Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 29/2022-110

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně,

zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení,

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 294 164,95 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 138 053,53 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 29.1.2021 až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 156 111,42 Kč, úroku ve výši 14 733,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 21 453,50 Kč, úroků ve výši 11,8 % ročně z částky 289 999,95 Kč od 29.1.2021 až do zaplacení a úroku z prodlení z částky 151 946,42 Kč od 29.1.2021 až do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 138 053,53 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 29.1.2021 až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 156 111,42 Kč, úroku ve výši 14 733,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 21 453,50 Kč, úroků ve výši 11,8 % ročně z částky 289 999,95 Kč od 29.1.2021 až do zaplacení a úroku z prodlení z částky 151 946,42 Kč od 29.1.2021 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 294 164,95 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 733,02 Kč, úrokem z prodlení za dobu od 6.4.2017 do 20.3.2020 ve výši 21 453,50 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 289 999,95 Kč od 29.1.2021 až do zaplacení a úrokem z částky 289 999,95 Kč ve výši 11,8 % ročně od 29.1.2021 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne 6.4.2017, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO. Předmětem úvěru byla částka 290 000 Kč za účelem konsolidace předchozích závazků žalovaného, přičemž žalovaný se dlužnou jistinu zavázala splatit spolu s úrokem a poplatky v 98 měsíčních splátkách po 4 640 Kč počínaje dnem 15.5.2017. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 20.3.2020. Dlužná částka pak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 289 999,95 Kč, poplatky ve výši 4 165 Kč a úroky shora uvedené. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 21.1.2021. Žalovaný byl upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k jednáním soudu se bez omluvy nedostavil ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Žalobce byl při jednání soudu dne 25.2.2022 poučen soudem dle , odst. 3 , nechť doplní tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal před uzavřením předmětné smlouvy a jejího dodatku schopnost žalovaného splácet úvěr a tyto skutečnosti nechť prokáže s výstrahou neúspěchu ve věci.

4. Žalobce následně v podání ze dne 1.3.2022 k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o Konsolidaci úvěrů ze dne 6.4.2017. Žádost byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti právnická osoba a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MV ČR. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient doložil v potvrzení o výši příjmu; v tomto případě byl použit příjem ve výši 19 107 Kč, když žalovaný zároveň v žádosti uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z interních zdrojů bylo dále zjištěno, že vůči právnímu předchůdci žalobce měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 268,97 Kč, z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné závazky. Po provedeném individuálním hodnocení právní předchůdce žalobce žádosti žalovaného vyhověl a konsolidoval jeden jeho interní závazek úvěrem ve výši 290 000 Kč se splátkou 4 640 Kč.

5. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši s tím, že má za to, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal dostatečně. Žalovaný si byl dluhu vědom, s žalobcem komunikoval a vyrozuměl jej o svých finančních problémech a exekuci. Dohodu o splátkách však nakonec neuzavřel a nadále byl nekontaktní.

6. Z výpisu z úvěrového účtu ay označené jako Platební historie vyplynulo, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 290 000 Kč, v souvislosti s daným úvěrem uhradil celkem 151 946,47 Kč (20 x 5 078 Kč, 9 x 5 053 Kč a jednou 4 909,47 Kč).

7. Z oznámení ze dne 22.3.2020 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr prohlašuje za splatný ke dni 20.3.2020. Dle poštovního podacího archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 24.3.2020.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6.4.2017 vyplynulo, že tuto uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 290 000 Kč, které se žalovaný zavázala splácet po 4 640 Kč měsíčně a 413 Kč měsíčně jako úhrada pojištění. Dále bylo ujednáno, že částka 80 439,47 Kč bude použita na úhradu již stávajících úvěrů. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též obchodní podmínky a sazebník poplatků, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru.

9. Z potvrzení ze dne 6.4.2017 vyplynulo, že tímto společnost právnická osoba potvrdila, že žalovaný měl za posledních 12 měsíců průměrný čistý příjem 18 681 Kč měsíčně, za poslední tři měsíce pak 19 107 Kč měsíčně.

