Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 52/2022-112
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 37 046,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 807,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 807,27 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 12 239 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 531,58 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 062,84 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 078,16 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 270,89 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 727 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 807,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 807,27 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 12 239 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 531,58 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 062,84 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 078,16 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 270,89 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 727 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne datum, postoupenou zdejšímu soudu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2021 čj. číslo jednací, doplněnou 28. 2. 2022 a datum domáhala po žalovaném úhrady 37 046,58 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě kapitalizovaného úroku ve výši 2 531,58 Kč za dobu od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 062,84 Kč za dobu od datum do datum a ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení. Skutkově tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 892,08 Kč počínaje dnem datum. Měl uhradit 72 splátek. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne datum úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný však svou povinnost řádně a včas úvěr splácet nesplnil, když v rámci úvěrového vztahu uhradil 15 192,73 Kč. Žalobkyně proto dopisem ze dne datum prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný tak dluží jistinu ve výši 34 546,58 Kč, smluvní úrok z jistiny 2 531,58 Kč, smluvní poplatky ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 100 Kč a je povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z tvrzení žalobkyně, z žádosti o úvěr (čl. 104 spisu) a ze smlouvy o úvěru (dále jen„ smlouva“, čl. 55-58 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal dne datum o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč s pojištěním schopnosti úvěr splácet s tím, že úvěr bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci při počtu 72 splátek. Dne datum na základě žádosti žalovaného uzavřely účastnice smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč převodem na účet žalovaného č. bankovní účet z účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, včetně úhrady pojištění, ve výši po 972,08 Kč počínaje dnem datum vždy k 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla stanovena pevná ve výši 17,10 % p. a., a roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 20,04 %.
4. Z výpisu z běžného účtu (čl. 61-61 spisu) soud zjistil, že dne datum byla žalovanému na účet č. bankovní účet poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč nazvaná„ čerpání úvěru číslo“ pod variabilní symbol označujícím číslo účtu, ze kterého měl být úvěr poskytnut tak, jak je to uvedeno ve smlouvě.
5. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným sporováno, vzal soud za prokázáno, že rámci úvěrového vztahu žalovaný na dluh uhradil 15 192,73 Kč.
6. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena úvěrová smlouva dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému datum převodem ze svého účtu označeného ve smlouvě na účet žalovaného označeného ve smlouvě (žalovaným podepsanou) úvěr v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku spolu s úrokem formou splátek, tak jak je uvedeno shora. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. V rámci doplněných skutkových žalobních tvrzení z datum a rámci doplnění tvrzení, které právní zástupkyně žalobkyně učinila při jednání před soudem dne datum, žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s právními předpisy, zhodnotila individuálně jeho žádost o úvěr, zkontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další (čl. 92-92 a čl. 102 spisu). V daném případě vycházela z výše příjmu, kterého žalovaný dosáhl a jehož výši uvedl v žádosti o úvěr, 13 811 Kč. V tomto směru doložil potvrzení o výši příjmů. Žalovaný byl v době zkoumání úvěruschopnosti zaměstnaný s pracovní smlouvou na dobu určitou do datum, bydlel ve vlastním domě nebo bytě, žil s družkou, celkové příjmy domácnosti činily 18 000 Kč, měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti a splácel další úvěry ve splátkách po 3 438,08 Kč měsíčně, přičemž nebyl u žádného úvěru po splatnosti. Registry dlužníků byly ověřeny vždy s negativním výsledkem, nebylo vůči němu vedeno insolvenční řízení a předložil platný občanský průkaz. Pokud jde o zjišťování pravidelných měsíčních individuálních výdajů žalovaného, tyto byly ověřeny z jeho výpisů z běžného účtu. Z tohoto bylo zjištěno, že měl pravidelné měsíční výdaje se splácením stavebního spoření 100 Kč, s životním pojištěním 303 Kč, splácel splátky úvěru ve výši 3 438,08 Kč, a dále měl každý měsíc příkaz k úhradě ve výši 200 Kč a 700 Kč, z čehož žalobkyně dovodila, že se jedná o platby spojené s bydlením.
