Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 235/2021-22
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19.747,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.600 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.126,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3.147,42 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 19.747,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.469,50 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3.147,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 203 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.600 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.126,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3.147,42 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 19.747,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.469,50 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3.147,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 203 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 19.747,42 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 4.469,50 Kč (při sazbě 21 % ročně z částky 19.747,42 Kč od 2. 6. 2018 do 24. 6. 2019), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.126,35 Kč (ve výši 8,05 % z dlužné jistiny ve výši 19.747,42 Kč od 17. 7.2017, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky, do 24. 6. 2019), úroku ve výši 21 % ročně z částky 19.747,42 Kč od 25. 6. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19.747,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovaným. Právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky, přičemž dle splátkového kalendáře byl povinen uhradit poslední splátku do 1. 6. 2018. Žalovaný uhradil Právní předchůdkyni celkem 5.400 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“)
3. Soud zjistil, že dne datum podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – název jméno příjmení“, číslo smlouvy číslo (v systému CEPR jako číslo). Žalovaný svým podpisem stvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 22.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky, kterou se v dané listině zavázal vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 3.837 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5.340 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7.025 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3.123 Kč, splatných měsíc od uzavření smlouvy a následně v měsíčních obdobích, přičemž poslední splátka splatná 1. 6. 2018 měla činit 2.111 Kč; jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 21 % ročně, RPSN pak 115,05 % (listina nazvaná SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – název jméno příjmení, systém CEPR). V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA“, opatřené datem 16. 6. 2017, žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a to adresa trvalého pobytu v bytě v ulici ulice a číslo, obec, adresa výběru obec a číslo, obec, náhradní kontaktní adresa adresa; že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnaný na základě DPČ/DPP jako profese anonymizováno u právnická osoba, sídlem adresa, dosahuje čistého měsíčného příjmu ve výši částka, dalšího nespecifikovaného příjmu ve výši částka, přičemž další čisté příjmy domácnosti, o nichž nebylo nic bližšího uvedeno, činí částka; odhadované měsíční výdaje – aniž by byly jakkoli vymezeny – činí 2.000 Kč; interní splátky PF 1.100 Kč; přičemž nepředložil žádnou listinu k ověření svých příjmů ani výdajů („ ZÁKAZNICKÁ KARTA“, v systému CEPR pod číslo číslo celé jméno žalovaného. Právní předchůdkyně je oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry na základě povolení od 22. 2. 2018 (č. l. 11). Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (v CEPR jako anonymizováno), kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným ze smlouvy číslo (daná listina, v systému CEPR pod označením anonymizováno). Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem (oznámení o postoupení pohledávky, v CEPR jako číslo číslo) zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 14. 2. 2020 tzv. doporučeně (podací lístek, v CEPR jako anonymizována dvě slova), jímž ho současně vyzvala k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu (v systému CEPR jako číslo celé jméno žalovaného) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 13. 3. 2020 (podací lístek, v CEPR číslo číslo celé jméno žalovaného). Žalovaný uhradil celkem 5.400 Kč, poslední platba ve výši 100 Kč byla provedena 9. 6. 2017 (listina označená jako Tabulka umoření, v CEPR jako číslo).
4. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich vycházel při zjišťování skutkového stavu.
5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne datum podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – název jméno příjmení“. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 22.000 Kč, kterou se zavázal vrátit Právní předchůdkyni spolu s úplatou a poplatky se spotřebitelským úvěrem spojenými v souhrnné výši 16.202 Kč v 18 měsíčních plátkách po 3.123 Kč, splatných měsíc od uzavření smlouvy a následně v měsíčních obdobích (poslední splátka splatná 1. 6. 2018 měla činit 2.111 Kč). Zápůjční úroková míra činila 21 % ročně, RPSN 115,05 %. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil ke dni 1. 12. 2016 údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: adresa trvalého pobytu v bytě v ulici ulice a číslo, obec, adresa výběru obec a číslo, obec, náhradní kontaktní adresa adresa; že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnaný na základě DPČ/DPP jako profese anonymizováno u právnická osoba, sídlem adresa, dosahuje čistého měsíčného příjmu ve výši částka, dalšího nespecifikovaného příjmu ve výši částka, přičemž další čisté příjmy domácnosti, o nichž nebylo nic bližšího uvedeno, činí částka; odhadované měsíční výdaje – aniž by byly jakkoli vymezeny – činí 2.000 Kč; interní splátky PF 1.100 Kč; přičemž nepředložil žádnou listinu k ověření svých příjmů ani výdajů. Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 13. 3. 2020, přičemž v tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 5.400 Kč, poslední platbu ke dni 9. 6. 2017
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:
Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 22.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaný převzal v hotovosti a zavázal se vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v 18 měsíčních splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z tzv. zákaznické karty, kdežto Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka, o čemž svědčí i skutečnost, že v dané době byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry (§ 264 z. s. ú., č. l. 11 spisu).
