Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 231/2021-83
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 51 633,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucí z částky 1 500 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 1. 2021 do zaplacení a z částky 1 500 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 2. 2022 do zaplacení, zastavuje.
II. Žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucí z částky 1 500 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 1. 2021 do zaplacení a z částky 1 500 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 2. 2022 do zaplacení, zastavuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit jí částku 51 633,03 Kč, jejíž součástí jsou i poplatky za prodlení ve výši 4 800 Kč a smluvní pokuta v částce 3 493 Kč. Dále žalobkyně nárokuje zákonný úrok z prodlení, dále i smluvní pokutu vyčíslenou po zesplatnění v částce 11 359,03 Kč a úrok z úvěru ve výši 62,47 % do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 12. 2020 dosáhne částky 196 776 Kč, to vše z titulu nesplněných povinnosti vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč počínaje od října 2017, a to dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila a ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru však uhradila 28 splátek, tj. celkem 73 791 Kč, u splátky č. 31 splatné dne 20. 4. 2020 se dostala do prodlení, k datu 27. 12. 2020 tedy došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, kterou v dané věci žalobkyně účtuje od 29. 12. 2020 do dne vyhovení žaloby, tj. do datum. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění žalovaná dále hradila, celkem dalších 17 199 Kč O zaplacení zůstatku dluhu byla upomínán žalobkyní předžalobní výzvou. Po podání žaloby uhradila žalovaná další částky, dne 25. 1. 2022 1 500 Kč a dne 18. 2. 2022 1 500 Kč, celkem tedy částku 3 000 Kč.
2. K jednání nařízenému na den 28. 3. 2022 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Předvolání bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu a bylo jí doručeno dne 13. 2. 2022. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalované, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před zahájením soudního jednání dne 28. 3. 2022, a to do částky 3 000 Kč, soud podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil. Se zpětvzetím v této části nevyžadoval souhlas žalované, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než bylo ve věci jednáno. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích žalobkyni nevznikl v této konkrétní věci nárok ani na částečné vrácení zaplaceného soudního poplatku.
4. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen„ smlouva“), oznámením věřitele o schválení úvěru ze dne datum včetně splátkového kalendáře, kartou klienta, dokladem o vyplacení úvěru, předsmluvním formulářem, prohlášení klienta včetně jeho hodnocení, výzvou ze dne 30. 10. 2020, 21. 12. 2020, 20. 2. 2020, 20. 4. 2020, 20. 1. 2020, 23. 4. 2019, 20. 8. 2018 a dne 20. 4. 2018, vyjádřením znalce k úročení pohledávek, oznámením o zesplatnění ze dne 27. 12. 2020, předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2021 včetně kopie podacího archu žalobkyně, oznámením o využití ochranné doby, sdělením žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 83,86 % ročně zavázala splácet ve 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od října 2017. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaná se zavázal hradit úrok ve výši 83,86 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 29. 9. 2017 byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 50 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradila žalovaná do doby zesplatnění celkem 73 791 Kč. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzvy s upozorněním na možnost zesplatnění vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek, které měla řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také nákladů vzniklých z prodlení žalované. Vzhledem k prodlení žalované s úhradu 31. splátky, žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru k 27. 12. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě vzniklého dluhu a byla upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Z hodnocení klienta, seznamu osobních dat, výplatní pásky, pracovní smlouvy, výpisu z osobního účtu žalované a výpisu ze systému SOLUS vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že v září 2017 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 9,29 % ročně.
5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se tento úvěr zavázala spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 60 splátkách po 2 733 Kč počínaje od října 2017. Žalovaná smluvní ujednání nedodržela, splátky úvěru nehradila včas a řádně a ocitla se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěrové smlouvy přistoupila k okamžitému zesplatnění všech závazků k 27. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly žalovanou dlužné částky uhrazeny, požaduje žalobkyně uhradit aktuální dlužnou jistinu 31 981,59 Kč po zápočtu již uhrazených splátek, včetně nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 4 800 Kč (bod 6.2 smlouvy), zákonný úrok z prodlení od 29. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 29. 12. 2020 ke dni sepisu žaloby (datum) vyčíslenou v částce 11 359,03 Kč, a dále i úrok z úvěru ve výši 62,47 % ročně ze zbývající původní jistiny od 29. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 196 776 Kč.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel z ust. § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
7. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
8. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory vedené žalobkyní již byly předmětem přezkoumání jak zdejšího soudu, tak soudu nadřízeného - Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č.j. 15 Co 33/2019. V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu, např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017, bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
9. Jak bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 83,86 % ročně, žalobkyně žádá úhradu úroku ve výši 62,47 % ročně. Dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období září 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,29 % ročně. Požadovaná výše úroků tedy téměř sedminásobně překračuje obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 60 měsíců a žalovaná by tak při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit celkem částku 163 980 Kč, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 83,86 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala, avšak řádně jej nesplácela (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalované vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut, i co do úroků. Protože úrok sjednaný účastníky byl neplatný a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 9,29 % ročně, musel soud provést přepočet částky, kterou žalovaná zaplatila a žalobkyně ji započetla na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započetla platbu žalovaného, se rozumí žalovaný úrok 62,47 % ročně a tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti ujednání o úrocích z úvěru nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vycházel z toho, že žalobkyně má nárok na zaplacení poskytnutého úvěru 50 000 Kč a úroku s přihlédnutím k výši obvyklé (9,29 % ročně) za dobu úvěru ve výši 2 700 Kč. Sankce za prodlení do doby zesplatnění úvěru činily 4 800 Kč a 3 493 Kč. Protože došlo k úhradě částky 73 791 Kč do zesplatnění (27. 12. 2020) a zápočtu zaplacených částek na shora uvedený dluh a také zaplacených dalších částek po zesplatnění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Při obvyklém úroku 9,29 % ročně, 60 měsíčních splátkách (při přepočtu na měs. platbu 1 045 Kč), úvěru 50 000 Kč, kdy žalovaná měla zaplatit navýšení o obvyklý úrok 2 700 Kč, tj. celkem 62 700 Kč a výše sankcí pro neplnění splátkového kalendáře celkem 8 293 Kč, lze konstatovat, že ke dni zesplatnění žalovaná uhradila poskytnutou částku úvěru, úrok z úvěru v obvyklé výši za celou dobu úvěru i sankce za prodlení ke dni zesplatnění, na další sankce – smluvní pokutu účtovanou po zesplatnění již žalobkyni nárok nevznikl, proto soud žalobu zamítl.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to za situace, kdy žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady v průběhu tohoto řízení ovšem nevynaložila, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.