Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 126/2021-57

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ivem Krýsou, Ph.D. v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem (adresa žalobkyně)

zastoupená advokátem JUDr. (jméno) (příjmení)

sídlem (adresa)

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem (adresa)

o zaplacení 24 894 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 68 438 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 312 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80 750 Kč od 8. 3. 2021 do 12. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 312 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 12 582 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 582 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 570 Kč k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. (jméno) (příjmení), advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 68 438 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 312 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80 750 Kč od 8. 3. 2021 do 12. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 312 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba o zaplacení částky 12 582 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 582 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 570 Kč k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. (jméno) (příjmení), advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 6. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 93 332 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 3. 2021 do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. (dále také jen„ posuzované řízení“). Uvedla, že předmětem posuzovaného řízení, v němž vystupovala jako procesní žalovaná, bylo zaplacení částky 108 296 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených stavebních prací žalobkyní. V žalobě zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo vedeno vůči žalobkyni (v posuzovaném řízení žalovaná) od 27. 1. 2014 do 18. 6. 2020. Upozornila zejména na období nečinnosti a to 27. 1. 2014 – 12. 5. 2015 (470 dní), 21. 7. 2017 – 14. 11. 2017 (116 dní), 9. 4. 2018 – 27. 8. 2018 (140 dní) a 30. 11. 2018 – 12. 6. 2019 (194 dní). Uvedla, že věc nebyla natolik složitá, aby zapříčinila tak dlouhou dobu trvání. Skutečnost, že první znalecký posudek nebyl vypracován správně, nelze klást k její tíži, nýbrž jde o pochybení znalce, potažmo soudu. Soud mohl řízení urychlit i tím, kdyby aplikoval relevantní judikaturu, dle které lze v režimu bezdůvodného obohacení nárokovat toliko objednané práce, nikoliv všechny provedené. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela, naopak je to soud, který délku řízení zapříčinil. Soud neaplikoval relevantní judikaturu, znalec (Ing. (příjmení)) neprovedl řádně znalecký posudek a navíc se soud dopustil několika dlouhodobých nečinností. Pro žalobkyni mělo řízení standartní význam a to v tom smyslu, že by případný neúspěch v řízení neměl za následek vstup do likvidace, popř. insolvence nebo exekuce. Řízení však pro ni představovalo časovou a finanční zátěž. S ohledem na extrémní délku řízení požaduje zadostiučinění ve výši 17 500 Kč za každý rok řízení, tj. při 6 letech a 4 měsících a 22 dnech částku 93 332 Kč. Svůj nárok u žalované uplatnila dne 7. 9. 2020, když ta jí v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců nevyhověla. Podáním ze dne 13. 8. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 68 438 Kč s příslušenstvím, když jí tato částka byla ze strany žalované dne 12. 8. 2021 uhrazena. Uvedla, že hodnocení žalované není v souladu se sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu. K ponížení základní částky stran žalované o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudu uvedla, že každý soud rozhodoval ve věci pouze jednou a tedy 3 rozhodnutí soudu s ohledem na délku řízení nelze považovat za četnost rozhodování soudů. Stejně tak nesouhlasí se snížením základní částky o 20 % z důvodu složitosti věci. příjmení byl běžný, nikoliv právně ani skutkově složitý. Ve věci byli vyslechnuti dva svědci, předmětem řízení bylo nezaplacení ceny díla, později bezdůvodné obohacení. Navíc se nejednalo o komplikované komplexní stavební dílo, ale o malou stavební úpravu jednoho objektu.