8. S ohledem na údaje uvedené v tzv. zákaznické kartě je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že měl žalovaný v době poskytnutí zápůjčky získávat čistý měsíční příjem jen ve výši částka na základě pracovního vztahu konaného mimo pracovní poměr, byť bydlel v nájmu buď v obec, nebo v obec (dle toho, zda bydlel v místě svého trvalého pobytu, anebo na adrese výběru) a byť měly jeho měsíční odhadované měsíční výdaje činit pouze 2.000 Kč a interní splátky PF 1.000 Kč. Ohledně příjmů i výdajů se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila, aniž by měla k dispozici jakékoli listiny, byť musela mít, potažmo měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Ohledně příjmů se již vůbec nemohla spolehnout na další tvrzené příjmy – další příjem částka a další čisté příjmy domácnosti ve výši částka, jelikož nebyly v tzv. kartě zákazníka vůbec vymezeny, žalovaný ani netvrdil, že má k těmto příjmům dispoziční oprávnění (natož jaké, co je jeho právním důvodem), a jelikož k jejich doložení nepředložil ani žádné listiny. Údaj o dalších čistých příjmech domácnosti ve výši částka nemohl být pro Právní předchůdkyni vůbec relevantní i proto, že žalovaný žil dle zákaznické karty sám a byl svobodný.). Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaný další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Soud dospěl k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť se spolehla výlučně na údaje uvedené žalovaným, aniž by je jakkoli ověřila a i když musela mít pochybnosti o jejich správnosti. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla totiž zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 73 % jistiny (číslo), RPSN činilo 115,05%. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.
9. Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje.
10. Na okraj soud poznamenává, že své povinnosti přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele se poskytovatel úvěru nemůže zbavit ujednáním ve smluvních podmínkách. Dále soud podotýká, že žalobkyni marně vyzval dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazům k těmto tvrzením ohledně přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany Právní předchůdkyně (č. l. 12).
11. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 22.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 5.400 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 16.600 Kč (22000-5400) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.
12. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 16.600 Kč (požadovaných 19.747, číslo jako bezdůvodné obohacení žalovaného) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.600 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.126,35 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Žalovaný měl další splátku po poslední řádné splátce zaplatit nejpozději do 15. 7. 2017, což se však nestalo. V prodlení se tak ocitl 17. 7. 2017, od nějž žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení. Následně byl vyzván k zaplacení celé zápůjčky.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyně má právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených výdajů, a to v rozsahu svého úspěchu po odečtení neúspěchu. Žalobě bylo vyhověno jen co do částky 16.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 25. 6. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.126,35 Kč – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 23.413,07 Kč, tj. 54 % předmětu řízení (číslo číslo) –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do co do částky 3.147,42 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 19.747,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.469,50 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3.147,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 19.762,99 Kč, tj. 45 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně činí 9 %. Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátem sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (č. l. 6), náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 900 Kč, a z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobci náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 252 Kč ( (900+300) *0,21), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud jejich poměrnou náhradu v celkové výši 203 Kč ( (800+900+300+252) *0,09) přiznal (výrok II.). Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., soud nepovažuje za účelný úkon, neboť povinností žalobce, natož zastoupeného advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. Z úřední činnosti je soudu známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. 3 C 233/2021, 3 C 213/2021, 3 C 225/2021, 3 C 207/2021).
14. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění k platbě náhrady nákladů řízení pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popř. zahájení exekuce.