Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 22/2022-16
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 11.500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.500 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.500 Kč od 2. 2. 2018 do 29. 11. 2019 kapitalizovaného částkou 1.808,38 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.500 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.500 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.500 Kč od 2. 2. 2018 do 29. 11. 2019 kapitalizovaného částkou 1.808,38 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.500 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 12. 2019. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.500 Kč od 2. 2. 2018 do 29. 11. 2019 kapitalizovaného částkou 1.808,38 Kč a zákonného úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 11.500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 22. 12. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se jí žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč spolu se smluvním úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve 2.100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. První splátka byla splatná dne 29. 12. 2016, poslední splátka byla stanovena na 81. 2. 2018. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 3.500 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 11.500 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15.000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 3.500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.808,38 Kč (tj. ve výši 8,5 % ročně z částky 11.500 Kč od 2. 2. 2018 do 29. 11. 2019), a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.500 Kč od 30. 9. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
2. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
3. Ze smlouvy označené jako„ anonymizováno Smlouva o spotřebitelském úvěru“ číslo že dne 21. 12. 2016 žalovaná a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřely písemnou dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr v formě peněžité zápůjčky v částce 15. 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se smluvním úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve 2.100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč celkem tedy částku 26.506 Kč, zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, kdy první splátku se zavázal zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy v převzala v hotovosti celou částku úvěru.
4. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku, že v této žalovaná dne 21. 12. 2016 uvedla u druhu bydlení, že je nájemník, že má samostatnou domácnost, zdroj hlavních příjmů hlavní pracovní poměr, uveden údajný zaměstnavatel, zápůjčka/úvěr v současnosti mimo příjmení jméno u příjmení příjmení 10.000 Kč se splátkou 500 Kč měsíčně, čistý příjem 14.378 Kč, výdaje na bydlení 5.500 Kč, osobní výdaje 5.000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 5.000 Kč, celkové výdaje 11.000 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a právnická osoba, IČO, jako postupitel uzavřeli dne 29. 11. 2019 písemnou dohodu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce a ze smluv o spotřebitelském úvěru, specifikovaných v seznamu pohledávek.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ve výši 25.006 Kč bez příslušenství a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu.
7. Z podacího lístku, že dne 13. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované, s adresou žalované uvedenou ve smlouvě.
8. Z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení dlužné částky z uvedené smlouvy, v celkové výši ke dni sepisu výzvy 35.667,83 Kč. Současně upozornil na možnost soudního vymáhání.
9. Z podacího lístku, že dne 4. 9. 2020 právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované, s adresou žalované uvedenou ve smlouvě.
10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 21. 12. 2016 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalované v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit kromě částky 15.000 Kč smluvní úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve 2.100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, celkem tedy částku 26.506 Kč, a to v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovanou v kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelské úvěr. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámením ze dne 29. 11. 2019, předaným k poštovní přepravně dne 13. 12. 2019, žalované oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Před podáním žaloby byla žalovaná výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 4. 9. 2020, vyzvána k zaplacení. Žalovaná zaplatila částku 3.500 Kč.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
18. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná až na část příslušenství. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětné úvěry. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když k tomu ničeho netvrdila. Pokud předložila kartu zákazníka, v řízení nebylo prokázáno, že by údaje uváděné žalovanou v žádosti o úvěry byly ověřeny. Smlouvy o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 21. 12. 2016 poskytla částku 15.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila částku 3.500 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 11.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po uplynutí desetidenní lhůty k zaplacení uvedený v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, předaného k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019, tj. den 27. 12. 2019 (za doručené se dle § 573 o. z. považuje oznámení s výzvou třetí den, tj. 16. 12. 2019). Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč, jenž sestávají z poměrné části soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 2189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.