Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 407/2021-16
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 350 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 390 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 390 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 960 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 975,61 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 350 Kč od 18. 6. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 ročně % z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2021 do 19. 11. 2021, spolu s úrokem z prodlení z částky 6 960 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení za dobu od 20. 11. 2021 bude v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení dlužníka, takto určená znovu podle výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, pro první den daného příslušného kalendářního pololetí, jakož i spolu s úrokem z prodlení z částky 5 390 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení ve výši rozdílu mezi sazbou 7,5 %, stanovenou ve výroku I. rozsudku, a výší úroku z prodlení, která by v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení dlužníka, byla takto určená znovu podle výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, pro první den daného příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 390 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 390 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 960 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 975,61 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 350 Kč od 18. 6. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 ročně % z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně z částky 12 350 Kč od 1. 7. 2021 do 19. 11. 2021, spolu s úrokem z prodlení z částky 6 960 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení za dobu od 20. 11. 2021 bude v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení dlužníka, takto určená znovu podle výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, pro první den daného příslušného kalendářního pololetí, jakož i spolu s úrokem z prodlení z částky 5 390 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení ve výši rozdílu mezi sazbou 7,5 %, stanovenou ve výroku I. rozsudku, a výší úroku z prodlení, která by v každém kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení dlužníka, byla takto určená znovu podle výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, pro první den daného příslušného kalendářního pololetí, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 12 350 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o půjčce č. 320393783, uzavřené dne 8. 3. 2008 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 2. 12. 2008, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smlouvou po marném uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky právo na úhradu celého dluhu ve výši 12 350 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 7 517,69 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5 232,31 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 17. 6. 2016 k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni právě částku 12 350 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 24. 1. 2022 náhradním způsobem – uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o půjčce č. 320393783 ze dne 8. 3. 2008 je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 8. 3. 2008 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době bance vrátit celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009; žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti právnická osoba převzal. Podle prohlášení učiněného ve smlouvě byly nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, přičemž z těchto má soud dále za prokázáno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 53 splátkách, činí RPSN 206,8 %.
5. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2021 a podacím lístkem z téhož dne bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 24 565,96 Kč nejpozději do 20. 11. 2021 s tím, že jde o dluhy z pohledávky vzniklé na základě smlouvy č. 320393783, který se dále navyšuje o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné neuhrazené půjčky běžící ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy.
6. Listinou označenou jako postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 17. 6. 2016, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016 a podacím lístkem, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou.
7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.
8. Na základě takto provedeného dokazování pak soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce č. 320393783 se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout, a také dne 8. 3. 2008 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009, RPSN byla sjednána na 206,8 %; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když poslední splátku uhradil dne 2. 12. 2008 a uhradil žalobkyni celkem částku 4 610 Kč, následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.
9. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
10. Podle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
11. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
12. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.
13. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
14. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným byla dne 8. 3. 2008 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy; žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč při splatnosti poslední splátky 14. 3. 2009, RPSN byla sjednána na 206,8 %. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky v tomto případě neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 6 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč na dobu 53 týdnů představuje v daném případě 69,6 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od celé smlouvy brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.
15. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle těchto neplatné smlouvy dostal. Žalovaný podle smlouvy o půjčce obdržel peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil částku 4 610 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalovaného je obohacení ve výši 5 390 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v části týkající se zaplacení částky 5 390 Kč vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit v souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyni právě tuto částku. Žalobkyně přitom prokazatelně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 5. 11. 2021, tato výzva byla žalovanému odeslána stejného dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 10. 11. 2021. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 19. 11. 2021. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 20. 11. 2021 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 %, když jeho výše je nižší, než by žalobkyně mohla v daném případě požadovat v souladu s úpravou provedenou ve vládním nařízení č. 351/2013 Sb., nicméně soud vycházel z výše uplatněné žalobou, zejména z toho, že žalobkyně se domáhala úroku z prodlení ve výši repo sazby, zvýšené o sedm, nikoli o osm, procentních bodů. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.
17. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.
18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 5 390 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 12 350 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni právní moci rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.