2. Žalovaná uvedla, že u ní byl nárok žalobkyně uplatněn dne 7. 9. 2020. K projednání žádosti došlo dne 10. 8. 2021, přičemž žalovaná konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a poskytla žalobkyni částku 64 438 Kč (správně 68 438 Kč, pozn. soudu). Po rekapitulaci posuzovaného řízení dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok trvání, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka v poloviční výši. Žalovaná shledala důvod pro snížení základní částky o 25 % (20 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudu). Předmětem řízení bylo uhrazení částky 108 296 Kč z titulu neuhrazených prací dle smlouvy o dílo (stavebně-sanační práce). Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno širší dokazování včetně výslechů svědků, opakovaného znaleckého zkoumání a provádění řady listinných důkazů. Řízení bylo pro částečné zpětvzetí zastaveno. Bylo rozhodováno o procesních otázkách a nadále bylo rozhodováno soudy na všech třech stupních soudní soustavy. Význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako standartní.

3. Usnesením ze dne 23. 9. 2021, č. j.  – 46, bylo řízení co do částky 68 438 Kč zastaveno a to s ohledem na částečné zpětvzetí. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zaplacení částky 24 894 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 93 332 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení.

4. Soud postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. soud zjistil následující skutečnosti:

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne 18. 12. 2013 se (právnická osoba) s.r.o. (v tomto odstavci dále jen„ žalobkyně“) po společnosti (právnická osoba) (v tomto odstavci dále jen„ žalovaná“) zaplacení částky 108 296 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny provedených stavebně-sanačních prací. Dne 27. 1. 2014 byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl týž den doručen do datové schránky žalované, která proti tomuto rozkazu podala odpor. Dne 6. 2. 2014 byla věc převedena pod novou spisovou značku. Usnesením ze dne 6. 3. 2014 byla žalovaná poučena ve smyslu To bylo žalované doručeno dne 10. 3. 2014. Žalovaná se k žalobě podrobně vyjádřila dne 21. 3. 2014, což bylo doručeno žalobkyni dne 1. 4. 2014. Dne 28. 4. 2015 bylo nařízeno jednání na 11. 6. 2015. Dne 11. 6. 2015 se konalo jednání. V průběhu jednání účastníci nevyloučili smírné řešení sporu a soud tak uložil účastníkům lhůtu do 30. 6. 2015 ke smírnému řešení sporu. Jednání bylo odročeno na 4. 8. 2015. Dne 4. 8. 2015 se konalo jednání. Bylo rozhodnuto o změně žaloby s tím, že předmětem řízení je vydání bezdůvodného obohacení. Bylo provedeno dokazování a účastníci byli vyzváni k doplnění dokazování. Jednání za tímto účelem bylo odročeno na 29. 9. 2015, na které soud předvolal svědky. Dne 12. 8. 2015 žalobkyně doplnila návrhy na dokazování. Dne 13. 8. 2015 tak učinila žalovaná. Dne 29. 9. 2015 se konalo ve věci jednání. Bylo provedeno dokazování, byl vyslechnut svědek a s ohledem na to, že se jeden svědek nedostavil, bylo řízení odročeno na 3. 11. 2015. Soud dále svědkovi přiznal svědečné. Dne 21. 10. 2015 žalobkyně soudu sdělila nově zjištěnou adresu na druhého svědka. Dne 3. 11. 2015 se konalo jednání. Byl vyslechnut svědek, bylo rozhodnuto o jeho odměně a žalovaná byla vyzvána k dalšímu doložení důkazů a jednání bylo odročeno na 10. 12. 2015. Dne 6. 11. 2015 žalovaná doplnila další důkazy. Dne 10. 12. 2015 se konalo jednání, bylo provedeno dokazování a soud jednání odročil za účelem ustanovení znalce a účastníkům stanovil lhůtu do 20. 12. 2015 na předložení otázek pro znalce a zaplacení zálohy na znalecký posudek. Dne 16. 