Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 93/2022-12
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9.704 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.304 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 2.400 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.304 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.000 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 2.400 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9 704 Kč (3.000 Kč dlužná jistina, 2.600 Kč náklady spojené s vymáháním pohledávky, 3.204 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a 900 Kč smluvní pokuta). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech a je vedený v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeném Českou národní bankou. Žalobce žalovanému poskytl dne 28. 9. 2021 na jeho žádost ze dne 25. 9. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 3.000 Kč splatný dne 15. 11. 2021. Žalovaný se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 3.204 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovaným coby spotřebitelem, lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčních rejstříku, v registru úvěru REPI a výpisů z bankovního účtu žalovaného za období červen, červenec a srpen 2021. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalobci žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu, a z kopie jeho občanského průkazu. Žalovaný na dluh nic neuhradil. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4 žalobce žalovanému doporučeně odeslal dvě upomínky k úhradě. S těmito upomínkami žalobci vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání (administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci apod.) Za upomínky byla žalovanému účtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými sjednaná ve smlouvě o úvěru paušální částkou ve výši 450 Kč (1. upomínka) a 650 Kč (druhá upomínka). Dále byl žalobce nucen předat pohledávku k inkasnímu řízení. Za to dlužníkovi naúčtoval dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1500 Kč. Částka představuje poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů (korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu). Žádné z těchto nákladů by nevznikly, kdyby dlužník buď dodržel podmínky smlouvy, případně dlužnou částku uhradil po opakovaném upomínání prostřednictvím SMS, emailů a telefonátů. Dlužníkovi byla naúčtována rovněž smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši dvakrát 450 Kč. Celková výše smluvní pokuty je 900 Kč, což činí 30 % jistiny, čímž bylo vyhověno dikci § 121 zákona o spotřebitelských úvěrech.
Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 14. 4. 2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce jako úvěrující uzavřel dne 28. 9. 2021 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru s žalovaným coby úvěrovaným, jehož totožnost ověřil z ověřovací platby žalovaného ve výši 1 Kč a z kopie jeho občanského průkazu. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného jednak lustrací ve veřejně dostupných evidencích - v centrální evidenci exekucí, insolvenčních rejstříku, v registru úvěru REPI a dále z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období červen, červenec a srpen 2021, tj. předcházející bezprostředně uzavření smlouvy úvěru s kladným výsledkem. Ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno i číslo čtu úvěrovaného bankovní účet, ze kterého byla provedena ověřovací platba. Žalobce na základě smlouvy poukázal žalovanému na uvedený účet dne 28. 9. 2021 částku 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 6.204 Kč do 30 dnů. Částka 3.204 Kč je ve smlouvě označena jako poplatek/úrok za poskytnutí úvěru. Dále byly sjednány tzv. náklady pro případ opožděných plateb. Dle tohoto ujednání byl úvěrovaný povinen zaplatit účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Konkrétně šlo o částku 450 Kč za 1. písemnou upomínku, o částku 650 Kč za 2. písemnou upomínku a o částku 1 500 Kč označenou jako„ paušální náklady při předání případu inkasní agentuře“. Konečně byly v článku 7.2 sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení se splněním nepeněžitých závazků. Úvěrovaný se předně zavázal vždy k 3. dni příslušného kalendářního měsíce po dobu, po níž bude trvat smluvní vztah, předložit úvěrujícímu písemné potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru, případně informovat úvěrujícího o skutečnosti, že k danému dni není v zaměstnaneckém či pracovním poměru. Dobou trvání smluvního vztahu se rozuměla doba, po níž bude úvěrovaný povinen k jakémukoliv plnění podle smlouvy. Dále se úvěrovaný zavázal bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 5 dnů od uzavření smlouvy, předložit úvěrujícímu potvrzení příslušného okresního (obvodního) soudu dle jeho úředně hlášeného pobytu, že vůči němu nejsou vedena soudní řízení, přičemž potvrzení nesmělo být starší 3 měsíců. Pro případ porušení každé z uvedených povinností byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru. Uvedené skutečnosti soud zjistil z formuláře nazvaného Předsmluvní informace, ze samotné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z výpisů z účtu a ze skenu občanského průkazu žalovaného.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 9. 2021, potvrzení o provedených platbách společnosti právnická osoba (ověřovací platba ve výši 1 Kč, poskytnutí úvěru), výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za období červen 2021, červenec 2021 a srpen 2021, lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, skóringové karty - posouzení úvěruschopnosti žadatele a kopie OP žalovaného má tedy soud za prokázána skutková tvrzení žalobce uvedená shora o platném uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru. Žalobce své povinnosti ze smlouvy o úvěru nesplnil, když se ocitl v prodlení s jeho splacením. Žalobce upomenul žalovaného o zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy dopisy ze dne 23. 11. 2021 a 6. 12. 2021. Dopisem ze dne 20. 12. 2021 nazvaným„ Poslední výzva před žalobou“ byl žalovaný upomenut o splnění závazku ze strany právnická osoba anonymizována dvě slova se sídlem adresa. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze 3 upomínek o zaplacení.
