Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 247/2020-37
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3.100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 7. 2020, ve znění doplnění ze dne 24. 6. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky od 13. 11. 2018 do zaplacení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že dne 19. 9. 2017 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru ve výši 21.240 Kč, která se skládala z půjčené částky 12.000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 9.240 Kč. Žalovaná měla úvěr uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 354 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku 18.140 Kč. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobce uvedl, že vycházel z lustrace v příslušných databázích včetně insolvenčního rejstříku, zaměstnání kontroloval telefonicky a rovněž vycházel z podkladů předložených žalovanou.
Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.
Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle
§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů.
Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti.
Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 19. 9. 2017 se žalobce zavázal poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala krom vrácení poskytnuté částky i k zaplacení souhrnného poplatku ve výši 9.240 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 4.200 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 2.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.640 Kč. Úvěr měl být splacen v rámci 60 týdenních splátkám ve výši 354 Kč. Z informace o smlouvě vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 18.140 Kč. Z evidenční karty klienta vyplývá, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, přičemž dle vyplněných údajů vyplývá, že žalovaná byla ke dni sepisu invalidní důchodce a její příjem činil částku 12.036 Kč. Z karty dále vyplývá, že žalovaná měla další úvěr s měsíční splátkou 2.000 Kč. Mezi výdaji je uveden nájem ve výši 2.200 Kč a další výdaje domácnosti ve výši
4.000 Kč. Na základě uvedeného dospěl žalobce k závěru, že žalovaná měla disponibilní zůstatek 3.836 Kč, přičemž vycházel pouze z výplatních pásek. Předžalobní upomínkou ve spojení s příslušným dokladem o jejím odeslání má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky.
Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení poskytnutého spotřebitelského úvěru, kdy žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, k čemuž se zavázala navíc zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9240 Kč. Žalovaná na svůj závazek zaplatila částku 18.140 Kč.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), je povinností žalobce zkoumat úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Soud z tvrzení žalobce a předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobce uvedenou povinnost řádně nesplnil, když vycházel pouze z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích a tyto si nikterak neověřil, a to i přestože žalovaná uvedla, že je v invalidním důchodu, kde lze předpokládat zvýšené výdaje na léky, případně zdravotní pomůcky. Žalobce dle karty zákazníka vycházel pouze z výplatních pásek žalované, avšak např. výpisy z bankovního účtu již nepožadoval, aby si výši výdajů ověřil. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, když žalobce poskytl žalované úvěry, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.
S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce jako zcela nedůvodný, když žalované byl poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč a zaplatila 18.140 Kč, a proto žalobu zamítl.
Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a měla by proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalované však žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že se žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.