Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 63/2022-23

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 17 622 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 716 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 13 906 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky Kč od 25.12.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 716 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 12. 2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 13 906 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky Kč od 25.12.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 622 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2019. Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy se žalovaný zavázal splácet částku 30 906 Kč, sestávající z půjčené částky 17 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 13 906 Kč, po 516 Kč týdně. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty hotově při podpisu smlouvy. Pro případ prodlení s plněním tohoto závazku si pak strany sjednaly ve smluvních podmínkách zesplatnění zbylého dluhu včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. V rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu předložených dokumentů dle evidenční karty klienta, v příslušných registrech zkontrolovala osobní údaje žalovaného, telefonicky u zaměstnavatele, dále aktuální počet exekucí, stav v insolvenčním rejstříku, jakož i platební historii žalovaného a vyhodnotila jeho aktuální finanční situaci dle poskytnutých podkladů a příslušnou lokalitu bydliště a zdroje příjmů na základě vědomostí obchodního zástupce v dané oblasti. Žalovaný však hradil sjednané splátky nepravidelně, na dluh zaplatil pouze částku 13 284 Kč, která byla zčásti započtena na jistinu a zčásti na souhrnný poplatek. Splatnost pohledávky nastala již ke dni 7. 5. 2020, žalobkyně však požaduje úrok z prodlení dnem následujícím od doby předepsané splatnosti smlouvy, tj. od 25. 12. 2020. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 31. 10. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 6 086 Kč při zápůjční úrokové sazbě 70,89 % p.a., dále s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 740 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 080 Kč, celkem částku 30 906 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 515,10 Kč, když první splátku byl povinen uhradit do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru a nezaplacení dluhu ani v následně poskytnuté 30denní lhůtě má žalobkyně právo požadovat splacení celé dlužné částky včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky.

6. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní žádnou nemovitost ani vozidlo, a v minulosti čerpal u žalobkyně úvěr. Žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 24 384 Kč. Jeho výdaje pak měly představovat náklady na bydlení 4 670 Kč, životní minimum na ověření 3 910 Kč a nebankovní závazky ve výši 3 283 Kč. K dispozici tak měl mít částku 12 521 Kč. Trvalé bydliště žalovaného bylo uvedeno na Městském úřadu obec, kontaktní adresu měl v obci obec se jménem na zvonku„ příjmení“.

7. Z výplatních pásek za měsíc srpen a září 2019 má soud za prokázané, že žalovaného mzda v tomto období činila 25 928 Kč a 24 315 Kč.

8. Z platební bilance vedené žalobkyní k úvěrové smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 13 284 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě sedmi dnů od doručení upomínky s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila poštovním podacím archem.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel dne 31. 10. 2019 se žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 906 Kč, tedy celkem částku 30 906 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 515,10 Kč. Při uzavření smlouvy se žalovaným s ním byla vyplněna Evidenční karta klienta. Žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, na dluh uhradil pouze částku 13 284 Kč. Na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 18.8.2021 nijak nereagoval.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

14. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále podle ustanovení platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je uplatněna po právu co do částky 3 716 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, když soud nemá za to, že by žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v evidenční kartě klienta uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, žije v nájmu a příjem má ve výši 24 384 Kč. Výdaje v celkové výši 12 521 Kč tvořily náklady na bydlení 4 670 Kč, životní minimum na ověření 3 910 Kč a nebankovní závazek 3 283 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 16.2.2022 k předložení důkazů k tvrzení, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného doložila pouze dvě výplatní pásky za měsíc srpen a září 2019 a dále poukázala na to, že žalovaného lustrovala v dostupných registrech a provedla kontrolu předložených dokumentů dle evidenční karty. Žalobkyně si však nevyžádala např. doklad o výši nákladů na bydlení, výpis z účtu žalovaného dokládající jeho měsíční hospodaření za účelem zhodnocení jeho bonity dle skutečných nákladů apod. Rovněž tak nebyly soudu předloženy ani doklady k tvrzení žalobkyně o prověřování žalovaného v příslušných databázích. Dle karty klienta měl žalovaný trvalý pobyt na adrese městského úřadu s tím, že dále uvedl kontaktní adresu u paní příjmení, aniž by tato osoba byla zohledněna v příjmové či výdajové stránce. Již tato skutečnost vypovídá o tom, že žalobkyně neměla k dispozici dostatečné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný rovněž v minulosti u žalobkyně čerpal úvěr a dle karty měl nebankovní závazek přesahující tři tisíce korun. Již z těchto údajů a skutečnosti, že žalovaný je hlášen na adrese městského úřadu mohla žalobkyně předpokládat, že žalovaný není osobou, která by měla svoji finanční situaci zcela pod kontrolou, což ostatně bylo v rámci lustrace věcí vedených u zdejšího soudu u žalovaného potvrzeno. Bez doložení relevantních důkazů nebylo možné posoudit, zda žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalobkyně tedy řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 Zosú.

19. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením

20. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

21. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 31.10.2019 v hotovosti částku ve výši 17 000 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 13 284 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 3 716 Kč, které je povinen vydat (17 000 Kč – 13 284 Kč). Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 3 716 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl. Zároveň soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 3 716 Kč ode dne 25.12.2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle v délce trvání 3 dnů. (výrok I. rozsudku).

22. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

23. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem pod bodem III. v souladu s ustanovením o. s. ř, za použití věta první , dle kterých má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, když byl v řízení převážně úspěšný, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).