Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 325/2021-45
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16.423,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16.423,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.988,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.423,24 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 13.908,17 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 13.077,87 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16.423,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.988,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.423,24 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 13.908,17 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 13.077,87 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 16. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16.423,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 30. 10. 2020 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 13.908,17 Kč za stejné období a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.988,46 Kč za období do 20. 9. 2020 s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč, který se zavázal splatit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1.499 Kč, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 5. 2020. Úroková sazba byla sjednána jako neměnná ve výši 34,90 % ročně. Žalobkyně však požadovala od zesplatnění sazbu odpovídající úroku, za který banky poskytovaly domácnostem úvěry na spotřebu s fixací do jednoho roku včetně. Žalovaný půjčku nesplácel řádně a včas, a proto anonymizováno s účinností ke dni 29. 10. 2020 úvěr zesplatnila v souladu s ustanovením článku 7.1 a 2. produktových podmínek, o čemž dopisem ze dne 30. 10. 2020 informovala žalovaného. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, na základě smlouvy ze dne datum, o čemž byl žalovaný znovu písemně informován. Ke dni postoupení činila pohledávka 18.411,70 Kč a skládala se z jistiny ve výši 13.908,17 Kč, kapitalizovaných úroků do zesplatnění ve výši 1.988,46 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2.515,07 Kč, běžícího smluvního úroku a úroku z prodlení. Přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil po postoupení pohledávky ničeho.
2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 12. 1. 2022 doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla šetřena dle informací získaných od žalovaného, dle informací získaných z interních zdrojů a po posouzení a s ohledem na výši úvěru banka úvěr schválila. Žalovaný úvěr čerpal dne 22. 4. 2020, kdy byl převeden na jeho běžný účet. Žalovaný do zesplatnění provedl pouze tři úhrady v celkové výši 1.527,44 Kč. Ve smlouvě, konkrétně v článku 6.2 bylo sjednáno, že v případě porušení smluvních podmínek, je banka oprávněna dluh zesplatnit a současně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky prodlení. Smluvní pokuta činila celkem 2.505,07 Kč za období od 1. 11. 2020 do 30. 4. 2021.
5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, nařídil soud jednání na den 21. 3. 2022, kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zúčastnila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalovaného postupem podle ustanovení § 101 odst. 1 občanského soudního řádu. U jednání žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně vycházela ze statistických údajů a faktické příjmy a výdaje nijak neověřovala. Údaje o příjmu však byly ověřovány z transakční historie, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet.
6. Z transakční historie, z přehledu sazeb ARAD, z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb, z návrhu na uzavření smlouvy, z akceptace návrhu, z produktových podmínek, z všeobecných obchodních podmínek, z výzvy ze dne 8. 9. 2020, ze zesplatnění, z výpisů z účtu, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, včetně dokladu o odeslání, z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný požádal o poskytnutí půjčky dne datum ve výši 15.000 Kč se splatností 12 měsíců. O prověření úvěruschopnosti žalovaného banka sepsala protokol. Součástí tohoto protokolu jsou vstupní informace, které klient anonymizováno deklaroval a současně prohlásil jejich pravdivost. Při posuzování úvěruschopnosti anonymizováno využila standartních schvalovacích postupů, přičemž posuzovala aktuální interní i externí dluhy, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady a existující exekuce. Nahlížela do registru BRKI, NRKI a SOLUS. Dále posuzovala příjmy žadatele s jeho pravidelnými výdaji, vyhodnocovala rizikové/anti-fraud kontroly, to vše zohlednila v rámci celkového scóringu klienta. Na základě tohoto posuzování zjistila, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku, neprochází databází neplatných dokladů, není na interním black listu, v nebankovních registrech nemá negativní záznamy, pozitivní úvěrovou historii a v rámci registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Zároveň celkové riziko vyhodnocení klienta odpovídalo pravděpodobnosti splácení ve výši 99,27 %. Deklarovaný příjem 19.000 Kč byl ověřen statisticky, obdobně jako výdaje a splátky stávajících úvěrů. příjmení dospěla k závěru, že i přes nepředvídané výdaje by žalovanému zbývalo k úhradě 5.573 Kč. Dle přílohy k tomuto protokolu byl žalovaný svobodný, žil v pronajatém bytě, sám a má střední odborné vzdělání. V pracovní pozici dosahuje příjmu ve výši 19.000 Kč a splácí úvěry ve výši 1.500 Kč a jeho výdaje na živobytí činí 6.00 Kč a další výdaje 2.000 Kč. Z dostupných databází se podařilo zjistit splátky na nezajištěných kontraktech ve výši 1.022 Kč měsíčně. Započteny byly výdaje na domácnost ve výši 6.067 Kč, započtené byly i životní náklady ve výši 