Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 95/2021-36
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 166.160,27 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 97.641,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97.641,69 Kč za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 68.518,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67.012,58 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.226,25 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.226,10 Kč a s úrokem ve výši 9,6 % ročně z částky 164.654,27 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.303,24 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 97.641,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97.641,69 Kč za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 68.518,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67.012,58 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.226,25 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.226,10 Kč a s úrokem ve výši 9,6 % ročně z částky 164.654,27 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.303,24 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 19. 3. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným. Tvrdí, že tento poskytl žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími ze smlouvy vyplývajícími částkami splácet ve 108 měsíčních splátkách po 2.803 Kč, kdy poslední splátka měla činit 474 Kč. To však ne zcela učinil, když zaplatil na úvěru jen celkem částku 102.358,31 Kč a proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 164.654,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, poplatků ve výši 1.506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.226,25 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.226,10 Kč a s úrokem ve výši 9,6 % ročně z částky 164.654,27 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z provedených důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 19. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími ze smlouvy vyplývajícími částkami splácet ve 108 měsíčních splátkách po 2.803 Kč, kdy poslední splátka měla činit 474 Kč. To však ne zcela učinil, když zaplatil na úvěru jen celkem částku 102.358,31 Kč. Čerpání úvěru v celé výši bylo realizováno dne 19. 3. 2018, jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 9,6 % ročně. Přípisem ze dne 3. 3. 2021 právní předchůdce žalobce žalovaného informoval o jeho dluhu a zesplatnění celé zbývající dlužné částky a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl obeslán předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021 k plnění, a to ze strany právního zástupce žalobce, přičemž z doručenky České pošty soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dlužnou žalovanou částku zaplatil nad rámec částky 102.358,31 Kč. Úvěruschopnost žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce přezkoumal tento tak, že vyšel z jeho příjmu 18.219 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, ale tyto byly posouzeny podle interního ekonomického modelu právního předchůdce žalobce (pracuje se statistickými daty, včetně těchto za bydlení dle normativních nákladů) a tento dospěl k částce 6.593 Kč. Žalovaný neuvedl jiné závazky a byl zkontrolován na jiné poskytnuté úvěry v CCB. Splátku 2.803 Kč měsíčně byl dle právního předchůdce žalobce schopen splácet. Byl doložen výpis z jeho účtu u právního předchůdce žalobce, z nějž za měsíc prosinec 2018 vyplývá, že nemel příjem mimo částku 1.751 Kč a na účtu měl zůstatek do 100 Kč. Zůstatek do 10 Kč měl na účtu na začátku a koncem ledna 2018 a února 2018. Až po poskytnutí úvěru byl na účtu výrazněji v plusu. Z účtu není patrné, jaké výdaje za bydlení hradí. Není zjištěno, zda má vyživovací povinnosti či nikoliv a kde bydlí.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘.
8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byť se vztahoval k právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelný i za úprav dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
10. V případě posuzované smlouvy vycházel právní zástupce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného toliko z příjmů žalovaného, které jediné byly doloženy. Nezjišťoval ale nijak jinak jeho reálné výdaje, počet vyživovacích povinností ani to, kde a s jakými reálnými náklady žalovaný bydlí. Je nepřípustná okolnost, že v případě výdajů žalovaného je uvažováno bez dalšího s částkou vypočtenou dle jakýchsi modelů, aniž je zjišťováno, jaké reálné náklady každý měsíc žalovaný má. Dále je nutné uvést, že si právní předchůdce žalobce rozhodně nepočínal obezřetně, pokud poskytl úvěr ve výši 200.000 Kč člověku, který do poskytnutí úvěru měl příjem toliko ze dvou měsíců pracovního poměru, když do té doby měl po dobu tří měsíců na účtu reálný zůstatek kolem 0 Kč, což svědčí o jeho neschopnosti splácet jakoukoliv splátku úvěru, ne tak téměř 3.000 Kč měsíčně. Všechny tyto skutečnosti mají za následek, že v případě této smlouvy nebyla splněna zákonná povinnost vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. O nepřípustnosti uvádění do výdajů (bez dalšího) pouze částky životního minima (bez zjišťování reálných výdajů) konstantě rozhoduje Krajského soudu v Ostravě.
11. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (jak je rozvedeno výše v rozsudku Soudního dvora Evropské unie), neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného zápůjčku splácet) odporuje evropskému právu, které má přednost před vnitrostátními zákony a tyto je nutné vykládat v souladu s evropským právem, pokud jsou s ním v rozporu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 97.641,69 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou část jistiny úvěru ve výši 200.000 Kč, který mu byl poskytnut. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 4. 3. 2021 (tj. ode dne po výzvě k zaplacení dlužné částky, kterou lze podkládat za počátek běhu nároku na vydání bezdůvodného obohacení) do zaplacení z částky 97.641,69 Kč, bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.
12. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 68.518,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 67.012,58 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.226,25 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.226,10 Kč a s úrokem ve výši 9,6 % ročně z částky 164.654,27 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení. Všechny tyto nároky byly zamítnuty, neboť smlouva o úvěru, jak bylo uvedeno výše, byla vyhodnocena jako absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu.
13. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 58,76 % (97.641,69 Kč ze 166.160,27 Kč) a neúspěchu 41,24 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 17,52 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 6.647 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle § 7 vyhlášky, kdy v tomto případě náleží advokátovi žalobce za převzetí a přípravu zastoupení, za písemné podání soudu ve věci samé (žaloba), částečné zpětvzetí žaloby a účast u jednání soudu částka 3 x 7.780 Kč v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky. Dále mu podle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky přísluší 3 režijní paušály po 300 Kč Náklady právního zastoupení tak celkem činí 24.240 Kč. K této částce přísluší i 21% DPH ve výši 5.090,40 Kč, neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 35.977,40 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 17,52 %, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 6.303,24 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.