Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

70 C 197/2020-164

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 137 885,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 080 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v se v části, ve které se žalobkyně domáhala:

-) zaplacení částky 112 805,07 Kč;

-) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 100,63 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení;

-) smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 47 668 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení;

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 080 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v se v části, ve které se žalobkyně domáhala: -) zaplacení částky 112 805,07 Kč; -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 100,63 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení; -) smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 47 668 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 14. 5. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 137 885,07 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 16. 10. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč Tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 34 083 Kč se žalovaná zavázal vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Žalovaná však na svůj dluh uhradila toliko 6 920 Kč. Žalobou jsou dále uplatňovány i doplňkové služby související s úvěrovou smlouvou. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními. Konkrétně posoudila úvěruschopnost žalované podle Dotazníku o posouzení bonity žalované, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si v této souvislosti od žalované vyžádala kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu žalovaného. Dále posoudila úvěruschopnost žalované podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo včetně příloh soud zjistil, že tato byla dne 16. 10. 2019 prostředky dálkové komunikace uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a to tak, že částka 20 316 Kč bude vyplacena na předchozí závazek žalované u žalobkyně ze smlouvy

číslo ze dne 18. 6. 2019, částka ve výši 11 684 Kč bude vyplacena na účet žalované

č. bankovní účet a částku ve výši 8 000 Kč si věřitel započte na náklady s poskytnutím úvěru. Žalovaná se částku 40 000 Kč spolu s úrokem v celkové výši 34 083 Kč, celkem tedy

74 083 Kč zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Přílohu č. 1 tvořila roční procentní sazba nákladů, přílohu č. 2 formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přílohu č. 3 tabulka umoření, přílohu č. 4 smlouva o inkasní službě, přílohu č. 5 dotazník k posouzení bonity žadatele, přílohu č. 6 smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno. Z přílohy č. 5 (dotazník k posouzení bonity žadatele) soud zjistil, že žalovaná je svobodná, děti neměla, má vzdělání s maturitou, byla zaměstnána u společnosti právnická osoba na dělnické pozici, nevlastnila nemovitost, příjem ze závislé činnosti byl uveden 20 291 Kč plus příspěvek na bydlení ve výši 4 168 Kč a další sociální dávky ve výši 550 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč a náklady na bydlení ve výši

4 000 Kč. V příloze je dále uvedeno, že žalobkyně ověřila občanský průkaz žalované v seznamu ztracených a odcizených dokladů, prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku (bez záznamu).

4. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 11 684 Kč ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, žalobkyně dne 17. 10. 2019 odeslala na účet č. bankovní účet částku ve

výši 11 684 Kč.

5. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 20 316 Kč ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 10. 2019 odeslala na účet č. bankovní účet částku ve

výši 20 316 Kč s variabilním symbolem číslo.

6. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 10 Kč ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že

dne 17. 10. 2019 byla na účet žalobkyně č. bankovní účet připsána částka 10 Kč z účtu odesílatele č. bankovní účet se zprávou pro příjemce„ souhlas se smlouvou c. číslo“.

7. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalované vyplacení úvěru tak, že částka 20 316 Kč byla vyplacena na předchozí závazek žalované u žalobkyně ze smlouvy číslo ze dne 18. 6. 2019, částka ve výši 11 684 Kč byla vyplacena na účet žalované č. bankovní účet a částku ve výši 8 000 Kč si věřitel (žalobkyně) započetl na náklady s poskytnutím úvěru.

8. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně potvrdila doplacení úvěru číslo.

9. Z upomínky ze dne 20. 3. 2020, vč. podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky 1 730 Kč.

10. Z upomínky ze dne 5. 4. 2020, vč. podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky 1 730 Kč.

11. Z e-mailu ze dne 15. 10. 2019 soud zjistil, žalobkyně zaslala žalované přístupové údaje do jejího klientského účtu se smluvní dokumentací k spotřebitelskému úvěru číslo.

12. Ze zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení 21. 4. 2020, vč. plné moci a podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně zesplatnila celou jistinu úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě celé částky 138 011,75 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Z výzvy dále vyplývá, že žalovaná na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 6 920 Kč.

13. Z plné moci ze dne 21. 3. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně zmocnila svého zaměstnance, jméno příjmení k podpisu úvěrových smluv s klienty žalobkyně.

14. Z lustrace v insolvenčním rejstříku pro žalovanou (č.l. 41) soud zjistil, že s žalovanou nebylo ke dni 15. 10. 2019 vedeno insolvenční řízení.

15. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí z 15. 10. 2019 (č.l. 44) soud zjistil, že žalovaná nebyl v tomto registru evidována.

16. Z výpisu z Nebankovního registru (č.l. 45) soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, když se jedná o zřejmě špatně uložený dokument žalovanou a nejsou v něm čitelná data.

17. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet za období 09/ 2019 (č.l. 46-48) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl - 50 Kč a konečný zůstatek byl - 50 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že žalované na předmětný účet dne 6. 9. 2019 přišla výplata ve výši 20 291 Kč a dále jsou zde patrné rovněž platby ve výši 910 Kč, 4 168 Kč a 550 Kč od Úřadu práce. Z výpisu účtu je rovněž zřejmé, že dne 4. 9. 2019 byla z účtu žalované sražena částka 914,96 Kč coby„ zápočet dlužné částky“ ve prospěch účtu bankovní účet a dne 20. 9. 2019 byla inkasem sražena částka 6,67 Kč coby inkaso anuity úvěru ve prospěch účtu bankovní účet.

18. Z kopie občanského průkazu žalované číslo (č.l. 117-118) soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.

19. Z lustrace neplatných dokladů (č.l. 119) soud zjistil, že žalobkyně ověřila platnost občanského průkazu žalovaného číslo.

20. Z kopie řidičského průkazu žalované (č.l. 120) soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.

21. Z výpis z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba (č.l. 121) soud zjistil, že jedná se o výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované.

22. Z výplatní pásky žalované za 08/ 2019 (č.l. 122) soud zjistil, že žalované zaměstnavatel na účet vyplatil částku ve výši 20 291 Kč.

23. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

34. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, anonymizováno právnická osoba, dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

35. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

36. V daném případě žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z provedených lustrací, doložené výše příjmů žalované za měsíc 08/ 2019. Z výplatní pásky žalované za měsíc 08/ 2019 a výpisu z účtu za měsíc 09/ 2019 vyplývá, že příjem žalované v měsíci srpnu 2019 byl ve výši 20 291 Kč (mzda je vyplácena vždy s měsíčním zpožděním, výplatní páska i výpis z účtu proto dokládají výši příjmu v témže měsíci). Doložení příjmu žalované za jediný měsíc však soud považuje za nedostatečné, když doložení výše příjmu za jeden měsíc relevantním způsobem nevypovídá ničeho o skutečné ekonomické situaci žalované. V této souvislosti nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaná do žádosti o úvěr uvedla, že je příjemkyní dávek státní sociální podpory (příspěvku na bydlení a dalších dávek); už samotná tato skutečnost, že žalovaná dosáhla na dávky státní sociální podpory, měla vést k větší obezřetnosti při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. V neposlední řadě je pak nutno zohlednit i skutečnost, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že počáteční i konečný zůstatek na účtu žalované byl - 50 Kč a že se z výpisu účtu rovněž poddává, že žalovaná mohla v té době mít i další závazky (viz finanční obraty na účtu dne 4. 9. 2019 a 20. 9. 2019); jestliže tedy byla žalovaná schopna měsíčně sotva hradit veškeré své závazky, pak není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Ze shora uvedeného vyplývá, že za těchto okolností se žalobkyně jednak měla podrobněji zabývat výší příjmů a výdajů a obecně skutečnou ekonomickou situací žalované. Žalobkyně takto nepostupovala a zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo ze strany žalobkyně nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

37. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 25 080 Kč (tj. skutečně čerpaná částka úvěru ve výši 32 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 6 920 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 080 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ( o. z.) ve výši stanovené

38. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

39. Pro úplnost soud uvádí, že následující důkazní návrhy žalobkyně: souhlas k inkasu, smlouva o poskytnutí úvěru číslo potvrzení o platbě ze dne 19. 6. 2019 (č. l. 94), potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 19. 6. 2019 (č. l. 95), výpis ze systému žalobkyně k úvěru číslo

(č. l. 97-98), znalecký posudek číslo, internetový článek Člověk v tísni (č.l. 31-34), právní rozbor Institutu aplikovaného práva (č.l. 29-30), metodika žalobkyně (č.l. 35-37), licence ČNB (č.l. 38), certifikáty webová adresa (č.l. 39-40), přípis z 18. 11. 2019 (č.l. 42-43), printscreen potvrzení o provedené platbě 10 Kč (č.l. 123), pro nadbytečnost neprováděl.

40. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 25 080 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 112 805,07 Kč. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ().