Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 213/2021-58
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kučerovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
adresa,
právně zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ; jméno příjmení, datum narození,
ulice a číslo, PSČ obec,
o zaplacení 33 435,75 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 16 500 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení další částky v celkové výši 16 935,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 786,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 030,36 Kč, úroku 29 % ročně z částky 17 616,94 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení v rozsahu vyšším, než jak je přiznán ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 16 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení další částky v celkové výši 16 935,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 786,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 030,36 Kč, úroku 29 % ročně z částky 17 616,94 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení v rozsahu vyšším, než jak je přiznán ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, původně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum, se žalobkyně domáhá zaplacení částky 33 435,75 Kč, se sestávající se z družné jistiny ve výši 17 616,94 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 15 818,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 030,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 786,90 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 616,94 Kč od datum do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 616,94 Kč od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce číslo která byla uzavřena žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, obec. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 19 017 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou domu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 684 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, porušil závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Ke dni datum provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 17 616,94 Kč a dlužný poplatek 15 818,81 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 5 500 Kč. Podle žalobkyně právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Údaje byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty označené jako ověřené dokumenty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky, nájemní, podnájemní smlouva, atp.
2. Aktivní legitimaci dokládá žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek, kdy dokládá též, že pohledávka žalovaného jí byla postoupena.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil. Soud vyšel z fikce doručení.
4. Existence společnosti osobní údaje žalobkyně je zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo.
5. Ze smlouvy o zápůjčce – příjmení v hotovosti, číslo soud zjišťuje, že smlouva byla uzavřena mezi společností právnická osoba, obec, a jméno příjmení. Výše zápůjčky 22 000 Kč, za poskytnutí zápůjčky náležela poskytovateli částka 19 017 Kč, tedy poplatek za zápůjčku, který je vypočten jako součet kalkulačních položek – úrok ve výši 3 935 Kč, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 596 Kč, částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 486 Kč. Sjednáno bylo splácení v týdenním splátkovém období, celková dlužná částka sestávající z poskytnuté zápůjčky a poplatku za zápůjčku činila 41 017 Kč, byla splatná formou 60 splátek splatných vždy ke konci splátkového období. První splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, výše jedné splátky od první do předposlední činí 684 Kč, poslední splátka 661 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, vztahující se k zápůjčce, činí 230,58 % (RPSN). Smlouva je podepsána datum a obsahuje smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.
6. Žalobkyní je doloženo, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byla mu odeslána výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, k tomu jsou připojeny podací lístky o odeslání zásilek.
7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, se podává, že tato byla vyplněna datum. Žalovaný do karty zákazníka zaznamenal, že žije s rodiči, pracuje jako svářeč v HB Betonu, příjem 18 156 Kč, je to průměr za poslední 3 měsíce, ostatní příjmy 8 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti 19 000 Kč, celkem 45 656 Kč, odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč. Zápůjčka u jiné společnosti nebyla zaznamenána, byl zaznamenán bankovní účet na jméno žadatele.
8. Z přehledu o vedených sporech k osobě žalovaného bylo zjištěno, že jsou vedeny exekuce pod sp. zn. 10 EXE 2471/2018, 10 EXE 1753/2019, 10 EXE 2388/2020, 10 EXE 1732/2021 A 10 EXE 686/2022.
9. Dokazování, které je shora popsáno, je vyhodnoceno soudem jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotí soud jednotlivě a ve vzájemné souvislosti v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.).
10. O skutkovém stavu věci učinil soud následující závěr: Dne datum byla uzavřena mezi společností právnická osoba, obec, a žalovaným smlouva o zápůjčce – příjmení v hotovosti, kdy žalovanému byla poskytnuta v hotovosti částka 22 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 19 017 Kč, celkem tedy se jednalo o částku, kterou měl splatit, ve výši 41 017 Kč, a to v šedesáti splátkách ve výši 684 Kč od první do předposlední splátky a poslední splátky ve výši 661 Kč v týdenním splátkovém režimu. V době posuzování úvěruschopnosti nebylo žalovaným uvedeno, že by měl nějaké další závazky, které by měl plnit, což neodpovídá údajům o vedených exekucích. Žalovaný celkem splatil částku 5 500 Kč.
11. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle svého obsahu a vychází z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb.,občanského zákoníku (dále jen "O. Z.").
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 O. Z.), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru).
14. Tato právní úprava je v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48), musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – viz rozsudek Soudního dvora ve věci C číslo. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.
15. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu příjmení v . Enel ze dne datum kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. obec nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.
16. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když právní předchůdce žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupoval s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33Cdo 2178/2018 vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, součástí odborné péče poskytovatele úvěrů je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení.
17. Z obsahu listin předložených žalobkyní není zřejmé, jakým způsobem posuzovala, resp. posuzoval její právní předchůdce, schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze smlouvy o zápůjčce se podává pouze tolik, že je podpisem stvrzeno, že byly poskytnuty úplné a pravdivé údaje pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je si žalovaný vědom, že tyto informace budou ověřeny. Žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdce činil dotazy na žalovaného na jeho rodinné, majetkové a pracovní podmínky, což je zaznamenáno do zákaznické karty. Konkrétní listiny či poznatky, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, doloženy nebyly, prosté tvrzení obsažené ve smlouvě však podle názoru soudu nemůže ve světle aktuální judikatury obstát jakožto dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a nenaplňuje ani v základu odbornou péči, která je od právního předchůdce žalobkyně očekávána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný předložil jakékoli informace o majetkových poměrech či že by ze strany právního předchůdce žalobkyně byly důkladně poměry žalovaného prověřovány ve veřejně dostupných databázích a registrech. Poukazuje se na to, že byť má žalovaný povinnost do karty zákazníka uvádět pravdivé informace o svých majetkových poměrech, je to především žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, který je na základě ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru povinen posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí.
18. Na základě výše uvedeného, kdy nedospěl soud k závěru, že by ze strany právního předchůdce žalobkyně bylo naplněno to, že s odbornou péčí a náležitě byla zjištěna schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, je nutno konstatovat, že předmětná spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 O. Z., je neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl v souvislosti s ustanovením § 588 O. Z. bez návrhu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28Cdo 2221/2013).
19. Z ustanovení § 2991občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil (první odstavec). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec druhý). Z ustanovení § číslo O. Z. se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou, tj. částkou o kterou se žalovaný obohatil, a částkou, kterou žalovaný splatil. Ve zbytku je žaloba zamítnuta. Z obsahu listin, které byly žalobkyní předloženy, bylo zjištěno, že nesplacena byla částka 16 500 Kč, když žalovaný uhradil toliko 5 500 Kč. Žalovaný je povinen nesplacenou částku zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení. Počátek prodlení žalovaného určuje soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozsudek sp. zn. 33Odo 871/2005, sp. zn. 33Odo 1642/2006), tedy u nároku na vydání bezdůvodného obohacení splatnost nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván věřitelem k plnění. Od tohoto data se pak určuje i výše úroku z prodlení podle příslušného nařízení vlády. Žalovaný byl vyzván k plnění výzvou z datum s tím, že splnit svou povinnost má nejpozději do datum. Proto soud přiznává zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího, tj. od datum (§ 1968, § 1970 O. Z.). Výše úroků je stanovena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně.
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, jak je ve výroku uvedeno s tím, že žalobkyně ve věci měla úspěch jen částečný a proto nebyly náklady přiznány žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích do 15ti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, ve 3 stejnopisech.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze soudu podat návrh na výkon rozhodnutí podle ust. § 251 o. s. ř. nebo návrh na exekuci prostřednictvím soukromého exekutora.
Rozsudek je vykonatelným, jakmile uplyne lhůta k plnění, eventuálně jakmile nabude právní moci.