Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 140/2019-71

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 44 311 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 19 305 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 305 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se v částce 25 006 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 006 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení, zamítá. Dále se žaloba zamítá v částce 19 404,50 Kč a v částce úroků ve výši 63,07 % ročně z částky 37 809,36 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 422 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 19 305 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 305 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v částce 25 006 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 006 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení, zamítá. Dále se žaloba zamítá v částce 19 404,50 Kč a v částce úroků ve výši 63,07 % ročně z částky 37 809,36 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 132 422 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 5. 2019 domáhal zaplacení částky 44 311 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21. 11. 2016 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 40 001 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem z úvěru ve výši 84,90 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 299 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2017. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nehradila, čímž došlo automaticky v souladu s bodem 12.3 Smlouvy k zesplatnění celého úvěru. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou úvěru po jeho zesplatnění ve výši 19 404,50 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 63 715,50 Kč nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 21. 11. 2016 a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. anonymizováno číslo ze dne 29. 11. 2016 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 40 001 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 84,90 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 2 299 Kč.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 28. 11. 2016 bylo prokázáno, že žalobce dne 28. 11. 2016 zaslal na účet žalované uvedený ve Smlouvě částku ve výši 40 001 Kč.

6. K otázce posouzení úvěruschopnosti předložil žalobce hodnocení klienta, pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2012, potvrzení zaměstnavatele o výplatě mzdy v hotovosti na pokladně podniku ze dne 22. 11. 2016 a výplatní pásky za měsíce srpen až říjen 2016, z nichž vyplývá, že žalované byla za tyto měsíce vyplácena mzda od 12 903 Kč do 15 070 Kč. V hodnocení klienta žalovaná jako průměrný pravidelný měsíční příjem uvedla částku 14 200 Kč, ohledně výdajů vycházel žalobce z částky 3 800 Kč a dále z žalovanou tvrzených celkových výdajů na bydlení, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 4 000 Kč, od příjmů odečetl žalobce splátku úvěru poskytnutého žalované žalobcem dříve ve výši 2 699 Kč. Žalobce tedy vycházel z volných zdrojů žalované ve výši 3 701 Kč. Žalobce dále předložil výpis záznamů z registru SOLUS, z něhož vyplývá, že žalovaná neměla v době uzavření Smlouvy žádné závazky po splatnosti, a CBS skóre, z něhož vyplývá, že žalovaná dosáhla kreditního skóre 384 (nízké body, střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky).

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná své smluvní povinnosti řádně neplnila, neboť se dostala do prodlení s úhradou sedmé splátky splatné dne 1. 3. 2017 Celkem uhradila žalovaná splátky v celkové výši 20 696 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 2. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných splátek splatných dne 1. 9. 2017 a 1. 10. 2017 a upozornil ji na možnost zesplatnění celého úvěru.

9. Z výzvy k zaplacení ze dne 1. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalobce opakovaně vyzval žalovanou k úhradě dlužných splátek splatných dne 1. 9. 2017, 1. 10. 2017 a 1. 11. 2017 a upozornil ji na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 4. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 25. 4. 2019 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 44 311 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 404,50 Kč a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

11. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť tento důkaz se týká právního posouzení věci, které náleží výlučně soudu.

12. Podle , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle , , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce netvrdil a dostatečně neprokázal, že se v souladu s citovaným § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz), v němž dospěl k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce se před uzavřením Smlouvy dostatečně nezabýval schopností žalované úvěr splácet, neboť žalovaná jako svůj jediný příjem uvedla mzdu z pracovního poměru v průměrné výši 14 200 Kč měsíčně, který byl sice doložen výplatními páskami, ohledně výdajů však žalobce vycházel pouze z ničím nepodloženého tvrzení žalované o celkových měsíčních nákladech ve výši 4 000 Kč. Žalovaná již navíc jeden úvěr u žalobce splácela, přičemž její výše volných zdrojů se téměř rovnala sjednané měsíční splátce (rozdíl činil pouze 1 402 Kč), to vše za situace, kdy z výplatních pásek vyplývá, že mzda žalované ve dvou ze tří měsíců, za něž byly výplatní pásky předloženy, nedosahovala ani částky 14 000 Kč. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce se dostatečně nezabýval výdajovou stránkou žalované a tvrzené měsíční výdaje žalované si nijak neověřil například dokladem SIPO. Soud z tohoto důvodu posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou. Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

21. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal žalované na jeho účet částku ve výši 40 001 Kč, žalovaná na dlužnou částku dosud uhradila pouze částku ve výši 20 696 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 19 305 Kč žalovaná žalobci dosud nevrátila, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a je proto povinna tuto částku žalobci vydat. Žalovaná se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydala, dostala do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 19 305 Kč ve výši stanovené , který soud žalobci přiznal ode dne podání žaloby do zaplacení.

22. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, příslušenství a smluvních pokut soud s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , neboť žalovaná byla v řízení z procesního hlediska úspěšnější. Vzhledem k tomu, že jí však v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci, výkonu rozhodnutí u soudu.