Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

102 CO 8/2022-164

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudkyň Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Petra Wulkana ve věci projednání pozůstalosti

po: jméno příjmení, narozený dne datum a zemřelý dne datum,

posledně bytem v obec, ulice a číslo,

za účasti: 1) jméno příjmení, narozený dne datum,

bytem ve obec, ulice a číslo (k trvalému pobytu hlášen v obec a číslo, ulice a číslo),

zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo,

2) jméno příjmení, narozený dne datum,

bytem v obec, ulice a číslo,

3) příjmení příjmení, narozený dne datum,

bytem v obec, ulice a číslo,

zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem

se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo,

o odvolání účastníka 1) jméno příjmení proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 8. prosince 2021 č.j. -126,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje ve výrocích o ukončení účasti účastníka 1) jméno příjmení a účastníka 3) jméno příjmení v řízení o pozůstalosti po jméno příjmení, zemř. datum; jinak se zrušuje a věc se vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje ve výrocích o ukončení účasti účastníka 1) [jméno] [příjmení] a účastníka 3) [jméno] [příjmení] v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemř. [datum]; jinak se zrušuje a věc se vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení.

1. Řízení o pozůstalosti po jméno příjmení, zemřelém dne datum, bylo zaháj9*eno usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 7.1.2020 č.j. -3. Provedením úkonů v řízení byla pověřena JUDr. jméno příjmení, notářka v obec (§ 101 odst.2 z.ř.s.).

2. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že zákonná dědická posloupnost svědčí v první dědické třídě synovi zůstavitele účastníku 1). Účastník 2) předložil souduu datovanou dnem datum, o níž prohlásil, že obsahuje zůstavitelovu allografní závěť, kterou zůstavitel vlastnoručně podepsal; z obsahu tétoy vyplývá, že zůstavitel povolal za svého jediného dědice účastníka 3), že ustanovil náhradním dědicem účastníka 2) a žeu podepsali svědci jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, o kterých předkladatel závěti uvedl, že jméno příjmení je přítelkyní závětního dědice, jméno příjmení je manželka předkladatele závěti (a jak vyplývá z obsahu spisu matka závětního dědice) a jméno příjmení je kamarádem zůstavitele. Účastník 2) současně předložilu datovanou rovněž dnem datum, o níž prohlásil, že obsahuje prohlášení zůstavitele o vydědění účastníka 1), které zůstavitel vlastnoručně podepsal; z obsahu tétoy vyplývá, že zůstavitel vydědil svého syna proto, že mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, že je vážně nemocný a odkázaný na pomoc druhých, avšak syn nemá zájem ho navštívit a pomoci mu s běžnými záležitostmi, že péči mu poskytuje rodina bratra a že syn byl odsouzen několikrát pro úmyslný trestný čin, což svědčí o jeho zvrhlé povaze. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na potomky účastníka 1).u podepsali výše uvedení svědci, tedy jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Účastník 1) proti pravosti těchto listin namítal zejména to, že je zůstavitel ve skutečnosti nepodepsal.

3. Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 8.12.2021 č.j. poté, co vyslechl svědky závěti ay o vydědění - rozhodl, že v řízení bude nadále jednáno pouze s účastníkem 2) jméno příjmení a že účast účastníka 3) jméno příjmení a účast účastníka 1) jméno příjmení se v řízení o pozůstalosti ukončuje. Soud prvního stupně dovodil, že dva ze svědků závěti "nejsou zásadně způsobilí působit při pořízení závěti jako svědci", protože jméno příjmení je matkou závětního dědice a jméno příjmení je jeho přítelkyní, a dospěl k závěru, že závěť je z tohoto důvodu neplatná. Protože předpokladem dědění ze závěti je platnost závěti, není příjmení příjmení dědicem ze závěti a ani účastníkem řízení, a proto musela být jeho účast v řízení ukončena. Názor účastníka 1) jméno příjmení, který nepovažuje závěť au o vydědění za pravé, protože je podle něj zůstavitel nepodepsal, soud prvního stupně odmítl s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. , podle kterého "svědectví osob ani žádná jiná skutečnost však nebyla žádným způsobem zpochybněna, a není proto odůvodněn postup podle z.ř.s.". Soud prvního stupně uzavřel, že pozůstalý syn byl platně vyděděn, a že ho proto nelze považovat za dědice, a tedy ani za účastníka řízení; rovněž jeho účast v řízení tedy musela být ukončena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bude dále pouze s účastníkem 2) jméno příjmení, jehož dědické právo vyplývá z ustanovení .

4. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) odvolání. Namítá zejména formální neplatnosty o vydědění, protože zůstavitel - jak vyplývá z výpovědí svědků - neprohlásil před dvěma současně přítomnými svědky, že obsahuje jeho poslední vůli. Odvolatel opětovně namítá, že podpisy na závěti aě o vydědění "nejsou zůstavitele" a odkázal na vzory podpisů, které v řízení předložil. Podle názoru účastníka 1) "vzbuzuje pochybnost" skutečnost, žey byly soudní komisařce předloženy až těsně před skončením řízení o pozůstalosti, že vě o vydědění není uvedeno jeho datum narození, ačkoliv ho zůstavitel jako jeho otec znal, a že data u podpisu zůstavitele na obou listinách jsou vyplněna jinou osobou. K několikerému odsouzení pro úmyslný trestný čin jako důvodu vydědění uvedl, že zůstavitel věděl, pro jaké trestné činy byl ve výkonu trestu, kde ho i navštěvoval, že ho nepovažoval za "kriminálníka", že ho nezavrhl jako syna a vztahy měli dobré. Protože se vídali málo, účastník 1) nevěděl, že je na tom zůstavitel špatně a že byl v nemocnici, když příbuzní ho ani neinformovali o tom, že zemřel. Za významné považuje své velmi špatné vztahy s účastníkem 2), který sám měl exekuce, a pozastavuje se nad způsobem vyhotovení obou listin. Navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a aby vrátil věc soudnímu komisaři k novému projednání a rozhodnutí, případně aby rozhodl, že v řízení o pozůstalosti bude dále jednáno pouze s účastníkem 1) jméno příjmení a že se ukončuje účast účastníka 3) jméno příjmení.

5. Účastníci 2) a 3) navrhli, aby odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému usnesení soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení a z.ř.s. a a a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, popřípadě i odkaz (srov. větu první ). Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele; zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou (srov. ). Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že obsahuje jeho poslední vůli (srov. ).

8. Prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť (srov. ).

9. K tomu, aby závět sepsaná ve smyslu ustanovení (tzv. prostá allografní závěť) byla platným právním jednáním, musí v první řadě splňovat formální náležitosti. Předně je požadováno, aby zůstavitel podepsal závěť vlastní rukou. Zůstavitel nemusí závěť podepsat přímo před očima svědků. Nezáleží na tom, kdo text závěti fakticky napsal; není vyloučeno, aby vyhotovitelem prosté allografní závěti byl i dědic. Zůstavitel dále musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že obsahuje jeho poslední vůli, tedy - jinak řečeno - vyjádřit za použití slov způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že obsahuje jeho poslední vůli, nepostačuje jen pouhý konkludentní projev. Kdyby zůstavitel projev učinil nejprve před jedním svědkem a později (byť ve stejný den) před druhým svědkem v nepřítomnosti prvního, byla by závěť v rozporu se zákonem. Svědci závěti musí být schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba, na závěť se musí podepsat a mohou (ale nemusí) k podpisu na závěti připojit doložku poukazující na jejich vlastnost svědka a údaje, podle nichž je lze identifikovat. Svědci se musí podepsat přímo nau samou. Svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka pověřen, tedy si musí být vědom toho, že jde o pořízení závěti, nemusí však znát její obsah a nemusí být účasten jejího sepisu. Uvedené platí obdobně - jak vyplývá z ustanovení - i prou o vydědění pořízenou v této formě.

10. Se závěrem soudu prvního stupně, že nazvaná "Prohlášení o vydědění" ze dne datum je platná, neboť nebylo zpochybněno svědectví osob (svědků uvedených na tétoě) a ani žádná jiná skutečnost, nelze souhlasit. Soud prvního stupně totiž zcela přehlédl, že právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. vychází z předpokladu, že bylo osvědčeno výslovné prohlášení zůstavitele o obsahuy. V projednávané věci však všichni tři svědci závěti ay o vydědění - jak bylo zjištěno za odvolacího řízení - ve své výpovědi (shodně) uvedli, že zůstavitel jim každému samostatně řekl, že se jedná o jeho závěť a o jeho prohlášení o vydědění, a požádal je o podpis jako svědka, aniž by v momentě, kdy zůstavitel prohlásil, žey obsahují jeho poslední vůli a vydědění, byl přítomen někdo další (v té době byl přítomen pouze zůstavitel a jeden ze svědků). Za této situace je odůvodněn závěr, že je neplatná jak o vydědění ze dne datum, tak i zůstavitelova závěť ze dne datum, oběy již z toho z důvodu, že v rozporu se zákonem nebyli prohlášení zůstavitele o obsahu listin současně přítomni svědci; zkoumání způsobilosti svědků závěti nebo pravosti podpisů zůstavitele na těchto listinách proto by bylo nadbytečné.