10. Z žádosti o úvěr ze dne 6.4.2017 vyplynulo, že tuto podepsal žalovaný. Zde je dále uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činí 19 107 Kč, čistý příjem domácnosti pak 40 000 Kč. Žalovaný má jeden zdroj příjmu a nemá vyživovací povinnost, nemá srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky. Dále, že by měl být předmětným úvěrem konsolidován dřívější úvěr, kde žalovaný splácí žalobci 1 280 Kč měsíčně.

11. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 23.2.2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.

12. Z oznámení ze dne 2.2.2021 vyplynulo, že právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 4.2.2021.

13. Zy označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce ze dne 1.3.2022. Dále je zde uvedeno, že poskytnutým předmětným úvěrem byly konsolidovány dosavadní závazky ve výši 1 280 Kč měsíčně a dále další údaje o žalovaném, konkrétně pak, že je svobodný a žije u rodičů. Dále zy vyplynulo, že žalovaný splácí u právního předchůdce žalobce tři úvěry v celkové výši 3 268,97 Kč (1 280 + 1 480,64 + 508,33).

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.1.2021 mezi žalobcem a společností právnická osoba bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 290 000 Kč, žalovaný v této souvislosti splatil celkem 151 946,47 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v žádosti o úvěr a vě Posouzení úvěruschopnosti klienta. Dopisem odeslaným žalovanému dne 24.3.2020 právní předchůdce žalobce odstoupil od předmětné smlouvy. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

16. Dle , (dále jen „“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

22. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 290 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak k výzvě soudu argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval ( ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

25. Právní předchůdce žalobce ověřil příjem žalovaného prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele, přičemž se jednalo o příjem spíše nižší. Výdaje žalovaného právní předchůdce žalobce neověřil nijak, pouze zjistil údaje o jeho dalších úvěrech, přičemž dospěl k zjištění, že v kombinaci s aktuálně poskytovaným úvěrem by žalovaný splácel celkem 7 042 Kč měsíčně. Použití matematických či pravděpodobnostních modelů při zkoumání úvěruschopnosti jistě nelze paušálně vyloučit a jejich použití by přicházelo např. v úvahu, pokud by byl zjištěn příjem žalované několikanásobně vyšší. Za dané situace se však žalovaný zavázal k celkovým splátkám ve výši bezmála poloviny jeho poměrně nízkých příjmů, kdy zbývající suma je na samé hranici možnosti úhrady základních životních potřeb, jako jsou výdaje na bydlení, strava apod. a je zřejmé, že i sebemenší neočekávaný nutný výdaj by pro žalovaného mohl znamenat nemožnost dostát svým dalším závazkům. Za takové situace byl žalovaný zjevně vysoce rizikovým klientem a nelze shledat u právního předchůdce žalobce odpovědným přístup, kdy pouze zjistil příjem žalovaného a šířeji jeho majetkovou sféru neobjasňoval. Tzv. příjem domácnosti nebyl objasněn rovněž nijak, nebyl ani blíže specifikován. Není tedy zřejmé, jakých by se měl týkat osob a z jakého důvodu by jejich majetkové poměry měly být zohledňovány. Soud je pak přesvědčen, že ani skutečnost, že žalovaný po určitou delší dobu úvěr řádně splácel, není důvodem pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, když není zřejmé, z jakých konkrétních zdrojů tak žalovaný činil a daná skutečnost nezbavuje žalobce povinnosti se úvěruschopností zabývat v době před uzavřením smlouvy. Žalobci např. ničeho nebránilo, aby si opatřil výpisy z bankovního účtu žalovaného, které jsou poměrně spolehlivým a poměrně komplexním dokladem o finanční bilanci či obecně majetkových poměrech dané osoby.

26. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, dále nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015), nedošlo.

27. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o SP, tak dle ).

28. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 290 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (, odst. 2 ). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 151 946,47 Kč, zbývá tedy uhradit 138 053,53 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o odstoupení od smlouvy odeslaném dne 24.3.2020. Toto je třeba považovat dle za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 27.3.2020, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení ( ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení ( ), a to v zákonné výši dle S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

29. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.