Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 39/2020-77
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem (adresa žalobkyně)
proti
žalované: osobní údaje žalované
naposledy bytem (adresa žalovaného)
zastoupené opatrovníkem (příjmení) (jméno) (příjmení), advokátem
se sídlem (adresa)
o zaplacení částky 1 598 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 598 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 598 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 598 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
Žalobou podanou k soudu dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 598 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o poskytnutí zdravotní péče, podle které měly být žalované poskytovány zdravotnické služby po dobu jejího studia na 2. Lékařské fakultě UK, které mělo trvat 2 roky. Výše ceny za poskytnuté služby měla být určena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., přičemž cena bodu byla stanovena podle cenového předpisu o regulaci cen zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR číslo 2018. Následně byla žalované dne 15. 1., 18. 1. a datum poskytnuta zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady za uvedené služby byly žalované účtovány fakturou (číslo) ze dne datum se splatností dne datum znějící na částku 3 098 Kč. Žalovaná uhradila pouze zálohu podle faktury (číslo) ze dne datum ve výši 1 500 Kč, čímž uznala zbytek dluhu, neboť již při podpisu smlouvy a úhradě zálohy věděla, že cena za poskytnuté zdravotní služby bude vyšší a bude ji muset uhradit. Žalované byla předmětná faktura ze dne datum předána v den vystavení do vlastních rukou a následně byla žalované opakovaně zaslána s předžalobními upomínkami ze dne datum a datum. Žalované se uvedené pokusila doručit i na emailovou adresu a kontaktovat ji na telefonu, ovšem to zůstalo bez odpovědi. Nadále tak žalované z částky vyúčtované fakturou (číslo) zbývá uhradit částku 1 598 Kč.
Usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 44 C 39/2020 – 49, byl žalované ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť se soudu nedařilo jí doručovat na známou adresu v cizině. Opatrovník žalované k žalobě uvedl, že žalobkyně sice údajně žalované poskytnuté zdravotní služby vyúčtovala ve faktuře, nicméně neprokázala, že by zdravotní služby byly žalované skutečně poskytnuty. Dále ani neprokázala, proč by měl tvrzený nárok dosahovat takové výše, když ve smlouvě ze dne datum je uvedeno, že„ pacient se zavazuje za poskytnutou péči FN (část obce) zaplatit smluvní cenu v souladu s platným ceníkem výkonů nemocnice“. Ceník však není přílohou smlouvy ani není uvedeno, kde je dostupný. Stejně tak nebyl prokázán jeho obsah, či skutečnost, že se žalovaná s tímto seznámila. Žalované byla fakturovaná částka 1 500 Kč, logicky tedy projev vůle učiněný žalovanou k uzavření smlouvy byl činěn tak, že smluvní cena bude představovat právě 1 500 Kč, nikoliv částku požadovanou žalobkyní. příjmení 1 500 Kč tedy postačuje k úhradě nároků žalobkyně. Dále namítl, že žalované nikdy nebyl požadavek k úhradě nárokové částky doručen, stejně tak ani faktura ze dne datum, proto nárok na zaplacení předmětné částky nikdy nevznikl. Žalobkyně se ani nikdy nepokusila žalované dokumenty doručit na kontaktní emailovou adresu, kterou si v době uzavírání smlouvy vyžádala. Žalobkyně tedy nemusela podávat žalobu a mohla žalovanou nejdříve kontaktovat na emailové adrese a vést jednání ke smírnému řešení sporu, proto jí ani nenáleží náhrada nákladů řízení.
Žalobkyně i žalovaná, prostř. opatrovníka, souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva ze dne datum, faktura (číslo) ze dne datum vč. přehledu o faktuře, faktura (číslo) ze dne datum, upomínka ze dne datum vč. doručenky, věstník Ministerstva zdravotnictví ČR číslo 2018, lékařská zpráva ze dne datum, datum a datum, emailová komunikace) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytnutí zdravotní péče ze dne datum. Žalované byla dne datum, datum a datum poskytnuta zdravotní péče ze strany žalobkyně. Na vyšetření dne datum se žalovaná nedostavila. Žalobkyně vystavila žalované dne datum zálohovou fakturu na částku 1 500 Kč. Dále vystavila žalované fakturu dne datum znějící na 1 598 Kč (3 098,22 – 1 500) za poskytnuté ambulantní vyšetření dne datum, datum a datum. Faktura byla splatná dne datum. V přehledu faktury bylo vypsáno kódové označení poskytnutých služeb spolu s cenou za každou poskytnutou službu. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 1 598 Kč, což jí bylo doručeno na adresu (adresa), kdy se písemnost vrátila, neboť nebyla vyzvednuta. Dále žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky emailem ze dne datum.
Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalované byly žalobkyní poskytnuty zdravotní služby ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), což vyplývá zejména z předložených lékařských zpráv. Proto se žalobkyně po žalované oprávněné domáhá zaplacení jejich ceny ve výši 1 598 Kč podle smlouvy a podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, které jsou stanovené v souladu s Věstníkem Ministerstva zdravotnictví číslo pro rok 2018 a vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, což vyplývá z předložené faktury. Žalobkyně byla podle smlouvy oprávněna požadovat zaplacení zálohy, což učinila a žalovaná tuto (ve výši 1 500 Kč) uhradila. Žalobkyně prokázala, že řádně a zcela po právu vyúčtovala žalované poskytnuté zdravotní služby ve výši 3 098,22 Kč, resp. po odečtení zálohy ve výši 1 598 Kč. Stejně tak má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky urgovala před podáním žaloby, a to prostřednictvím emailu a pokusem o doručení zásilky na poslední známou adresu žalované. Soud tedy shledal žalobu plně po právu, pročež jí tímto rozsudkem plně vyhověl.
Soud dále shledal jako důvodný požadavek na zaplacení úroků z prodlení, když faktura byla splatná dne datum a žalovaná se tak dne datum dostala do prodlení. Soud tak rozhodl o přiznání úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období od datum do zaplacení.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a tří paušálních náhrad po 100 Kč za sepis žaloby, předžalobní výzvu a písemnou repliku k vyjádření opatrovníka žalované podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.
Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.