3.860 Kč a další výdaje ve výši 2.000 Kč a výsledná kapacita odpovídala částce 5.573 Kč. Doloženy byly i výstupy z jednotlivých žádostí a rejstříků. příjmení a žalovaný uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, která rámcově upravovala smluvní vztah mezi účastníky. Konkrétní smlouva však byla součástí návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou anonymizováno akceptovala dopisem ze stejného dne. Dle této smlouvy o půjčce činila výše půjčky 15.000 Kč, zápůjční úroková sazba 34,9 %, a půjčka měla být uhrazena v 12 měsíčních splátkách po 1.499 Kč, celkem 17.983,72 Kč při RPSN 40,95 % Smlouvou nebylo sjednáno pojištění. Půjčka byla sjednána jako bezúčelová a měla být převedena na běžný účet žalovaného. Žalovaný byl povinen splatit půjčku splátkami formou automatického inkasa z běžného účtu, vždy k 26. – 31. dni v měsíci. Za porušení závazku ze smlouvy se považovalo mimo jiné prodlení se splácením jakékoliv splátky jistiny, úroku či jiných plateb a v případě porušení pak byla banka oprávněna dle své úvahy přijmout některé z opatření, přičemž jedním z těchto opatření bylo prohlášení půjčky a dalších dosud nesplacených pohledávek za okamžitě splatné, a to v tom případě byla oprávněna požadovat od klienta smluvní pokutu ve výši odpovídající 0,1 % denně z částky, ohledně které byl již klient v prodlení. Dopisem ze dne 8. 9. 2020 vyzvala banka žalovaného k zaplacení pohledávky po lhůtě splatnosti ve výši 4.621,30 Kč, přičemž současně byl žalovaný upozorněn na následky v podobě zesplatnění a účtování smluvní pokuty. Dopisem ze dne 29. 10. 2020 sdělila banka žalovanému, že došlo k zesplatnění a že dlužný závazek k datu 29. 10. 2020 činí 15.896,63 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 13.908,17 Kč a dlužných obchodních úroků ve výši 1.988,46 Kč. Z transakční historie pak plyne, že žalovaný čerpal půjčku dne 22. 4. 2020, první splátka z jeho strany byla provedena dne 20. 5. 2020, další dne 12. 6. 2020 a poslední dne 20. 6. 2020 právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postupitel postoupil pohledávky vzniklé na základě smluv o půjčkách o úvěru a o kontokorentních úvěrech postupiteli, přičemž tyto smlouvy byly specifikovány v příloze č. 1 této smlouvy. V příloze k této smlouvě je uvedena i pohledávka za žalovaným, která je specifikována číslem smlouvy, datem jejího podpisu, datem zesplatnění, jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm dlužníka a výši jednotlivých nároků a celé pohledávky, která v případě žalovaného činila 18.441,70 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 6. 2021, odeslaným téhož dne a znovu vyzván k zaplacení dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 8. 2021, odeslanou téhož dne na adresu ulice a číslo v obec, byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na soudní řešení věci.
7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle ustanovení § 2392 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.
12. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a následující občanského zákoníku, na základě které se žalovaný zavázal vrátit spolu s jistinou i úrok ve výši 34,9 % ročně, a to ve 12 měsíčních splátkách. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru či jiného finančního produktu zkoumat schopnost dostát svým závazkům z uzavírané smlouvy. Jak vyplynulo z předloženého protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, původní věřitel těmto svým povinnostem dostál, když ověřil údaje sdělené žalovaným, včetně podrobného zkoumání v dostupných evidencí, přičemž i údaje sdělené žalovaným přiměřeně navýšil. I po takovém zkoumání dospěl k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku řádně splácet. Jak se následně ukázalo, žalovaný své základní povinnosti neplnil, když provedl pouze tři úhrady v celkové výši 1.527,44 Kč. Původní věřitel proto využil oprávnění daného smlouvou a zápůjčku z důvodu prodlení zesplatnil. Ani poté však žalovaný dluh ničeho nezaplatil. Výše jednotlivých nároků tak vyplývá z výsledků dokazování, konkrétně z transakční historie, která uvádí výši těchto nároků k jednotlivým dnům. Nárok na vrácení jistiny tak přímo vyplývá ze zákona, stejně jako nárok na zaplacení obchodního úroku, který ale žalobkyně nepožadovala ve smlouvě sjednané výši, ale v běžné výši 8,5 % ročně, nárok na smluvní pokutu pak vyplývá z ustanovení § 2048 občanského zákoníku a přímo ze smlouvy, když smluvní pokuta byla sjednána pro případ porušení právní povinnosti, konkrétně pro případ prodlení. Je nechybné, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku s úhradou jak jednotlivých splátek, tak i zesplatněného úvěru a je tak povinen platit úroky z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., které v okamžiku prodlení činily 8,25 % ročně.
13. S ohledem na výše uvedené soud shledal nárok žalobkyně zcela důvodný, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě jednotlivých částek tak, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby po 1.780 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast u jednání) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky, čtyři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč, náhradu za ztrátu času při cestě k jednání soudu za celkem 6 započatých půlhodin v celkové výši 600 Kč dle § 14 advokátního tarifu a dále náhradu jízdních výdajů vozidla Škoda Superb na trase obec – obec a zpět o vzdálenosti 160 km, při průměrné spotřebě 8 l /100 km, základní sazbě 4,70 Kč/km a vyhláškové ceně benzínu v částce 37,10 Kč ve výši 1.227 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 2.130,87 Kč Náklady řízení celkem činí 13.077,87 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).