V posuzované věci došlo k poskytnutí úvěru v době po 1.1.2014, tudíž bylo nutno aplikovat nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.). Protože se jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, bylo nutno aplikovat i speciální normu, a to zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne 1.12.2016.
Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 122 odst. 1 cit. zák. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle § 122 odst. 3 cit. zák. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
V návaznosti na výše uvedené skutkové závěry se soud zabýval jednotlivými dílčími nároky. Bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet vedený na jméno žalovaného částku 3 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím úvěru se žalovaný zavázal vrátit žalobci kromě jistiny i další částku 3 204 Kč. Zčásti jde o sjednání úroku v souladu s ust. § 513 o.z., ve zbývající části o sjednání poplatků za specifické činnosti věřitele. Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje právní úpravě. Celková výše poplatku se při sjednané lhůtě splatnosti může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen úvěrujícímu vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na částku 3.204 Kč neměl mít žalobce nárok. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že z jistiny nebo poplatku cokoliv zaplatil. Co do částky 6.204 Kč tedy soud žalobě vyhověl.
Soud naopak neshledal důvodným požadavek žalobce na zaplacení dvou smluvních pokut po 450 Kč Tyto pokuty měly být zaplaceny nikoliv v souvislosti s prodlením se zaplacením dluhu, ale v souvislosti s nesplněním jiných závazků, konkrétně závazku předkládat potvrzení o zaměstnání a závazku předložit potvrzení soudu o tom, že proti žalovanému nejsou vedena soudní řízení. Dle soudu jde v obou případech o povinnosti, jejichž splnění žalobce mohl a měl vyžadovat již před uzavřením smlouvy, a to v rámci povinného posouzení úvěruschopnosti zájemce o poskytnutí úvěru ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dodatečné předložení uvedených listin po poskytnutí úvěru dle soudu postrádá smysl. Skutečnost, zda má klient zdroj příjmů a zda proti němu jsou vedena soudní řízení, měla být ve smyslu ust § 86 zkoumána před uzavřením smlouvy. Soud z uvedeného dovozuje, že za tohoto stavu žalovaného nelze sankcionovat smluvní pokutou. Částka 900 Kč proto žalobci přiznána nebyla.
Žalobce se konečně domáhal částek 450 Kč a 650 Kč za zaslání upomínek o zaplacení a částky 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení. Tyto částky je třeba posuzovat jako náklady vynaložené žalobcem v souvislosti s prodlením žalovaného jako spotřebitele. Zákon o spotřebitelském úvěru přiznává poskytovateli úvěru právo pouze na účelně vynaložené náklady. Za takové náklady soud považuje částky 450 resp. 650 Kč za zaslání písemných upomínek. Byť lze mít o výši těchto nákladů pochybnosti, pak i kdyby byly zčásti považovány za smluvní pokutu (viz § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru), ve svém souhrnu nepřesahují limit stanovený v § 122 odst. 3 zákona Tyto částky proto soud žalobci přiznal. Naopak za účelně vynaložený náklad soud nepovažuje částku 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení. Nereagoval-li žalovaný na první dvě písemné upomínky, pak předání pohledávky jiné společnosti, která žalovanému zaslala další upomínku, nelze považovat za účelné. Proto soud žalobci částku 1 500 Kč nepřiznal.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl v podstatné části předmětu sporu úspěšný, jeho neúspěch se týkal příslušenství a částečně sankčních nároků. Soud žalobci přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek.
Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když s ohledem na nečinnost žalovaného neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.