. V žádosti byly dále uvedeny náklady v podobě nájemného ve výši 3.100 Kč, avšak banka stanovila životní výdaje klienta dle statistického modelu v částce 7.470 Kč. Žalovaný neuvedl žádné splátky mimo žalobkyni, žalobkyně věděla o 4 existujících kontraktech, a sice o kontokorentním úvěru s limitem 10.000 Kč a orientační splátkou ve výši 833 Kč, dále spotřebním úvěru se splátkou ve výši 1.421 Kč s pojištěním ve výši 113 Kč, když oba produkty byly vedeny u ní a dále o 2 úvěrech na stavebním spoření ve výši 813 Kč, resp. 975 Kč. Dále pak byl žalovaný evidován jako ručitel u kontokorentního úvěru s limitem 35.000 Kč. Při zohlednění nové splátky nového úvěru by splátkové zatížení žalovaného činilo 5.655 Kč, oproti původním 3.209 Kč a dle žalobkyně měl žalovaný příjem dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného činil jeho příjem za únor 2018 právě 16.938 Kč a na konci tohoto měsíce vykazoval účet žalovaného kladný zůstatek přesahující 2.000 Kč. V dubnu 2018 přišla na účet žalovaného částka 80.000 Kč, a proto i v tomto měsíci po zohlednění mzdy byl zůstatek kladný. V daném případě se pravděpodobně jednalo o jiný úvěr žalovaného u obec spořitelny, který byl zohledněn při posuzování úvěruschopnosti, když splátky tohoto úvěru jsou zřetelné z výpisu z účtu v částce 1.180 Kč. Z výpisu z účtu také vyplývají pravidelné splátky penzijního připojištění ve výši 300 Kč, elektřiny ve výši 600 Kč a nájmu ve výši 3.100 Kč a dále splátky na stavební spoření - úvěr. Zároveň je zřejmé, že žalovaný změnil zaměstnavatele. Běžný účet žalovaného v roce 2018 vykazoval vždy kladný zůstatek. V srpnu 2018 pak je z účtu zřetelný příjem žalovaného ve výši 21.057,90 Kč, což je pravděpodobně další úvěr, resp. došlo k navýšení původního úvěru ve výši 80.000 Kč na částku 100.000 Kč, jak to ostatně koresponduje s dokladem žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti klienta. Tím došlo k navýšení splátky tohoto úvěru. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum elektronicky smlouvu o revolvingovém úvěru, nazvanou anonymizována tři slova, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu v částce 30.000 Kč. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 16. 9 % ročně a RPSN 18,34 %. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1.500 Kč, vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl splácen inkasem z běžného účtu žalovaného. Při řádném splácení tak měl žalovaný zaplatit 33.003 Kč. Úvěr nebyl pojištěn. Dle článku 7 se za případ porušení smlouvy považovalo, pokud se klient dostal do prodlení se splácením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce anebo do prodlení se splácením více než dvou splátek. Důsledkem porušení podmínky pak byla možnost banky prohlásit celý úvěr za splatný, kdy se v tomto případě staly všechny dluhy jednorázově splatné. Žalovaný čerpal úvěr tak, že dne datum vyčerpal částku 5.000 Kč, dne datum částku 20.000 Kč, dne datum částku 5.000 Kč, dne 6. 1. 2019 částku 2.400 Kč a dne datum částku 1.000 Kč. Počínaje listopadem 2018 žalovaný začal splácet úvěr, přičemž již v listopadu jeho účet k 20. dni nepostačoval k provedení celé splátky, v prosinci však ano, avšak už v lednu znovu nebyly na účtu žalovaného dostatečné finanční prostředky. Za únor žalovaný úhradu opět neprovedl, když však začátkem února byla stržena lednová splátka a další splátka byla stržena začátkem března 2019. Úhrady tak ze strany žalovaného probíhaly nepravidelně, a to až do 22. 7. 2019, kdy bylo provedeno poslední inkaso. K tomuto dni činila dlužná jistina 23.308,82 Kč. Žalovanému byly dále účtovány poplatky, a to za náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč, resp. 900 Kč, a to dne 30. 8. 2019 ve výši 300 Kč, dne 29. 9. 2019 ve výši 900 Kč a dne 29. 10. 2019 ve výši 900 Kč. Dle ceníku poplatků činily náklady spojené s prodlením 300 Kč, pokud šlo o prodlení v trvání 10 dnů, 900 Kč při prodlení 40 dnů a 900 Kč při prodlení 70 dnů. Dopisem ze dne 22. 10. 2019 nazvaným poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy sdělila žalobkyně žalovanému, že dluh k tomuto dni po splatnosti činí 5.717 Kč a má být uhrazen nejpozději do 23. 11. 2019, jinak bude rozhodnuto o okamžité splatnosti celého úvěru. Dopisem ze dne 24. 11. 2019 sdělila banka žalovanému, že na základě předchozí upomínky, které nebylo vyhověno, došlo k zesplatnění celkového dluhu, který ke dni 23. 11. 2019 činí 27.091 Kč a je úročen jak obchodním úrokem, tak sazbou úroků z prodlení. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 7. 2020, odeslanou téhož dne, byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 31.304,07 Kč s příslušenstvím s upozorněním na soudní řešení věci.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě bylo žalovanému umožněno čerpat opakovaně úvěr až do výše 30.000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z úvěrového limitu. Úvěr je současně úvěrem spotřebitelským podléhajícím zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost klientů úvěr řádně splácet. Z listin předložených žalobkyní pak vyplynulo, že žalobkyně posuzovala jak příjmy žalovaného, tak i pravidelné výdaje žalovaného v podobě splátek nájemného, jakož i dalších finančních produktů splátek, které měl žalovaný jak ve vztahu k ní, tak ke třetím osobám, a to s přihlédnutím ke znalosti jeho běžného účtu a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěr schopen splácet. Posuzování ze strany žalobkyně považuje soud za dostatečné, odpovídající okolnostem případu a má tak za to, že žalobkyně svým povinnostem dostála.
12. Svým povinnostem však nedostál žalovaný, který již při první splátce úvěru neměl ke dni inkasa dostatečně vysokou částku na svém běžném účtu a uvedené se stávalo pravidelně a opakovaně. Od července 2019 pak již žalovaný neměl na svém účtu žádné finanční prostředky, které bylo možné použít k úhradě splátek a žalobkyně tak v souladu se smlouvou využila svého oprávnění a úvěr po předchozí výzvě zesplatnila. Žalovaná částka je tak tvořena dlužnou jistinou, kapitalizovanými obchodními úroky ve sjednané výši, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení, jakož i běžícími úroky a úroky z prodlení z částky tvořené toliko jistinou úvěru, když výše jednotlivých nároků vyplynula z předložených listin. Částka je dále tvořena poplatky ve výši 2.100 Kč, když se jedná o součet tří poplatků za náklady spojené s upomínáním, tak jak jejich výše vyplývá z ceníku žalobkyně a tak jak byly žalobkyní účtovány, což vyplývá z přehledu úvěrového účtu. Je nepochybné, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou jednotlivých splátek úvěru, stejně jako v prodlení s úhradou zesplatněného úvěru a je tak povinen hradit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu žalobkyně v plném rozsahu důvodnou a žalovaného zavázal k úhradě dlužných částek tak, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku.
13. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako zcela úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobci. O náhradě nákladů rozhodoval soud vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobci proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 1.017 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 378 Kč Náklady řízení celkem činí 2.469 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobce.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).