8. Z žádosti (čl. 104 spisu), z potvrzení o výši příjmu (čl. 101 spisu) a z výpisů z běžného účtu za měsíce 3/ 2018 – 7/ 2018 (čl. 93-100 spisu) vzal soud za prokázáno, že datum v rámci žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 13 811 Kč, že má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od datum do datum u společnosti právnická osoba, sídlem adresa, kde pracuje jako dělník. Žije s družkou ve vlastním domě nebo bytě a celkový příjem domácnosti představuje 18 000 Kč (bez bližšího odůvodnění, o jaký další příjem se jedná). Z potvrzení zaměstnavatele vystaveného dne datum (čl. 101 spisu) soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 13 834 Kč. Pokud jde o pravidelné odchozí platby žalovaného, které jsou uvedeny ve výpisech z běžného účtu, vzal soud za prokázáno, že tento platí měsíčně 100 Kč na stavební spoření, 303 Kč na životní pojištění, 3 482,70 Kč představuje splátka dalšího úvěru a má dány příkazy k úhradě ve výši 200 Kč a 700 Kč.
9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud uzavírá, že příjmy žalovaného, které byly zjištěny a podloženy v době uzavření smlouvy, představovaly částku 13 811 Kč čistého měsíčně, jeho výdaje 4 738 Kč (podloženo výpisy z účtů), zůstatek činil 9 073 Kč, po uhrazení splátky 972 Kč na základě předmětné smlouvy činil zůstatek 8 101 Kč. Tuto částku by měl mít žalovaný k dispozici. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl vyživovací povinnost minimálně k jednomu dítěti, přičemž z uvedené částky měl hradit veškeré náklady na zajištění potravin, drogistického zboží a další nezbytné výdaje, a vzhledem k tomu, že pokud jde o bydlení, žalobkyně nezjistila, o jaké platby na bydlení ve výši 200 Kč a 700 Kč se jedná, když tyto nebyly objasněny, ani ničím doloženy, a částka na bydlení se soudu jeví v dané regionu velmi nízká, má soud za to, že částka 8 101 Kč, kterou by měl žalovaný k dispozici, je velmi nízká k pokrytí dalších životních nákladů. Navíc žalobkyně nezohlednila ani to, že žalovanému úvěr poskytla datum, avšak pracovní smlouvu měl uzavřenu na dobu určitou do konce roku 2018. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena žalobkyní správně, a za těchto podmínek úvěr neměl být žalovanému poskytnut.
10. Žalobkyně tak neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se spotřebitelským zákonem, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel převodem na účet částku ve výši 40 000 Kč a uhradil 15 192,73 Kč.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 15 192,73 Kč a převodem na účet mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 24 807,27 Kč (40 000 – 15 192,73). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od doručení v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Smlouva byla doručena dle zákonné fikce 3. pracovní den, tj. datum. Do 15 dnů, tj. do datum měl žalovaný dlužnou částku uhradit. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, dostal se od datum do prodlení. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne datum povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 60 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 20 % (60% - 40%) účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 1 727 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 8 633 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 482 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby, tři úkony po 500 Kč, tj. 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), jeden úkon 2 620 Kč (účast u jednání). Dále soud přiznal 4 režijní paušály ke 3 úkonům po 100 Kč, tj. 300 Kč, a k jednomu úkonu 300 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 400 Kč (za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč při cestě advokátky z obec k soudu do obec a zpět), a cestovné 789,70 Kč osobním automobilem Volkswagen, registrační značka, při cestě z obec do obec a zpět, tj. 102 km, při průměrné spotřebě 95 oktanů 8,2 l číslo km, a při vyhláškové ceně benzínu 37,10 Kč a amortizaci 4,70 Kč/km. Dále byla přiznána 21% DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 5 909,70 Kč, což představuje 1 241 Kč 20 % z částky 8 633 Kč představuje 1 727 Kč (po zaokrouhlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu a neúspěchu soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn . ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, tj. ke dni datum.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.