Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 435/2021-86
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
fakticky bytem adresa žalovaného
o zaplacení 49 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 964 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 964 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do:
- částky 37 836 Kč,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 798 Kč od 20. 2. 2018 do 21. 2. 2018,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 834 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení,
- smluvního úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 28 772,76 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 115 430 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 964 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 964 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do: - částky 37 836 Kč, - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 798 Kč od 20. 2. 2018 do 21. 2. 2018, - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 834 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, - smluvního úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 28 772,76 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 115 430 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 49 800 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny ve výši 34 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů na upomínání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 002 Kč) společně se:
zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 798 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení,
smluvním úrokem ve výši 75,95 % ročně z částky 28 772,76 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 115 430 Kč.
Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s efektivní úrokovou sazbou ve výši 108,84 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný splatil za období od února 2017 do prosince 2017 celkem 18 036 Kč (9 splátek x 2 004 Kč).
2. Jelikož byl se splátkami číslo v prodlení déle než 30 dnů, vzniklo žalobkyni právo podle bodu 6.1. smlouvy požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (prodlení s 2 splátkami delší než 30 dnů x sjednaná smluvní pokuta 499 Kč).
3. Žalobkyně dále požadovala zaplatit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, tj. ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů dle bodu 6.2. smlouvy, přičemž v daném případě se jedná o splátku číslo (3 x 200 Kč).
4. Jelikož žalovaný přestal dluh splácet, došlo podle č.l. 6 smlouvy k zesplatnění celého dluhu ke dni 18. 2. 2018 (tj. 65. den prodlení se splátkou číslo splatnou dne 14. 12. 2017). K tomuto datu činila nová jistina dluhu 34 200 Kč (původní jistina 28 772,76 Kč + přirostlý úrok 5 427,24 Kč), jelikož dle článku 6.4. smlouvy k dlužné jistině přirostly nezaplacené smluvní úroky za poskytnutí úvěru. Tuto částku měl žalovaný povinnost uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru bez dalšího.
5. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží až do zaplacení dluhu s tím, že tento úrok i nadále přirůstá k dlužné jistině. Žalobkyně proto požaduje uložit žalované povinnost zaplatit nominální úrokovou sazbu ve výši 75,95 % ročně (nikoliv efektivní, která je uvedena ve smlouvě) z původní dlužné jistiny ve výši 28 772,76 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení (pozn. soudu - k datu 18. 3. 2022 by uvedené činilo částku 89 088,03 Kč).
6. Jelikož žalovaný ničeho nezaplatil, vzniklo žalobkyni podle článku 6.5. smlouvy na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 34 200 Kč za období od 23. 11. 2018 do 21. 12. 2020 (data vyhotovení žaloby) vyčíslenou na 14 002 Kč (pozn. soudu – za uvedené období by výše smluvní pokuty činila skutečně 25 992 Kč).
7. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 108,84 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč splatných vždy k 14. dni příslušného kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 96 192 Kč. Podle bodu 2.2. smlouvy běží sjednané úroky až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž po zesplatnění úvěru přirůstají tyto úroky k původní nesplacené jistině. Na těchto úrocích může žalobkyně požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z částky 96 192 Kč, tj. 115 430,40 Kč. Podle bodu 6.1. smlouvy činí smluvní pokuta za prodlení s kteroukoliv splátkou o délce 30 dnů částku 499 Kč, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok. Podle bodu 6.2. smlouvy činí paušální náhrada účelně vynaložených nákladů za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů částku 200 Kč. Podle bodu 6.3. smlouvy dochází k automatickému zesplatnění jistiny úvěru, úroků, smluvní pokuty a náhrady nákladů, v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění se stává součástí nové jistiny dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky. Tuto novou jistinu byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru (tj. 65 den prodlení). Podle bodu 6.5. smlouvy vzniklá žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 37, oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 2. 2017 na č.l. 43, dodejky na č.l. 40, předsmluvního formuláře na č.l. 30). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba anonymizováno – právnická osoba, přičemž jeho průměrná mzda v období od listopadu 2016 do ledna 2017 činila 16 696 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systému příjmení, přičemž žalovaný byl v rámci interního hodnocení zařazen do kategorie středního rizika. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, přičemž jeho náklady na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně. Dále je uvedeno, že jeho ostatní výdaje činí životní minimum 3 410 Kč (viz pracovní smlouva na č.l. 33, dohoda o změně pracovní smlouvy na č.l. 27 a dohoda o poskytování stravování a srážkách ze mzdy na č.l. 29, výpis z osobního účtu na č.l. 11, 28, výplatní pásky na č.l. 20-21, výpis ze systému příjmení na č.l. 25, hodnocení klienta na č.l. 32). Na žalovaného nebylo v době sjednání smlouvy evidována v katastru nemovitostí žádná nemovitost (viz výpis z KN na č.l. 73). Žalovanému byla částka 30 000 Kč poskytnuta na jeho účet číslo bankovní účet dne 3. 2. 2017 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru na č.l. 24 a sdělení banky na č.l. 60). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 18 036 Kč. Naposledy uhradil splátku číslo to o 27 dní později (viz karta klienta na č.l. 42). Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 15. 1. 2018 a dopisem ze dne 14. 2. 2018 k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru (viz výzva k zaplacení na č.l. 35 a 36). Žalovaný byl informován o zesplatnění celého dluhu dopisem ze dne 18. 2. 2018 (viz dopis na č.l. 41). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem od advokáta žalobkyně ze dne 29. 11. 2021 (viz předžalobní výzva na č.l. 18 a poštovní podací arch na č.l. 17). Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky s fixací sazba od 1 roku do 5 let se pohybovaly v únoru 2017 ve výši 9,55 % ročně (viz veřejně dostupné statistiky na webových stránkách obec národní banky www.cnb.cz). Proti žalovanému podala ke zdejšímu soudu žalobkyně další dvě žaloby, z nichž vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 10. 2017 částku 11 000 Kč a dne 13. 12. 2017 částku ve výši 80 000 Kč (viz žaloba ve věci spisová značka na č.l. 76 a žaloba ve věci spisová značka na č.l. 79).
9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 11 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice řádně zjistila příjmy žalovaného, které v době poskytnutí úvěru činily 16 696 Kč čistého měsíčně, nezajímala se však nijak podrobně o výdaje žalovaného. Žalobkyně si vystačila s tvrzením žalovaného, že bydlí ve vlastní nemovitosti, přičemž jeho celkové náklady na bydlení činí 2 000 Kč. Soud však z úřední činnosti zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy nevlastnil žádnou nemovitost. Je tedy značně nepravděpodobné, že žalovaný měl výdaje na bydlení pouze ve výši 2 000 Kč měsíčně.
19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů ohledně výdajů žalovaného v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
21. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni 18 036 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 11 964 Kč.
22. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je pak neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne 18. 2. 2018. Ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že mu zásilka byla doručena dne 21. 2. 2018 a tedy uvedeným dnem nastala splatnost. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což by v daném případě činí 8,50 % ročně. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 964 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení.
23. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
24. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.