Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
112 C 6/2020-52
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 126 796 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni
-) částku 56 764,75 Kč,
-) úrok ve výši 9,01 % ročně z částky 33 067,39 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, nejdéle však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 680 Kč,
-) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 908,24 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení.
II. V části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení
-) částky 70 031,25 Kč,
-) úroku ve výši 82,76 % ročně z částky 38 113,21 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení,
-) úroku převyšujícího úrok ve výši 9,01 % ročně z částky 33 067,39 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení,
-) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 51 883,76 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni -) částku 56 764,75 Kč, -) úrok ve výši 9,01 % ročně z částky 33 067,39 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, nejdéle však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 680 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 908,24 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení. II. V části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení -) částky 70 031,25 Kč, -) úroku ve výši 82,76 % ročně z částky 38 113,21 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, -) úroku převyšujícího úrok ve výši 9,01 % ročně z částky 33 067,39 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 51 883,76 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou soudu 5. 8. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 88 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 24. 12. 2018 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 38 004 Kč a úroku v sazbě 82,76 % ročně z částky 71 180,60 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 680 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne 6. 10. 2017, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč (úvěrová jistina byla žalovanému vyplacena na účet uvedený ve smlouvě dne 10. 10. 2017). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit – spolu s úrokem sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 122,62 % ročně – ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6 380 Kč, splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2017. Ve smlouvě o úvěru bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění celého úvěru, k čemuž v tomto případě došlo dne 22. 12. 2018, neboť žalovaný neuhradil splátku číslo splatnou dne 18. 10. 2018. Do doby zesplatnění úvěru uhradil žalovaný žalobkyni pouze 8 splátek ve výši 6 380 Kč (ve dnech 15. 11. 2017, 16. 3. 2018, 18. 4. 2018, 21. 5. 2018, 4. 7. 2018, 13. 9. 2018, 26. 9. 2018 a 4. 10. 2018), přičemž na základě žádosti žalovaného byly splátky číslo bezúplatně odloženy (v době od 18. 12. 2017 do 17. 3. 2018 tudíž neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru). Pro případ prodlení žalovaného s placením splátek úvěru o délce 30 dnů účastníci ve smlouvě o úvěru sjednali rovněž smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku, přičemž tuto smluvní pokutu žalobkyně uplatnila za prodlení s úhradou splátek číslo v celkové výši 1 996 Kč. Dále žalobkyně uplatnila sjednanou paušální náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného, která byla ve smlouvě o úvěru sjednána v částce 200 Kč za každou splátku, u níž bude žalovaný v prodlení o délce 15 dnů, celkem ve výši 1 200 Kč (6 x 200 Kč za prodlení se splátkami číslo). Částka 88 792 Kč tak představuje (po zaokrouhlení) novou jistinu úvěru po jeho zesplatnění ve výši 85 596,13 Kč (dlužná jistina původního úvěru ve výši 71 180,60 Kč a nesplacený úrok za poskytnutí úvěru do dne zesplatnění úvěru ve výši 14 415,53 Kč), smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč a paušální náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč. Pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru a nová dlužná jistina nebude uhrazena v den jeho zesplatnění, je žalovaný dle smlouvy o úvěru povinen zaplatit žalobkyni též smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Tuto smluvní pokutu žalobkyně uplatnila za dobu od 24. 12. 2018 do dne sepsání žaloby (tj. 3. 8. 2020), vyčíslenou v částce 38 004 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože jej k tomu soud vyzval.
