Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
36 C 75/2021-71
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 40 781 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 034 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 22 747 Kč spolu s :
-) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 439 Kč;
-) kapitalizovaným úrokem ve výši 1 209,67 Kč;
-) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 241 Kč od 17. 7. 2020 do 4. 1. 2021;
-) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 207 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení;
-) úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 034 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení;
-) úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 23 241 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení;
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 034 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 22 747 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 439 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 1 209,67 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 241 Kč od 17. 7. 2020 do 4. 1. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 207 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 034 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení; -) úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 23 241 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 2. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení
částky 40 781 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 11. 2018 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 6 966 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost právnická osoba zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2018 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč; finanční prostředky měly být žalovanému poskytnuty bezhotovostně na účet č. bankovní účet. Žalovaný se částku 25 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 30 728 Kč (celkem tedy 55 728 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2 322 Kč. Jako svoji adresu žalovaný označil„ ulice a číslo, obec“.
4. Z karty zákazníka ze dne 28. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl, že je rozvedený, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, jeho zdrojem příjmu je starobní důchod ve výši 13 500 Kč a dále částka 2 000 Kč coby ostatní příjem; měsíční výdaje žalovaného jsou v celkové výši 10 399 Kč. Jako svoji adresu žalovaný označil„ ulice a číslo, obec“.
5. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru ze dne 26. 2. 2020, vč. podacího archu na č.l. 32 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to přípisem na adresu„ ulice a číslo, obec“.
6. Z oznámení o zesplatnění ze dne 9. 4. 2020, vč. podacího archu na č.l. 38 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to přípisem na adresu„ ulice a číslo, obec“.
7. Z přípisu ze dne 29. 11. 2018 soud zjistil, že jeho předmětem je splátkový kalendář úvěru žalovaného.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, vč. přílohy, uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 12. 2020, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 4. 1. 2021, a to přípisem na adresu„ ulice a číslo, obec“.
11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně dne 29. 11. 2018 zaslala na účet č. bankovní účet částku 25 000 Kč.
12. Ze tří oznámení o došlé platbě ze dne 26. 11. 2018 soud zjistil, že žalovanému v září 2018 byla žalovanému na starobním důchodu vyplacena částka 8 663 Kč, v říjnu 2019 částka
13 407 Kč a v listopadu 2018 částka 13 535 Kč. V těchto měsících byl žalovanému rovněž vyplacen příspěvek na péči ve výši 880 Kč/měsíc a příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč/měsíc.
13. Z výpisu z insolvenčního rejstříku žalovaného soud zjistil, že u Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo s žalovaným pod sp. zn. insolvenční spisová značka vedeno insolvenční řízení, kdy žalovanému bylo dne 9. 5. 2018 přiznáno osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek.
14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši
30 728 Kč (celkem tedy 55 728 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2 322 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu, a to do 4. 1. 2021.
15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, anonymizováno právnická osoba, dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
28. Konkrétně v daném případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) prokazatelně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela především z doložené výše příjmů a informací poskytnutých žalovaným. Pokud jde o příjem žalovaného, žalobkyně vycházela z potvrzeních předložených žalovaným, ze kterých vyplývá, že žalovaný je mimo jiné příjemcem příspěvku na péči a příspěvku na mobilitu; z uvedeného se poddává, že žalovaný může mít pravidelné vyšší výdaje související s jeho zdravotním stavem; žalobkyně (resp. její právní předchůdce) se však výdajovou stránkou na straně žalovaného podrobněji nezabývala a spokojila se pouze s žalovaným tvrzenou výší měsíčních výdajů v žádosti o úvěr (zákaznické kartě). To vše za situace, kdy žalovaný v květnu 2018 ukončil oddlužení v rámci insolvenčního řízení a úvěr mu byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut již v listopadu 2018. Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z uvedeného naopak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná § 9 odst. 1 z. s. ú.).
29. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 18 034 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši
25 000 Kč mínus celkové tvrzené úhrady žalovaným ve výši 6 966 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 034 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do
4. 1. 2021, když před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván
nebyl - předchozí výzvy byly žalovanému žalobkyní odeslány na jinou než jím označenou adresu). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
30. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).
31. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 18 034 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 22 747 Kč. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).