12. 2015 soudu žalobkyně zaslala znění otázek na soudního znalce. Dne 21. 12. 2015 tak učinila žalovaná. Dne 22. 12. 2015 složila zálohu na znalecký posudek žalobkyně. Během ledna – března 2016 soud dotazoval značné množství znalců k jejich kompetencím a možnostem vypracovat znalecký posudek. Dne 9. 3. 2016 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Soud vyzval dne 1. 4. 2016 žalovanou ke sdělení, zda se zpětvzetím souhlasí, ta se nevyjádřila. Usnesením ze dne 24. 3. 2016 soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví Ing. (příjmení). Dne 2. 6. 2016 byl spis postoupen znalci k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 2 měsíce. Dne 8. 6. 2016 soudní znalec účastníky vyzval k účasti na místním šetření dne 21. 6. 2016. Dle sdělení soudního znalce se místního šetření žalovaná účastnila. Dne 13. 7. 2016 soudní znalec soudu doručil znalecký posudek spolu s fakturou za jeho vypracování. Usnesením ze dne 29. 7. 2016 soud přiznal znalci odměnu a uložil účastníkům vyjádřit se ke znaleckému posudku ve lhůtě 20 dnů. Dne 15. 8. 2016 se vyjádřila žalovaná, dne 24. 8. 2016 žalobkyně. Dne 6. 9. 2016 soud vyzval znalce k vyjádření k námitkám účastníků. Dne 3. 10. 2016 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 17. 10. 2016 soud nařídil jednání na 13. 12. 2016. Dne 14. 10. 2016 se k věci vyjádřila žalovaná, dne 22. 12. 2016 se vyjádřila žalobkyně. Dne 13. 12. 2016 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut znalec, účastníci byli vyzváni, aby ve lhůtě 10 dní podali závěrečné stanovisko k výslechu znalce. Soud předestřel, že po tomto jednání bude zadáno doplnění znaleckého posudku. Týž den bylo řízení částečně zastaveno (co do částky 64 813 Kč). Jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 2. 1. 2017 požádala žalovaná o zaslání protokolu z jednání, čemuž bylo vyhověno dne 5. 1. 2017. Dne 13. 1. 2017 požádala žalovaná o prodloužení lhůty. Tomu bylo dne 18. 1. 2017 vyhověno a lhůta byla prodloužena do 31. 1. 2017. Dne 31. 1. 2017 se žalovaná vyjádřila. Usnesením ze dne 24. 3. 2016 (pozn. soudu správně 2017) byl ustanoven znalec k doplnění znaleckého posudku v tom rozsahu, že pro své závěry má použít nikoliv ceny smluvní, ale ceny obvyklé. Znalec posudek doplnil dne 18. 5. 2017. Usnesením ze dne 6. 6. 2017 soud vyzval účastníky, nechť se k doplnění posudku vyjádří ve lhůtě 15 dnů. Dne 26. 6. 2017 žalovaná požádala o prodloužení lhůty, tentýž den se vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne 21. 7. 2017 soud přiznal znalci odměnu. Proti tomu bylo ze strany žalobkyně podáno odvolání. Odvolání bylo během srpna 2018 rozesláno žalované a znalci k vyjádření. Dne 5. 9. 2017 požádala žalovaná o zaslání odvolání žalobkyně, neboť jí byl doručen pouze přípis soudu. Dne 4. 10. 2017 se k odvolání vyjádřil znalec. Dne 26. 10. 2017 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Ten usnesením ze dne 14. 11. 2017 rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Věc byla dne 6. 12. 2017 vrácena soudu I. stupně. Dne 11. 1. 2018 byla odměna vyplacena. Dne 17. 1. 2018 se k dodatku vyjádřila žalovaná. Dne 22. 2. 2018 soud vyzval žalobkyni, aby se k podání žalované a k dodatku znaleckého posudku vyjádřila, což učinila dne 9. 3. 2018. Obě strany namítaly, že soudní znalec musí posudek ještě doplnit. Soud tedy dne 20. 4. 2018 vyzval účastníky, aby sdělili, zda navrhují výslech znalce nebo doplnění znaleckého posudku ke stanovení výše bezdůvodného obohacení na straně žalované. Dne 21. 3. 2018 žalobkyně sdělila, že na doplnění znaleckého posudku trvá. Žalovaná tentýž den uvedla, že navrhuje výslech znalce. Soud usnesením ze dne 9. 