11. V řízení o pozůstalosti soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží; nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo (srov. § 168 z.ř.s.). Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje (§ 169 odst.1 z.ř.s.). V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce (§ 170 odst.1 z.ř.s.).

12. V projednávané pozůstalostní věci vznikl mezi účastníkem 1) na straně jedné a účastníky 2) a 3) na straně druhé spor o dědické právo ve smyslu ustanovení z.ř.s. Z výše uvedeného vyplývá, že datovaná dnem datum, o níž účastník 2) prohlásil, že obsahuje závěť zůstavitele, jakož i datovaná dnem datum, o níž účastník 2) prohlásil, že obsahuje prohlášení zůstavitele o vydědění účastníka 1), nejsou platnými právními jednáními; na základě těchto listin proto nelze úspěšně dovozovat, že by účastník 1) (a jeho potomci) byl platně vyděděn nebo že by účastník 3) byl závětním dědicem zůstavitele.

13. Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul (srov. ).

14. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo a dokazováním před odvolacím soudem bylo prokázáno, že účastník 1) byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí č.j. spisová značka odsouzen za přečiny zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 196 odst.1 trestního zákona, neboť úmyslně neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost ke své dceři (a vnučce zůstavitele) jméno příjmení, datum narození. Účastník 1) před odvolacím soudem - po poučení o právní úpravě dědické nezpůsobilosti - uvedl, že nemůže tvrdit a ani prokázat, že by mu zůstavitel jeho činy proti jméno příjmení výslovně prominul.

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že účastník 1) jméno příjmení sice zůstavitelem nebyl platně vyděděn, že však u něho nastala dědická nezpůsobilost podle ustanovení , neboť se dopustil činů povahy úmyslných trestných činů proti potomku zůstavitele a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by mu zůstavitel tyto činy výslovně prominul. Účastník 1) je proto z dědického práva po zůstaviteli vyloučen.

16. Z uvedeného vyplývá, že ani účastník 3) příjmení příjmení, ani účastník 1) jméno příjmení nemohou být zůstavitelovými dědici, a že proto je třeba jejich účast v tomto pozůstalostním řízení podle ustanovení z.ř.s. ukončil. Protože usnesení soudu prvního stupně o ukončení jejich účasti je věcně správné, odvolací soud je v těchto výrocích podle ustanovení potvrdil.

17. V projednávané věci se za této situace dědické právo po zůstaviteli nastává podle zákonné posloupnosti. V dosavadním řízení vyšlo najevo, že zákonným zůstavitelovým dědicem může být nejen účastník 2), kterému svědčí jako bratru zůstavitele dědění ve třetí třídě dědiců, ale i další osoby, kterým svědčí zákonná dědická posloupnost v první třídě dědiců, tedy vnučce zůstavitele jméno příjmení, datum narození a zřejmě, nebylo-li zákonem stanoveným způsobem popřeno otcovství účastníka 1), také jméno příjmení, datum narození. Soud prvního stupně se však - veden chybným právním názorem - dědickým právem podle zákonné posloupnosti blíže nezabýval a ani je o jejich dědickém právu (dosud) nevyrozuměl.

18. Vzhledem k tomu, že poznatky potřebné k objasnění všech rozhodných skutečností nemohou být provedeny v odvolacím řízení, odvolací soud napadené usnesení ve výroku o tom, s kým bude v pozůstalostním řízení nadále jednáno, zrušil ( ) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

19. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( ).

Poučení o opravném prostředku:

Poučení:

Proti tomuto usnesení ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o ukončení účasti v řízení, je možné podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ), a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto usnesení prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Proti tomuto usnesení ve výroku o zrušení usnesení soudu prvního stupně a o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení není dovolání přípustné.