Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 139/2019-73
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 44 994 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 14 908 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 908 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba se v částce 30 086 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 086 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení, zamítá. Dále se žaloba zamítá v částce 23 252,25 Kč a v částce úroků ve výši 49,78 % ročně z částky 39 515,22 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 116 596 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 14 908 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 908 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v částce 30 086 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 086 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení, zamítá. Dále se žaloba zamítá v částce 23 252,25 Kč a v částce úroků ve výši 49,78 % ročně z částky 39 515,22 Kč od 5. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 116 596 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 5. 2019 domáhal zaplacení částky 44 994 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 9. 7. 2016 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem z úvěru ve výši 62,87 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 2 699 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2016. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nehradila, čímž došlo automaticky v souladu s bodem číslo Smlouvy k zesplatnění celého úvěru. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou úvěru po jeho zesplatnění ve výši 23 252,25 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 68 246,25 Kč nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 9. 7. 2016 a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. anonymizováno číslo ze dne 21. 7. 2016 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 62,87 % ročně formou 36 měsíčních splátek po 2 699 Kč.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 20. 7. 2016 bylo prokázáno, že žalobce dne 20. 7. 2016 zaslal na účet žalované uvedený ve Smlouvě částku ve výši 50 000 Kč.
6. K otázce posouzení úvěruschopnosti předložil žalobce hodnocení klienta, pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2012, mzdový výměr ze dne 1. 5. 2016, potvrzení zaměstnavatele o výplatě mzdy v hotovosti na pokladně podniku ze dne 15. 7. 2016 a výplatní pásky za měsíce květen a červen 2016, z nichž vyplývá, že žalované byla za měsíc květen 2016 vyplacena mzda ve výši 14 282 Kč a za měsíc červen 2016 mzda ve výši 12 458 Kč. V hodnocení klienta žalovaná jako průměrný pravidelný měsíční příjem uvedla částku 13 500 Kč, ohledně výdajů vycházel žalobce z částky 3 800 Kč a dále z žalovanou tvrzených nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč, žalobce tedy vycházel z volných zdrojů žalované ve výši 5 700 Kč. Žalobce dále předložil výpis záznamů z registru SOLUS, z něhož vyplývá, že žalovaná neměla v době uzavření Smlouvy žádné závazky po splatnosti, a CBS skóre, z něhož vyplývá, že Smlouva žalované byla vyhodnocena jako špatná (negativní příznak).
7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná své smluvní povinnosti řádně neplnila, neboť se dostala do prodlení s úhradou sedmé splátky splatné dne 1. 3. 2017 Celkem uhradila žalovaná splátky v celkové výši 35 092 Kč.
8. Z výzvy k zaplacení ze dne 2. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných splátek splatných dne 1. 9. 2017 a 1. 10. 2017 a upozornil ji na možnost zesplatnění celého úvěru.
9. Z výzvy k zaplacení ze dne 1. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalobce opakovaně vyzval žalovanou k úhradě dlužných splátek splatných dne 1. 9. 2017, 1. 10. 2017 a 1. 11. 2017 a upozornil ji na možnost zesplatnění celého úvěru.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 4. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 25. 4. 2019 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 44 294 Kč a smluvní pokuty ve výši 22 410,74 Kč a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.
11. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť tento důkaz se týká právního posouzení věci, které náleží výlučně soudu.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce netvrdil a dostatečně neprokázal, že se v souladu s citovaným § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupné na www.nsoud.cz), v němž dospěl k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce se před uzavřením Smlouvy dostatečně nezabýval schopností žalované úvěr splácet, neboť žalovaná jako svůj jediný příjem uvedla mzdu z pracovního poměru v průměrné výši 13 500 Kč měsíčně, ohledně výdajů však žalobce vycházel pouze z ničím nepodloženého tvrzení žalované o celkových měsíčních nákladech ve výši 4 000 Kč. Dále je nutné přihlédnout k tomu, že úvěr byl žalované poskytnut přesto, že v rámci CBS skóre byla Smlouva vyhodnocena jako špatná. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce se dostatečně nezabýval výdajovou stránkou žalované a tvrzené měsíční výdaje žalované si nijak neověřil například dokladem SIPO a současně žalobce úvěruschopnost žalované špatně vyhodnotil, neboť úvěr žalované poskytl i přes negativní výsledek kreditního skóre. Soud z tohoto důvodu posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou. Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
21. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal žalované na jeho účet částku ve výši 50 000 Kč, žalovaná na dlužnou částku dosud uhradila pouze částku ve výši 35 092 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 14 908 Kč žalovaná žalobci dosud nevrátila, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a je proto povinna tuto částku žalobci vydat. Žalovaná se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydala, dostala do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 14 908 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobci přiznal ode dne podání žaloby do zaplacení.
22. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, příslušenství a smluvních pokut soud s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení z procesního hlediska úspěšnější. Vzhledem k tomu, že jí však v řízení žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.