Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 400/2021-77
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 80 862 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku:
- částku 6 412 Kč,
- zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 412 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení,
-) částku 30 280 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 280 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit povinnost žalované zaplatit:
-) částku 14 800 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 682,24 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení,
-) smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 094,24 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení.
-) částku 29 370 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 720 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení,
-) smluvní úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 33 000 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku: - částku 6 412 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 412 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení, -) částku 30 280 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 280 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit povinnost žalované zaplatit: -) částku 14 800 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 682,24 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení, -) smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 094,24 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení. -) částku 29 370 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 720 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení, -) smluvní úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 33 000 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO číslo, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva číslo“), na základě které zapůjčila žalované v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně vyčísleným fixní částkou 2 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaná si rovněž zvolila doplňkovou službu životního pojištění v částce 522 Kč. Žalovaná se tedy zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 9. 2018. Žalovaná však svůj dluh nesplnila řádně a včas, když uhradila celkem 14 110 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit:
-) částku 21 212 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 094,24 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení (za období od 5. 9. 2018 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 3 476,36 Kč),
-) smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 094,24 Kč od 5. 9. 2018 do zaplacení (přičemž za období od 5. 9. 2018 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 9 162,13 Kč).
2. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne datum další smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo 2011 (dále jen„ smlouva číslo“), na jejímž základě bylo žalované zapůjčeno v hotovosti celkem 33 000 Kč, které se zavázala žalovaná vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 21,27 % ročně vyčísleným fixní částkou 5 610 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 160 Kč. Žalovaná opět zvolila doplňkovou službu životního pojištění ve výši 780 Kč. Žalovaná se tedy zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 63 150 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 810 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 8. 6. 2019. Žalovaná však uhradila pouze 3 500 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit:
-) částku 59 650 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 33 000 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení (za období od 9. 6. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 5 246,31 Kč),
-) smluvní úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 33 000 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení (přičemž za období od 9. 6. 2019 do 15. 1. 2021 byl vyčíslen na částku 11 445,03 Kč).
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 2 800 Kč (úrok 23,72 % ročně), poplatkem 4 000 Kč a hotovostním inkasem splátek 8 000 Kč. Žalovaná si rovněž zvolila pojištění za 522 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč RPSN dle smlouvy činilo 205 % /viz smlouva na č. l. 24 V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované zjistila právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaná bydlí v nájmu s manželem a má dvě vyživovací povinnosti. Je zaměstnána na hlavní pracovní poměr, přičemž její příjmy činí 11 500 Kč měsíčně, k čemuž měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky. Další příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 35 000 Kč Náklady na bydlení činily 8 000 Kč, osobní výdaje žalované 6 000 Kč, nebyla nijak zohledněna povinnost zabezpečit výživu nezletilých dětí. Žalovaná prohlásila, že nemá jiné dluhy ani exekuce /zjištěno ze zákaznické karty na č.l. 20 Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 14 110 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně/.
5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 9. 12. 2017 smlouvu číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 33 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 610 Kč (úrok 21,27 % ročně), administrativním poplatkem ve výši 6 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 17 160 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala k úhradě pojistného ve výši 780 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 63 150 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 810 Kč a poslední 79. splátce ve výši 780 Kč RPSN dle smlouvy činilo 163,40 % /viz smlouva na č.l. 28, zařazení do pojistného programu na č.l. 33 V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované zjistila právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaná stále bydlí v nájmu s manželem a má dvě vyživovací povinnosti. Je zaměstnána na hlavní pracovní poměr, přičemž její příjmy činí 19 900 Kč měsíčně, k čemuž měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele o příjmu. Další příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 35 000 Kč Náklady na bydlení činily 5 500 Kč, osobní výdaje žalované 4 500 Kč, splátky předchozího úvěru ve výši 2 740 Kč, nebyla nijak zohledněna povinnost zabezpečit výživu nezletilých dětí. Žalovaná prohlásila, že nemá jiné dluhy ani exekuce /zjištěno ze zákaznické karty na č.l. 22 Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 3 500 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně/.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 35 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 34 Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 12. 2. 2021, který byl žalované zaslán dne 15. 2. 2021 na adresu trvalého bydliště, přičemž v dopise byla vyzvána k úhradě obou dluhů v celkové částce 86 362 Kč /viz dopis na č. l. 30, podací lístek na č.l. 31 Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky z obou smluv ve výši 115 273,26 Kč, která byla odeslána následujícího dne /viz předžalobní výzva na č. l. 26 včetně podacího lístku na č.l. 31 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neunesla. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalovaná byla v době uzavření smluv vdaná. Manžel však s poskytnutím úvěru nevyjádřil souhlas, přičemž se mělo jednat o bezúčelový spotřebitelský úvěr, u něhož není patrné, jakým účelem měly být peníze poskytnuty. Nelze tedy bez dalšího uzavřít, že uvedené dluhy měly být součástí společného jmění manželů. Právní předchůdkyně žalobkyně však přitom v rámci posouzení úvěruschopnosti zřejmě zahrnula do příjmu žalované i příjmy jejího manžela ve výši 35 000 Kč, přičemž tyto příjmy si navíc nijak neověřila. jméno žalovaná měla pak výrazně nižší příjmy, a to v případě smlouvy číslo ve výši 11 500 Kč u smlouvy číslo ve výši 19 900 Kč. Nelze rovněž přehlédnout, že výdaje žalované měly být u smlouvy číslo výrazně nižší, což vzbuzuje důvodné pochybnosti o pravdivosti učiněných tvrzení. Při zkoumání úvěruschopnosti pak právní předchůdkyně žalobkyně zcela opomněla vzít v úvahu, že žalovaná měla mít zákonnou povinnost vyživovat dvě děti, což soud považuje za zcela zásadní pochybení. Lze tak konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
17. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
18. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
19. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že v případě smlouvy číslo byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění, za které se žalovaná zavázala zaplatit 522 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni zaplatila 14 110 Kč, uložil soud povinnost žalované zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, částku ve výši 6 412 Kč (20 000 Kč + 522 Kč – 14 110 Kč). Byť je smlouva o úvěru jako celek neplatná, byla žalovaná vyzvána a byla si zároveň dobře vědoma, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do 4. 9. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dluh do uvedeného data, ocitla se s placením dluhu od 5. 9. 2018 v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přiznané částky.
20. V řízení bylo dále prokázáno, že v případě smlouvy číslo byla žalované poskytnuta částka 33 000 Kč a uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění, za které se žalovaná zavázala zaplatit 780 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni zaplatila 3 500 Kč, uložil soud povinnost žalované zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, částku ve výši 30 280 Kč (33 000 Kč + 780 Kč – 3 500 Kč). Byť je smlouva o úvěru jako celek neplatná, byla žalovaná vyzvána a byla si zároveň dobře vědoma, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do 8. 6. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dluh do uvedeného data, ocitla se s placením dluhu od 9. 6. 2019 v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přiznané částky.
21. Lhůta k plnění byla určena v souladu v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o. s. ř.
22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.