Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 398/2021-45
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 905,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 3 987,27 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 9 608,02 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 9. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 4 918,59 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 092,40 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 918,59 Kč od 20. 7. 2021 do 8. 3. 2022, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 918,59 Kč od 9. 3. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 3 987,27 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 9 608,02 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 9. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 4 918,59 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 092,40 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 918,59 Kč od 20. 7. 2021 do 8. 3. 2022, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 918,59 Kč od 9. 3. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 13 905,86 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou došlo dne 4. 3. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s částkou 12 888 Kč představující smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, se splatností poslední splátky dne 4. 5. 2020. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty hotově v místě bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně po posouzení údajů o příjmech, výdajích a finančních závazcích žalované uvedených v žádosti o úvěr a na základě doložených dokladů shledala, že je žalovaná úvěruschopná. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 10 000 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn, jeho splatnost tedy nastala nejpozději ke dni 4. 5. 2020. Žalobkyně po žalované požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 9 918,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení i nesplacený smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 9 608,02 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 987,27 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 18. 10. 2021 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Před zahájením jednání podáním ze dne 22. 3. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 3 987,27 Kč (představující smluvní pokutu) a kapitalizovaného úroku ve výši 9 608,02 Kč zpět z důvodu revize žalovaných částek s ohledem na neprověřování úvěruschopnosti žalované.
4. Podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I.).
6. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 4. 3. 2019 požádala žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, kdy by platila 20 dne v měsíci splátku 1 992 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že je vdaná, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, má střední vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené. Její měsíční příjem tvoří dávky sociální podpory ve výši 11 500 Kč. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a měsíční výdaje za telefon 500 Kč. Žádost je žalovanou podepsána.
8. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 4. 3. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, když žalovaná svým podpisem potvrdila, že tyto převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 27 888 Kč, představující jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč.
9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná jako zájemce o úvěr potvrdila, že od předchůdkyně žalobkyně obdržela veškeré informace o spotřebitelském úvěru.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a podacího archu ze dne 9. 8. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.
12. Z informace o předání do advokátní kanceláře ze dne 6. 9. 2021 a výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 17. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu.
13. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde byla žalovaná upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaná tuto částku převzala a zavázala se jí vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 992 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze částku ve výši 10 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaná již ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 4. 3. 2019 žalované částku 15 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 10 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
23. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala. Uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila určitá zkoumání, a to zkoumání žádosti o úvěr, nicméně ne zcela v souladu se zákonnými pravidly. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně dále již nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy podrobně a zodpovědně zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 15 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 10 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 5 000 Kč (tj. 15 000 – 10 000 = 5 000 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 7. 3. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (9. 3. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok II.).
25. Ve výroku III. tohoto rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 4 918,59 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 092,40 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 918,59 Kč od 20. 7. 2021 do 8. 3. 2022, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 918,59 Kč od 9. 3. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč (viz výše).
26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. dle částečného úspěchu žalované. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.