Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 323/2021-22
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 29.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29.000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.000 Kč od 10. 1. 2020 do 18. 12. 2020 kapitalizovaného částkou 2.771,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.000 Kč od 19. 12. 2020 do 17. 2. 2022.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízní.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29.000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.000 Kč od 10. 1. 2020 do 18. 12. 2020 kapitalizovaného částkou 2.771,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.000 Kč od 19. 12. 2020 do 17. 2. 2022. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízní.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29.000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.000 Kč od 10. 1. 2020 do 18. 12. 2020 kapitalizovaného částkou 2.771,11 Kč, a zákonného úroku ve výši 10 % ročně z částky 29.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 15. 11. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 25.750 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.366 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8.844 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních (sedmidenních) splátkách po 930 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1.000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 29.000 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 30.000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 1.000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.771,11 Kč (tj. ve výši 10 % ročně z částky 29.000 Kč od 10. 1. 2020 do 18. 12. 2020), a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě, která mu byla doručena dne 17. 2. 2022, nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že žalovaný po ověření totožnosti z občanského průkazu dne 15. 11. 2018 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 30.000 Kč s měsíční splatností, doba trvání 24 měsíců. V žádosti uvedl adresu trvalého pobytu ulice a číslo, obec, náhradní kontaktní adresu adresa. Adresu výběru v případě, že je odlišná od adresy trvalého pobytu neuvedl. Druh bydlení uvedl nájemník, rodinný stav svobodný, zaměstnán na plný pracovní úvazek, pracovní zařazení obsluha VZV, zaměstnavatel právnická osoba, IČO číslo, čistý měsíční příjem 18.813 Kč, ostatní příjmy 0, externí splátky zápůjček dle žadatele 1.200 Kč, interní splátky 0, odhadované měsíční výdaje žadatele 4.000 Kč. Žádost podepsal za právní předchůdkyni žalobkyně obchodní zástupce anonymizováno. příjmení. V žádosti jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva a výplatní pásky 9. 10. 2018.
5. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – příjmení v hotovosti“ číslo že dne 15. 11. 2018 žalovaný a právnická osoba, IČO, uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 30.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25.750 Kč, sestávajícím z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.366 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8.844 Kč, celkem tedy částku 55.750 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách splatných vždy ke konci splátkového období, s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Výše týdenní splátky byla sjednána 930 Kč, poslední splátka 880 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činila 228,36 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště uvedeném v záhlaví smlouvy, případně v pobočce anonymizováno, převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaný ve smlouvě uvedl svou adresu adresa žalovaného.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a právnická osoba, IČO, jako postupitel uzavřeli dne 18. 12. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ve výši 68.243,80 Kč bez příslušenství a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek žalobkyni do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Výzva byla adresovaná žalovanému na adresu adresa žalovaného.
8. Z podacího lístku, že dne 25. 1. 2021 žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému, zasílanou na adresu adresa žalovaného, podací číslo anonymizováno.
9. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému s adresou adresa žalovaného, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek z pohledávky číslo v celkové výši ke dni sepisu výzvy ve výši 71.018,13 Kč.
10. Z podacího lístku, že dne 28. 6. 2021 právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému, zasílanou na adresu adresa žalovaného, podací číslo anonymizováno.
11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaný dne 15. 11. 2018 uzavřeli dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 30.000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25.750 Kč, celkem částku 55.750 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 930 Kč. Bylo sjednáno, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě uvedl adresu adresa žalovaného. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště uvedeném v záhlaví smlouvy, případně v pobočce anonymizováno, převzal v hotovosti částku zápůjčky. Před uzavřením smlouvy žalovaný dne 15. 11. 2018 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o zápůjčku ve výši 30.000 Kč a v žádosti uvedl adresu trvalého pobytu ulice a číslo, obec, náhradní kontaktní adresu adresa. Adresu výběru v případě, že je odlišná od adresy trvalého pobytu neuvedl. Druh bydlení uvedl nájemník, rodinný stav svobodný, zaměstnán na plný pracovní úvazek, pracovní zařazení obsluha VZV, zaměstnavatel právnická osoba, IČO číslo, čistý měsíční příjem 18.813 Kč, ostatní příjmy 0, externí splátky zápůjček dle žadatele 1.200 Kč, interní splátky 0, odhadované měsíční výdaje žadatele 4.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala oznámení o postoupení pohledávky na adresu adresa žalovaného, právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu před podáním žaloby na adresu adresa žalovaného. Žalovaný uhradil částku 1.000 Kč.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
19. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě, a to že je svobodný, bydlí v nájmu, zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 18.813 Kč, že má splátky zápůjček 1.200 Kč, má odhadované měsíční výdaje 4.000 Kč. Důkazy prokazující tyto skutečnosti žalobkyně neoznačila ani nepředložila. Pokud je v zákaznické kartě zaznamenáno, že byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky za dva měsíc, tyto listiny v řízení nebyly předloženy. Soud však má za to, že i kdyby předloženy byly, za situace, kdy žalovaný uváděl, že platí jinou zápůjčku ve výši 1.200 Kč a bydlí v nájmu (ve městě obec), měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit faktickou výši minimálně u nákladů na bydlení a nevycházet pouze z odhadovaných celkových měsíčních výdajů žalovaného 4.000 Kč. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr nedostála. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 15. 11. 2018 poskytla částku 30.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 1.000 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 29.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po doručení žaloby, tj. 18. 2. 2022, když doručení jiné výzvy nebylo v řízení prokázáno, neboť právní předchůdkyně žalobkyně zasílala oznámení o postoupení pohledávky žalovanému na adresu adresa žalovaného, právní zástupce žalobkyně výzvu před podáním žalobě rovněž na tuto adresu, ačkoliv v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto adresu uvedl, a doručení písemností na tuto adresu nebylo prokázáno. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně sice byla v řízení částečně úspěšná, avšak jak uvedeno shora, nebylo prokázáno, že adresa, na kterou právní zástupce žalobkyně výzvu zasílal, tj. ulice a číslo, anonymizováno, byla adresou pro doručování. Rovněž nebylo prokázáno, že by mělo jít o poslední známou adresu žalovaného. Přiznat náhradu nákladů řízení by bylo možno v případě, že by bylo prokázáno, že žalovanému byla výzva na této jiné adrese doručena, což se však nestalo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.