Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 262/2021-42
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 15 164,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 715 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 715 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:
a) částku 6 449,60 Kč,
b) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku,
se v této části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 738 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 715 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 715 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 6 449,60 Kč, b) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku, se v této části zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 738 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 30. 9. 2021 a doplněnou podáním ze dne 22. 1. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 164,60 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne datum, na jejímž základě uvedená společnost poskytla po náležitém posouzení úvěruschopnosti žalovanému peněžité prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 8 075 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 678 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 787 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 285 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum a právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s článkem 16 Smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy čerpal 9 000 Kč, uhradil celkem částku 275 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne datum, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do datum, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.
2. Žalovaný, ač byl usnesení vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.
3. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač žaloba a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu bylo doručeno náhradně a předvolání k jednání s upozorněním na možnost vydat ve věci rozsudek pro zmeškání, navrhne-li to žalobkyně, mu bylo doručeno rovněž náhradně s účinky doručení, které nastaly ke dni datum, tedy více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substituční zástupkyně žalobkyně v nepřítomnosti žalovaného.
4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to:
- smlouvou o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právnická osoba jako úvěrující a žalovaným dne datum,
- smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce,
- zákaznickou kartou ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum,
- smlouvou o postoupení pohledávek mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne datum včetně přílohy číslo – seznamem postupovaných pohledávek,
- oznámením o postoupení pohledávky, adresovaným žalovanému včetně dokladu o odeslání,
- předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum včetně dokladu o odeslání z téhož dne.
5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě.
6. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky (9 000 Kč) vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).
7. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem 8 785 Kč, byl dle karty doložen třemi výplatními páskami za měsíce měsíce, anonymizována tři slova rok, tyto listiny k důkazu předloženy nebyly, jako zdroj příjmu jsou uvedeny ostatní příjmy žalovaného ve výši 4 000 Kč nijak ovšem specifikované ani doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 4 000 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalovaného, dále je na výdajové straně žalovaného uváděna částka 6 400 Kč jako externí splátky zápůjček žadatele, ovšem též bez bližšího doložení, o jaké závazky žalovaného se jedná. Žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, ale také, že má nájemní bydlení (je nájemník), nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalobkyně nepředložila.
8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).
9. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti jeho příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaný v zákaznické kartě tvrdí nájemní bydlení.
10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 9 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný plnil předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 285 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením, zbytek původní jistiny zápůjčky ze dne datum v částce 8 715 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne datum byla žalovanému stanovena výzva k zaplacení do datum; žalovaný je tak v prodlení s plněním od datum.
11. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 6 449,60 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 57,5 %, neúspěšná byla v rozsahu 42,5 %, má proto právo na náhradu 15 % jí vzniklých nákladů. Náklady žalobkyně potřebné pro účelné uplatňování práva sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, jednak z nákladů, které žalobkyně vynaložila na právní služby jí zvoleného advokáta a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad výdajů advokáta. Potřebnými a účelně vynaloženými náklady spojené s právní službou advokáta spatřuje soud v dané věci v odměně advokáta za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby). Na uvedené úkony právní služby je potřebné vynaložit na odměnu advokáta částku ve výši mimosmluvní odměny advokáta v sazbě podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. 3 x 300 Kč, dále pak částku 300 Kč za tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 lit. a) cit. advokátního tarifu, dále odměnu za účast u jednání soudu dne 22. 2. 2022 v částce 1 740 Kč dle ust. § 7 cit. advokátního tarifu, dále pak částku 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 cit. advokátního tarifu spojenou s účastí u jednání soudu a částku 680,40 Kč jako náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů. Celkem tak náklady žalobkyně činily 4 920,40 Kč. Žalobkyni byla tedy přiznána náhrada nákladů řízení v částce 738 Kč jako odpovídající jejímu úspěchu ve věci (15 % z vynaložených nákladů).
13. Požadovanou odměnu a náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne datum soud žalobkyni nepřiznal, když při náležitém postupu měla být tam uvedená tvrzení obsažena již v žalobě.
14. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.
15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).