Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
77 C 215/2021-34
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 444,82 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 5. 2021 do 31. 5. 2021, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 444,82 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 5. 2021 do 31. 5. 2021, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou, po jejím částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení dle usnesení ze dne 23. 11. 2021, č. j. 77 C 215/2021-23, domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 9. 2020 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když žalovaný dosud z úvěru ve výši 12 000 Kč nevrátil ničeho.
2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.
3. Soud nařídil jednání na den 23. 1. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností po provedeném dokazování za prokázané následující.
5. právnická osoba se dne 21. 9. 2020 v rámci smlouvy o úvěru č. 575716001 dohodla s žalovaným, že tato společnost poskytne žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný vrátí jednorázově do 61 dnů částku 12 000 Kč Smlouva nebyla žalovaným podepsána, avšak z potvrzení o provedené platbě z účtu žalovaného v částce 0,01 Kč dne 21. 9. 2020 je zřejmé, že smlouva uzavřena s žalovaným byla. Dle smlouvy jsou její součástí (rovněž nepodepsané) obchodní podmínky právnická osoba SPL 2019 -08-29. Žalovanému byl dle výpisu z účtu číslo u právnická osoba, ze dne 21. 9. 2020, poskytnut úvěr v částce 12 000 Kč dne 21. 9. 2020 převodem na účet. právnická osoba dle předložených upomínek opakovaně žalovaného upomínala k úhradě dluhu. Dle přílohy 7 rámcové smlouvy o postoupení pohledávek se dne 10. 5. 2021 společnost právnická osoba s žalobkyní dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. právnická osoba dopisem ze dne 12. 5. 2021, jenž byl dle podacího archu, dne 14. 5. 2021 podán na poště za účelem doručení žalovanému, žalovaného vyzvala k úhradě dluhu do 31. 5. 2021.
6. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně sice uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru posuzována, avšak současně uvedla, že k tomu nemůže předložit žádné důkazy, neboť jimi nedisponuje. S ohledem na neprokázané posuzování úvěruschopnosti provedené důkazy zcela postačovaly ke skutkovému závěru, na jehož základě mohl soud učinit závěr právní. Ostatní navržené důkazy (upomínky, výzvy, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky) proto soud pro nadbytečnost neprováděl.
7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. právnická osoba, aniž zkoumala úvěruschopnost žalovaného, se s žalovaným dne 21. 9. 2020 dohodla, že mu poskytne úvěr v částce 12 000 Kč a tento mu poskytla. právnická osoba se s žalobkyní dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným. Žalovaný dluh nesplnil a byl vyzván k úhradě dluhu do 31. 5. 2021.
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
9. právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.
10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatel úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne.
12. Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
13. V posuzované věci žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena podle § 1879 a násl. o. z., neprokázala, že její předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované splnila, když ke svému holému tvrzení neoznačila žádné důkazy.
14. Soud tedy vycházel z toho, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru posuzována nebyla a proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení pořádku, a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. absolutně neplatná.
15. Žalobkyně má proto za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 12 000 Kč. Z této částky žalovaný ničeho nevrátil. Žalovaný, jenž se o tuto částku obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinen tuto vydat žalobkyni.
17. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky prokazatelně vyzván až psaním ze dne 12. 5. 2021, které bylo odesláno žalovanému dne 14. 5. 2021. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 19. 5. 2021. Původní věřitelka vyzvala žalovaného ke splnění do 31. 5. 2021 a žalovaný měl tak dostatek času před uplynutím lhůty dluh splnit. Žalovaný tak neučinil a od 1. 6. 2021 je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.
18. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v této části coby nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve zcela převážné části úspěšná, nárok na náhradu jí požadovaných nákladů řízení v plné výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), z částky 100 Kč za jeden úkon právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (jednoduchá předžalobní výzva), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání v listinné podobě je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.