Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 162/2020-106
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 48.031 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18.970 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 18.970 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 22.118 Kč, ohledně úroku z prodlení z částky
41.088 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 1. 2020 do 31. 8. 2020, ohledně úroku z prodlení z částky 18.970 Kč ve výši 1,75 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení, ohledně částky 6.943,41 Kč a ohledně úroku ve výši 35 % ročně z částky 31.764,12 Kč od 31. 1. 2020
do zaplacení, který žalobce požadoval do doby, kdy úrok dosáhne částky 92.332 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18.970 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 18.970 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 22.118 Kč, ohledně úroku z prodlení z částky 41.088 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 1. 2020 do 31. 8. 2020, ohledně úroku z prodlení z částky 18.970 Kč ve výši 1,75 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení, ohledně částky 6.943,41 Kč a ohledně úroku ve výši 35 % ročně z částky 31.764,12 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, který žalobce požadoval do doby, kdy úrok dosáhne částky 92.332 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 7. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41.088 Kč spolu
se zákonným úrokem z prodlení z částky 41.088 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 1. 2020
do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 6 943,41 Kč a úrok ve výši 90,85 % p. a. z částky 31.764,12 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 92.332 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalované dne 2. 5. 2019 poskytl částku 35.000 Kč
na základě smlouvy o úvěru. číslo kterou žalovaná podepsala dne 30. 4. 2019. Žalovaná byla na základě této smlouvy povinna poskytnutou částku zároveň s úrokem ve výši 140,06% ročně žalobci splatit ve 24 měsíčních splátkách po 3.206 Kč k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně neplatila, úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Celkově žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila částku
9.618 Kč. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokuty, náhradu nákladů a úrok z prodlení. Dále uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena
na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalované a že žalobce ověřil úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a Nebankovního registru klientský informací.
2. Dne 24. 9. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně úroku ve výši 55,85% ročně z částky 31.764,12 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení. Soud proto řízení z důvodu tohoto částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) v uvedeném rozsahu zastavil,
a to usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.
3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce, žalovaná svou nepřítomnost neomluvila. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. věc projednal v její nepřítomnosti a u jednání provedl dokazování žalobcem předloženými důkazy a zjistil následující skutečnosti.
4. Žalobce je právnická osoba existující od datum a do předmětu jeho podnikání
od datum patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, který vede Česká národní banka, soud zjistil, že žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru.
5. Dne 2. 5. 2019 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne 30. 4. 2019, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 35.000 Kč na účet bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto částku žalobci vrátit i s úrokem
ve výši 140,06 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 3.206 Kč se splatností první splátky
25. den v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zároveň byly
ve smlouvě ujednány sankce za neplnění závazků žalované. (zjištěno z označené smlouvy
a ze splátkového kalendáře) Žalobce žalované dopisem ze dne 3. 5. 2019 sdělil, že úvěr byl schválen. (zjištěno z oznámení o schválení úvěru a z dodejky) Dle výpisu z účtu
č. bankovní účet byla dne 2. 5. 2019 z tohoto účtu na účet číslo bankovní účet vyplacena částka 35.000 Kč pod variabilní symbol.
6. Soudu byl předložen doklad označený jako„ hodnocení klienta“ datovaný dnem 30. 4. 2019, v němž je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 12.750 Kč, že její výdaje činí 3.410 Kč jako životní minimum, dále 2.000 Kč na děti, že za nájemné a inkaso platí
1.800 Kč a že její ostatní výdaje činí 100 Kč a že má rezervu 1.000 Kč a žalobce dospěl k závěru, že volné zdroje žalované činí 4.440 Kč. V tomto dokladu není vyznačeno, jaké doklady žalovaná předložila na prokázání svých příjmů a výdajů. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 29. 4. 2019 skóre u žalované činilo 302, což znamenalo vyšší riziko, kdy úvěr měl být výrazněji limitován výší vyplacené částky nebo zamítán. Dle výpisu záznamů z registru Solus ke dni 2. 5. 2019 žalovaná nebyla v prodlení s žádnou splátkou. Dále byly soudu předloženy listiny ve formě vícestranných tiskopisů označené jako prohlášení klientů a předsmluvní formulář, podepsané žalovanou.