3. Soud věc projednal při jednání dne 1. 6. 2021 (při jednání dne 2. 6. 2021 byl jen vyhlášen rozsudek). Žalovaný se k jednání ve věci bez omluvy nedostavil, ač k němu byl předvolán na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:
5. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“, opatřené číslem (VS) číslo, již podepsal žalovaný dne 6. 10. 2017 a žalobkyně (jí zmocněná osoba) dne 10. 10. 2017, s tím, že návrh žalovaného akceptuje, soud zjistil, že žalobkyně („ poskytovatelka úvěru“) se zavázala žalovanému („ klientovi“) poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit celkem 30 měsíčními splátkami ve výši 6 380 Kč, splatnými vždy k 18. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 122,62 % ročně a žalovaný se tento úrok zavázal platit za dobu od poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že po případném zesplatnění úvěru je i nadále úročena pouze původní nesplacená jistina úvěru a na úrocích, jež přirostou po zesplatnění úvěru, je žalobkyně oprávněna žádat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou je žalovaný povinen podle smlouvy zaplatit, tj. z částky 191 400 Kč Částku 80 000 Kč se žalobkyně zavázala žalovanému poukázat na bankovní účet, který žalovaný ve smlouvě označil. Ve smlouvě byla sjednána rovněž smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení žalovaného se zaplacením každé splátky úvěru anebo její části o délce 30 dnů (maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po sjednaném automatickém zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného se zaplacením kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, přičemž dlužná nová jistina úvěru sestává z dosud nezaplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých k zesplatnění úvěru). Sjednána byla také paušální náhrada nákladů žalobkyně ve výši 200 Kč za každý případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky anebo její části o délce 15 dnů. Z obsahu smlouvy taktéž vyplývá, že žalovaný při jejím uzavírání nevystupoval jako podnikatel a že výše všech smluvních pokut, které může žalobkyně po žalovaném požadovat, nesmí převyšovat součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého úvěru, maximálně však 200 000 Kč Tyto skutečnosti vyplývají též z listiny označené jako„ Předsmluvní formulář“, podepsané žalovaným dne 6. 10. 2017. Z listiny označené„ Prohlášení klientů/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, opatřené podpisem žalovaného dne 6. 10. 2017, je zřejmé, že jejím obsahem je mj. prohlášení žalovaného, že si je vědom sjednané výše úroku za poskytnutí úvěru, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 6. 10. 2017, výpisu záznamů registru SOLUS z 5. 10. 2017, potvrzení zaměstnavatele (právnická osoba - právnická osoba) o výši pracovního příjmu zaměstnance (žalovaného) ze dne 9. 10. 2017 a výplatní pásky žalovaného za měsíc srpen 2017 vyplývá, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy prověřovala, zda je žalovaný schopen úvěr, o jehož poskytnutí žádal, splácet. Schválení úvěru žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 11. 10. 2017, v němž jsou připomenuty i splátky úvěru a úroková sazba, a téhož dne žalobkyně vyhotovila splátkový kalendář, přičemž tyto listiny byly žalovanému odeslány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, který je dne 12. 10. 2017 z důvodu nezastižení žalovaného uložil k vyzvednutí (což vyplývá z dodejky k doporučené poštovní zásilce). Z listiny označené jako„ Doklad o vyplacení úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně dne 10. 10. 2017 poukázala na účet určený žalovaným ve smlouvě o úvěru částku 80 000 Kč. Z listiny označené„ Karta klienta“ vyplývá, že žalobkyně – ve vztahu k předmětnému úvěru – eviduje platby žalovaného v celkové výši 51 040 Kč (žalovaný uhradil vždy částku 6 380 Kč dne 15. 11. 2017, 16. 3. 2018, 18. 4. 2018, 21. 5. 2018, 4. 7. 2018, 13. 9. 2018, 26. 9. 2018 a poslední dne 4. 10. 2018). Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne 14. 12. 2017 a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti číslo soud zjistil, že žalovaný požádal o tříměsíční odložení splátek úvěru z důvodu pracovní neschopnosti, čemuž žalobkyně dopisem z 21. 12. 2017 vyhověla a vyhotovila nový splátkový kalendář, na jehož základě žalovaný nebyl povinen hradit splátku číslo splatnou dne 18. 