Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 11/2022-36
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 372 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 372 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 115,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 904,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % z částky 6 855,24 Kč od datum do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 6 628,98 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 372 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 115,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 904,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % z částky 6 855,24 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 6 628,98 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se z titulu smlouvy úvěru uzavřené dne datum mezi spol. právnická osoba, IČO a žalovaným, domáhá (po částečném zpětvzetí) zaplacení částky 11 372 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 115,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 904,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % z částky 6 855,24 Kč od datum do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 6 628,98 Kč od datum do zaplacení. Uvádí, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč za úrok v pevné výši 1 925 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 36 372 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč, celkem uhradil 25 000 Kč, naposledy datum. Celková dlužná částka je tvořena poskytnutými peněžními prostředky ve výši 6 628,98 Kč, úrokem ve výši 226,26 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2 501,23 Kč, náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 452,25 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 563,28 Kč. Dnem následujícím po datu poslední splátky datum je žalovaný v prodlení se všemi splátkami.
2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její právní zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi spol. právnická osoba, a žalobkyní dne datum a její přílohy (seznam postoupených pohledávek), má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností právnická osoba, přípisem ze dne datum. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným podle ustanovení § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a tudíž je v tomto soudním řízení aktivně věcně legitimována.
4. Z listiny označené jako„ Smlouva o úvěru číslo“ podepsané zástupkyní spol. právnická osoba, a žalovaným dne datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, coby neúčelový hotovostní úvěr sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši 36 372 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně úrok v pevné výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 000 Kč. Zápůjční úroková sazba při splatnosti 14 měsíců činila 15 % p.a., RPSN 252,65 %. Žalovaný převzal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti, při podpisu smlouvy v místě svého bydliště.
5. Z listiny označené jako„ žádost o úvěr“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně informace o svých osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech, tj. že je vdovec, bydlení vlastní, je starobní důchodce, nemá vyživovací povinnost. Jako jediný příjem byl uveden důchod 14 589 Kč, mezi výdaji je uvedeno bydlení/energie 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 4 000 Kč, telefon 200 Kč, u položky měsíční splátky jiných půjček ani spoření, pojištění není nic uvedeno; použitelný příjem tak představuje částku 7 389 Kč. Takto získané údaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny pouze výpisem z bankovního účtu. Žalobkyní byla předložena kopie bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného u právnická osoba za období od datum do datum, která je zcela zjevně upravena, neboť viditelně chybí údaje ze dnů datum, datum, datum, datum, datum, kdy namísto finanční částky, která odešla z účtu je prázdné místo. Jinak z účtu vyplývá, že počáteční zůstatek činil 588,25 Kč, konečný pak – 186,30 Kč, celkem přišlo 82 178,15 Kč, celkem odešlo 82 952,70 Kč. Součtem zde uvedených položek tyto údaje neodpovídají, protože jediným příjmem žalovaného je důchod 14 589 Kč měsíčně a vrácená částka 1 815 Kč a 608 Kč Náklady na vedení účtu činily 188 Kč měsíčně, výběry kartou 10- 30 Kč měsíčně, pravidelným výdajem je inkaso 3 168 Kč měsíčně a elektřina 1 240 Kč měsíčně. Z uvedeného je zřejmé, že výdaje na bydlení uvedené v žádosti o úvěr neodpovídají výdajům zjištěným z účtu.
6. Z listiny označené jako„ transakční historie“ soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 25 000 Kč v období od datum do datum.
7. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne datum jakož i z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že dne datum odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dopis s výzvou k úhradě dlužné částky, v němž současně specifikovala právní důvod vzniku této pohledávky. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.
8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, zavázal se vrátit celkem 36 372 Kč, přičemž dosud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 25 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne datum k úhradě dlužné částky. Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, ani že by z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
9. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“).
10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Z hlediska právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z.. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).
17. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
21. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet a dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě neúplnosti tvrzení či důkazů byla soudem vyzvána k jejich doplnění a aby jednání bylo za tímto účelem případně odročeno. Současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález). Jediným důkazem prokazujícím poměry žalovaného je žádost o úvěr a výpis z účtu, z něhož vyplývá (i přes chybějící údaje), že žalovaný má jediný pravidelný příjem ze starobního důchodu a jeho výdaje hrubě převyšují příjem, neboť konečný zůstatek je záporný. Výše výdajů uvedená v žádosti o úvěr pak neodpovídala výdajům zjištěným z předloženého výpisu z účtu. Žalobkyně pak musela mít pochybnosti o pravosti a autenticitě tohoto výpisu, když některé údaje chyběly a výše zde uvedených vysokých výdajů neodpovídala celkovým příjmům žalovaného. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru příjmení ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků. Uvedená tvrzení o poměrech žalovaného nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na naprostou absenci zkoumání pravidelné výdajové stránky u žalovaného. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.
22. V souzené věci soud uzavřel, že žalobkyně (její předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně s odbornou péčí neprovedla. Z výše uvedeného je patrné, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, ačkoliv musel mít minimálně pochybnosti o schopnosti žalovaného jej o daných parametrech splatit s ohledem na jeho příjem představující pouze starobní důchod. Spotřebitelský úvěr tak byl poskytnut žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
23. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle ustanovení § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit, neboť pouze o tuto částku byla ochuzena. Žalovaný již vrátil částku 25 000 Kč oproti poskytnuté částce 20 000 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni resp. právní předchůdkyni žalobkyně vrátil celou mu poskytnutou částku (jistinu úvěru), žalobkyni proto ničeho nedluží a není tedy povinen žalobkyni vydat. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.