Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
77 C 151/2021-34
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 585,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 2 585,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 585,30 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 252,16 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 2 585,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 585,30 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 252,16 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou, po jejím částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení dle usnesení ze dne 10. 11. 2021, č. j. 77 C 151/2021-23, domáhala na žalované zaplacení částky 2 585,30 Kč s úroky z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 10. 2018 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, jež postoupila tuto pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.
Soud nařídil jednání na den 21. 3. 2022 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se se společností právnická osoba, dne 9. 10. 2018 dohodla, že tato společnost poskytne žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná vrátí v 14 měsíčních splátkách po 796 Kč částku 11 144 Kč. Téhož dne byla částka 6 000 Kč žalovanou v hotovosti čerpána. právnická osoba, a žalobkyně se dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovanou se postupuje na žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na dluh ze smlouvy uhradila již 6 572 Kč. Žalobkyně sice uvedla, že úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru posuzována, avšak současně uvedla, že k tomu nemůže předložit žádné důkazy, neboť jimi nedisponuje.
Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena podle § 1879 a násl. o. z., neprokázala, že její předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované splnila, přičemž nesplnění takové povinnosti má podle § 87 ZSÚ za následek neplatnost smlouvy. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalované před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) absolutně neplatná.
Žalobkyně mohla mít za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalované poskytla peněžní prostředky v částce 6 000 Kč. Žalovaná však do podání žaloby na dluh z neplatné smlouvy dle tvrzení žalobkyně uhradila již 6 572 Kč. Žalovaná tedy dluh z bezdůvodného obohacení již zcela v souladu s § 2993 o. z. splnila. Žalované nad rámec částky 6 000 Kč, tedy i k žalobou nárokované částce, žádný dluh nevznikl.
Žaloba je v celém rozsahu, a to včetně úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zcela nedůvodná a soud ji proto zamítl.
Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byla zcela neúspěšná. Procesně úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť jí žádné ve zdejším řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).