12. 2017, splátku číslo splatnou dne 18. 1. 2018 a splátku číslo splatnou dne 18. 2. 2018 (jak vyplývá z upraveného splátkového kalendáře ze dne 21. 12. 2017). Z dopisu ze dne 20. 8. 2018 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru z důvodu jeho prodlení se zaplacením splátek číslo. Na totéž žalobkyně žalovaného, z důvodu prodlení se zaplacením splátky číslo upozornila dopisem ze dne 18. 9. 2018 a opakovaně dopisem ze dne 19. 11. 2018, z důvodu prodlení se zaplacením splátek číslo. Z dopisu ze dne 15. 7. 2020, označeného jako„ Předžalobní výzva“, je zřejmé, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek (ve struktuře podle žaloby) ve lhůtě 15 dnů od data jeho odeslání, s tím, že z důvodu prodlení se zaplacením splátky o délce 65 dnů došlo ke dni 22. 12. 2018 k okamžitému zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy; tento dopis odeslala žalobkyně žalovanému doporučenou poštovní zásilkou dne 16. 7. 2020, což vyplývá z poštovního podacího archu z téhož dne. Ze systému časových řad příjmení vedeného Českou národní bankou (dále jen„ ČNB“), dostupného na jejích internetových stránkách, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v období měsíce října roku 2017 v případě úvěrů na spotřebu (UK 2) činila 9,01 %. Dále, z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, resp. registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB soud zjistil, že žalobkyně, jako nebankovní subjekt, disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů (včetně těch na bydlení a vázaných).
6. Pro úplnost soud podotýká, že v řízení provedl též důkaz vyjádřením znalce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, příjmení, k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, z něhož však nezjistil žádné – pro rozhodnutí věci významné - skutečnosti.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 580 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
13. Podle § 577 OZ, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
14. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.
15. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Podle § 2048 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.
20. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu /písm. a) /, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení /písm. b) /, nebo smluvní pokutu /písm. c) /.
21. Podle § 122 odst. 2 věty první ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
22. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
23. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré, shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně žalovaný je nijak nezpochybnil). Žalobkyně, věřitelka (a oprávněný nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů), s žalovaným, dlužníkem, uzavřela dne 10. 10. 2017 písemnou smlouvu, na jejímž základě mu téhož dne vyplatila (poukázala na bankovní účet) peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit – včetně sjednaného úroku ve výši 122,62 % ročně za dobu od poskytnutí peněžních prostředků až do jejich úplného splacení (se shora uvedeným omezením celkové výše úroku) – ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 380 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil (zaplatil) toliko částku v celkové výši 51 040 Kč; uhradil žalované 8 splátek v předepsané výši dne 15. 11. 2017, 16. 3. 2018, 18. 4. 2018, 21. 5. 2018, 4. 7. 2018, 13. 9. 2018, 26. 9. 2018 a dne 4. 10. 2018. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil, že by žalobkyni zaplatil více, tedy ani to neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Nadto se žalovaný ve smlouvě zavázal, že v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 15 dnů zaplatí žalobkyni paušální náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každý případ prodlení, při prodlení s úhradou jakékoli splátky v délce trvání 30 dnů zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou splátku a dále, dojde-li k automatickému zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením jakékoli splátky o délce 65 dnů, k čemuž v projednávaném případě došlo dne 22. 12. 2018, též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (nesplacené části poskytnutých peněžních prostředků a přirostlých smluvních úroků ke dni zesplatnění) počínaje dnem následujícím po dni zesplatnění.
24. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný) uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, na jejímž základě se žalobkyně důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaný čerpal ze sjednaného úvěrového rámce. Tato smlouva o úvěru však v části týkající se sjednaného úroku za poskytnutí úvěru trpí (absolutní) neplatností podle § 580 OZ, neboť sjednaná výše úroku 122,62 % ročně, byť i matematicky přepočteného na nominální hodnotu 82,76 % ročně, je ujednáním, které se zjevně příčí dobrým mravům. Takto určená sazba totiž více jak třináctkrát, resp. devětkrát přesahuje obvyklé sazby úroků pro obdobné úvěry poskytované bankami domácnostem na spotřebu v rozhodné době (tj. v době uzavření předmětné smlouvy). Výše úroku sjednaná ve smlouvě je tak zcela nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a to i při zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů. Lze mít dokonce za to, že sjednaná výše úroku by byla v rozporu s dobrými mravy i bez ohledu na to, že žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ačkoli soukromé právo spočívá na zásadě„ pacta sunt servanda“ (smlouvy mají být dodržovány), vyjádřené v § 3 odst. 2 písm. d) OZ, vycházející z principu autonomie vůle smluvních stran, není smluvní volnost účastníků bezbřehá a limituje ji celá řada institutů, zejména korektiv dobrých mravů ve smyslu § 1 odst. 2 OZ. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný dne 6. 10. 2017 podepsal listinu označenou jako„ Prohlášení klientů/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, která obsahuje ustanovení, že si je vědom sjednané výše úroku za poskytnutí úvěru a považuje ji za přiměřenou. Jak již konstatoval Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, je třeba posuzovat soulad obsahu právního úkonu (terminologií dnes účinného občanského zákoníku právního jednání) s dobrými mravy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Jelikož byl v předmětné smlouvě úrok za poskytnutí úvěru sjednán ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, přihlédl soud k neplatnosti dotčeného ujednání v souladu s § 588 OZ i bez návrhu. Ve vztahu k dalším ustanovením uzavřené smlouvy soud doplňuje, že zjištěná (absolutní) neplatnost smlouvy co do sjednaného úroku nemá vliv na platnost jejích dalších částí, protože část smlouvy, zatížená (absolutní) neplatností, je obsahově oddělitelná – smlouva o úvěru je dle § 2395 OZ smlouvou úplatnou, jejímž definičním znakem je za poskytnutí peněžních prostředků zaplacení úroků, a proto by žalobkyni úroky náležely i v případě, kdy by zcela absentovalo ujednání o jejich výši. Neplatnost smluvního ujednání ohledně úroku tedy ve smyslu § 576 OZ nezpůsobuje neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). Byť je otázkou, zda by žalobkyně s žalovaným za obvyklých (přiměřených) úrokových podmínek předmětnou úvěrovou smlouvu vůbec uzavřela (a lze se domnívat, že spíše nikoliv), soud se přidržel ustáleného právního názoru stran popsané částečné neplatnosti právního jednání (úvěru), jde-li o neplatnost ujednání o úrokové sazbě, bez ohledu na to, zda toto (absolutně neplatné) ujednání – z hlediska poskytovatele úvěru – bylo pro uzavření smlouvy stěžejní (rozhodující), či nikoliv.