7. Žalobce soudu předložil pracovní smlouvu žalované ze dne 1. 2. 2019, podle které měla žalovaná od uvedeného data uzavřen pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba
na dobu neurčitou s týdenní pracovní dobou v rozsahu anonymizováno hodin se mzdou částka za hodinu. Dále předložil výplatní pásky žalované za měsíce únor 2019 a březen 2019, podle nichž činila čistá mzda žalované za únor 2019 10.500 Kč a za březen 2019 15.000 Kč. Zároveň žalobce soudu předložil 2 fotografie displeje mobilního telefonu, na němž jsou zachyceny informace z internetového bankovnictví k účtu č. bankovní účet, který žalovaná uvedla
ve smlouvě o úvěru jako účet, na který jí má být zaslána poskytnutá částka, z nichž soud zjistil, že dne 11. 3. 2019 byla na tento účet připsána částka 10.500 Kč a dne 15. 4. 2019 částka 15.000 Kč od výše uvedeného zaměstnavatele žalované. Zároveň soud zjistil, že v den vyhotovení fotografií displeje byl uvedeném účtu záporný zůstatek peněžních prostředků,
a to - částka.
8. Žalobce soudu předložil výzvu k zaplacení dlužných splátek ze dne 27. 12. 2019, ze dne
27. 1. 2020 a ze dne 26. 7. 2019, oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 29. 1. 2020, ale žádný doklad o doručení těchto písemností žalované. Žalobce zaslal žalované dne
9. 7. 2020 předžalobní výzvu (zjištěno z uvedené výzvy a podacího archu).
9. Dle žalobcem předložené karty klienta, žalovaná na uvedenou úvěrovou smlouvu zaplatila
ke dni 27. 7. 2020 částku 16.030 Kč.
10. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků
a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy
o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku
z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Soud souhlasí s námitkou žalobce, že dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je neplatnost úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr stanovená jako neplatnost relativní, tedy neplatnost, k níž soud přihlédne pouze na základě námitky žalovaného, tj. spotřebitele. Nicméně, jak vyplývá z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je taková právní úprava neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s právem Evropské unie a vůbec se smyslem právních předpisů na ochranu spotřebitele.
14. Podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalované coby spotřebitele,
zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalované a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaná bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že okolnosti na straně žalované budily pochybnosti, že žalovaná bude schopna sjednaný úvěr řádně splácet, neboť v době uzavření předmětné smlouvy činil její jediný zjištěný příjem 12.750 Kč měsíčně a měla minimálně jednu vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Z předložených dokladů vůbec nevyplývá, jak žalobce došel ke zjištění, že žalované zůstávají„ volné zdroje“ ve výši 4.440 Kč, a že její měsíční výdaje žalované včetně výdajů na její dítě činí pouze 7.310 Kč, když žádné doklady o výdajích žalované soudu předloženy nebyly a žalobce ani v hodnocení úvěruschopnosti žalované žádné takové doklady neuvedl. Zároveň z pořízených fotografií displeje mobilního telefonu žalované bylo zřejmé, že žalovaná na svém účtu žádné volné peněžní prostředky nemá, když byl na něm záporný zůstatek. Zjištěné skutečnosti tedy nesvědčí o tom, že by žalovaná měla nějaké volné peněžní prostředky, které by mohla použít na splácení úvěru, a to dokonce ve výši 3.206 Kč měsíčně,
a rozhodně to vyvolává důvodné pochybnosti o její úvěruschopnosti. Soud tak má s ohledem na tyto závěry za to, že žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a uvedený úvěr za sjednaných podmínek poskytl žalované v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a proto je úvěrová smlouva podle § 87 ZSÚ v celém rozsahu neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo
na vrácení toho, co plnila.
16. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy číslo poskytl částku 35.000 Kč a na základě žalobcem předložené karty k uvedené smlouvě má soud za prokázané, že žalovaná žalobci z této částky vrátila pouze 16.030 Kč, je žalovaná povinna doposud nevrácenou částku 18.970 Kč žalobci vrátit,
a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ a § 2993 OZ. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň uložil žalované v souladu s §1970 OZ zaplatit žalobci úrok z prodlení z této částky ode dne 1. 9. 2020 do zaplacení v zákonné sazbě 8,25% ročně, když od tohoto dne byla žalovaná prokazatelně v prodlení, jelikož nejpozději předchozí den 31. 8. 2020 jí byla doručena žaloba, z níž se dozvěděla, že žalobce po ní požaduje vrácení poskytnuté částky. Žádné dřívější doručení výzvy, kterou by žalobce vyzval žalovanou k vrácení poskytnutých peněžních prostředků, totiž prokázáno nebylo.
17. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl, jelikož nemůže přiznat žalobci nároky vyplývající z neplatné smlouvy.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.