25. Přestože tedy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru - v části týkající se úvěrového úroku - (absolutně) neplatnou, náleží žalobkyni, v souladu s § 2395 OZ, za poskytnutí peněžních prostředků žalovanému úplata (úroky). Soud tudíž vycházel z § 577 OZ a výši úroku změnil tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, přičemž rovněž přihlédl k § 1802 OZ a úrok za poskytnutí úvěru určil ve výši 9,01 % ročně, tj. ve výši obvyklých úroků, za které poskytovaly obdobné úvěry banky v době uzavření předmětné smlouvy, resp. v říjnu 2017. Jelikož byla žalovanému dne 10. 10. 2017 poskytnuta částka 80 000 Kč, přičemž dne 15. 11. 2017 byla zaplacena splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 730,67 Kč (tj. 9,01 % ročně z dlužné jistiny za dobu od poskytnutí úvěru do dne úhrady splátky), snížila se dlužná jistina na 74 350,67 Kč. Dne 16. 3. 2018 byla zaplacena další splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 587,31 Kč (po zohlednění bezúročného období na základě odkladu splátek od 18. 12. 2017 do 17. 3. 2018) a dlužná jistina se snížila na 68 557,98 Kč. Dne 18. 4. 2018 byla zaplacena splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 541,55 Kč, dlužná jistina se snížila na 62 719,53 Kč. Dne 21. 5. 2018 byla uhrazena splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 510,92 Kč a dlužná jistina se snížila na 56 850,45 Kč. Dne 4. 7. 2018 byla zaplacena splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 617,47 Kč a dlužná jistina se snížila na 51 087,92 Kč. Dne 13. 9. 2018 byla zaplacena splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 895,38 Kč a dlužná jistina se snížila na 45 603,30 Kč. Dne 26. 9. 2018 byla zaplacena splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 146,34 Kč a dlužná jistina se snížila na 39 369,64 Kč. Dne 4. 10. 2018 byla zaplacena splátka ve výši 6 380 Kč, čímž byl uhrazen přirostlý úrok ve výši 77,75 Kč a dlužná jistina se snížila na 33 067,39 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru (22. 12. 2018) přirostl úrok ve výši 644,85 Kč, přičemž nadále běží ve výši 9,01 % ročně z částky 33 067,39 Kč ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do zaplacení, přičemž žalobkyně jej uplatnila od 24. 12. 2018, a to v maximální výši 229 680 Kč.
26. Pokud jde o nároky žalobkyně uplatněné v souvislosti s porušením povinnosti žalovaného platit sjednané splátky řádně a včas, byla přímo ve smlouvě o úvěru sjednána ve prospěch žalobkyně náhrada nákladů spojených s prodlením žalovaného a rovněž smluvní pokuta, a to v souladu s legislativními limity její výše dle § 122 odst. 2 a 3 ZSÚ. Náhrada nákladů a smluvní pokuta tak byly mezi účastníky sjednány platně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11), pročež má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 200 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se splátkou o délce 15 dnů, tedy celkem ve výši 1 200 Kč (6 x 200 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 8, 9, 10, 11, 12 a 13), právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se splátkou o délce 30 dnů, tedy celkem ve výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 9, 10, 12 a 13) a rovněž smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, tedy z částky 33 712,24 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 33 067,39 Kč a úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 644,85 Kč) ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení – žalobkyně však tuto smluvní pokutu požadovala za dobu od 24. 12. 2018 do sepsání žaloby (tj. do 3. 8. 2020), jež tak činí 19 856,51 Kč, byť byla žalobkyní vyčíslena na částku 38 004 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z dlužné navýšené jistiny úvěru, náhrady účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty za každý jednotlivý případ prodlení se splátkou o délce 30 dnů.
27. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 764,75 Kč (dlužná jistina úvěru ve výši 33 067,39 Kč, úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 644,85 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů za prodlení se splátkami ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splátkami ve výši 1 996 Kč a smluvní pokuta po zesplatnění úvěru za dobu od 24. 12. 2018 do 3. 8. 2020 ve výši 19 856,51 Kč), dále úrok ve výši 9,01 % ročně z částky 33 067,39 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 680 Kč, a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 908,24 Kč za dobu od 24. 12. 2018 do zaplacení (výrok I).
28. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do částky 70 031,25 Kč (zbylá část uplatněné navýšené jistiny úvěru ve výši 51 883,76 Kč a smluvní pokuty ve výši 18 147,49 Kč), úroku ve výši 82,76 % ročně z částky 38 113,21 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, úroku převyšujícího úrok ve výši 9,01 % ročně z částky 33 067,39 Kč za dobu od 24. 12. 2018 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 51 883,76 Kč za dobu od 24. 12. 2018 do zaplacení, soud – z důvodů shora vysvětlených – žalobu zamítl (výrok II).
29. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by v této věci měl žalovaný právo na náhradu poměrné části nákladů potřebných k účelnému bránění práva vůči žalobkyni, jež ve věci převážně nebyla úspěšná. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
30. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).