4. 2018 soud vyzval účastníky ke složení zálohy na revizní znalecký posudek. To účastníci splnili během dubna 2018. Soud usnesením ze dne 2. 5. 2018 ustanovil nového soudního znalce k podání revizního znaleckého posudku do 30. 8. 2018. Věc byla během května 2018 zaslána znalci k vypracování znaleckého posudku. Soudní znalec dne 1. 8. 2018 požádal o prodloužení lhůty. Tomu soud vyhověl a lhůtu prodloužil do 30. 9. 2018. Dne 21. 9. 2018 byl podán znalecký posudek. Dne 20. 10. 2018 soud vyzval účastníky k vyjádření se ke znaleckému posudku. Dne 16. 10. 2018 se k věci vyjádřila žalobkyně. Soud dne 22. 10. 2018 vyzval znalce k doložení dalších listin. Dne 6. 11. 2018 se ke znaleckému posudku vyjádřila žalovaná. Dne 6. 11. 2018 soudní znalec vyhověl výzvě soudu. Usnesením ze dne 30. 11. 2018 soud přiznal odměnu soudnímu znalci. Dne 4. 4. 2019 se znalec dotazoval soudu na to, proč mu na účet byla zaslána jiná částka, než mu byla přiznána. Soud znalci v dubnu 2019 doplatil zbytek odměny. Dne 23. 5. 2019 bylo nařízeno jednání na 13. 8. 2019. Dne 12. 6. 2019 podala žalovaná návrh na určení lhůty k učinění dalšího úkonu. Dne 19. 7. 2019 požádala žalovaná o odročení jednání s ohledem na kolizi s dříve nařízeným jednáním. Jednání tak bylo odročeno na 1. 10. 2019. Dne 1. 10. 2019 se konalo jednání. Byl vyslechnut znalec, provedeno dokazování, byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek č. j.  - 373, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 433,27 Kč (výrok I.) a ve zbytku byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2019 (výrok I.) a 17. 6. 2020 (výrok II. – V.). Dne 7. 11. 2019 požádala žalobkyně o zaslání protokolu z jednání. Stejný den navrhla opravu protokolu. Dne 13. 11. 2019 se žalobkyně proti rozsudku odvolala. Dne 19. 11. 2019 soud vyzval žalobkyni k doplnění odvolání a zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 6. 12. 2019 žalobkyně doplnila odvolání. Dne 4. 12. 2019 žalobkyně zaplatila soudní poplatek za odvolání. Dne 10. 12. 2019 bylo odvolání žalobkyně doručeno žalované k vyjádření. Ta se vyjádřila dne 3. 1. 2020. Dne 15. 1. 2020 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 27. 2. 2020 bylo nařízeno jednání na 9. 4. 2020. Dne 31. 3. 2020 bylo jednání odročeno z důvodu nouzového stavu. Dne 7. 4. 2020 požádala žalobkyně o zaslání protokolu z jednání ze dne 3. 11. 2015. Dne 14. 4. 2020 bylo nařízeno jednání na 28. 5. 2020. Žádosti žalobkyně bylo vyhověno dne 20. 5. 2020. Dne 13. 5. 2020 žalobkyně doplnila svá tvrzení. Dne 28. 5. 2020 se konalo jednání u odvolacího soudu Vrchní soud v Olomouci vyhlásil rozsudek č. j.  – 439, jímž byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 6. 2020. Spis byl dne 10. 6. 2020 vrácen soudu I. stupně. Dne 15. 8. 2020 podala žalobkyně dovolání a požádala o ustanovení zástupce. Soud jí dne 21. 8. 2020 vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ten žalobkyně zaplatila dne 24. 8. 2020. Soud jí dne 19. 11. 2020 vyzval k doložení majetkových poměrů pro účely ustanovení jí zástupce. Soud během listopadu 2020 učinil součinnostní dotazy ohledně majetku žalobkyně. Usnesením ze dne 15. 12. 2020 soud žalobkyni nevyhověl. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 1. 2021. Dne 26. 1. 2021 byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR. Dne 23. 1. 2021 vzala žalobkyně dovolání zpět. Usnesením ze dne 9. 2. 2021 Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil pro zpětvzetí. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 2. 2021. Věc byla dne 18. 2. 2021 vrácena soudu I. stupně. Usnesením ze dne 15. 3. 2021 byla žalobkyni vrácena část zaplaceného soudního poplatku.

7. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne 7. 9. 2020 a ta jí poskytla dne 12. 8. 2021 zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. ve výši 68 438 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě ze dne 13. 8. 2021, stanoviska žalované ze dne 10. 8. 2021, uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 7. 9. 2020).

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

18. Soud řízení výrokem I. částečně zastavil a to co do úroku z prodlení v zákonné výši ke dni 8. 3. 2021 z vyplacené částky 68 438 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu podáním ze dne 13. 8. 2021 zpět, avšak soud o tomto prozatím nerozhodl. Souhlas žalované nebyl třeba, neboť ve věci nebylo jednáno. Soud pro úplnost dodává, že usnesením ze dne 23. 9. 2021 rozhodl (pouze) o zastavení řízení co do částky 68 438 Kč (bez příslušenství).

19. Soud dále posuzoval nárok žalobkyně ve výši 24 894 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

20. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 7. 9. 2020.

21. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

22. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

23. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

24. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 18. 12. 2013 podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a skončeno bylo dne 25. 2. 2021 nabytím právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021. Ve vztahu k žalobkyni (v posuzovaném řízení žalovaná) však předmětné řízení trvalo ode dne 27. 1. 2014, kdy jí byl doručen elektronický platební rozkaz. Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila 7 let a 4 měsíce.

25. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se významně podílel procesní soud svou nečinností a prodlevami mezi jednotlivými úkony (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Což ostatně ani žalovaná nesporovala.

26. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť řízení nebylo extrémně dlouhé, rovněž zde nejsou ani jiné důvody, které by bylo možné zohlednit jako je věk či zdravotní stav poškozeného, již jen proto, že žalobkyně je právnickou osobou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ). Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc.

27. Zadostiučinění, které by tak žalobkyni náleželo je představováno částkou 95 000 Kč (6x15 000+4x1250 (, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

28. Soud shledal, že zásadní měrou se na délce řízení podílel přímo soud. Jeho postup nebyl plynulý a v několika případech došlo k průtahům. Lze konstatovat, že řízení prakticky probíhalo před soudem I. stupně, kdy odvolací a dovolací řízení trvalo v řádu několika měsíců (dohromady 8 měsíců). V řízení byla shledána období zásadní nečinnosti soudu. K tomu soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400 - 768-2 str. 286). V projednávané věci soud neučinil žádný úkon v období od 1. 4. 2014 do 28. 4. 2015 a od 30. 11. 2018 do 4. 4. 2019, tj. 1 rok a 7 měsíců. Dále soud konstatuje, že stát nese primární odpovědnost i za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku, neboť vypracování znaleckého posudku je pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci, a proto soudy a jiné příslušné státní orgány musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci, a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám. V posuzovaném řízení byly k vypracování zadány 2 znalecké posudky vč. dodatků. První znalecký posudek byl vypracován sice ve lhůtě stanovené soudem, nicméně následně bylo nezbytné nechat vypracovat dodatek znaleckého posudku a následně i revizní znalecký posudek. Druhý (revizní) znalecký posudek byl taktéž vypracován v relativně krátké době (4 měsíce), avšak bylo nezbytné od znalce vyžádat dalšíy. Nicméně s ohledem na toto kritérium není dle přesvědčení soudu na místě částku modifikovat, neboť postup soudu se promítl v samotném závěru o konstatování nepřiměřené délky řízení.

29. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Nelze přisvědčit žalované, že je na místě základní částku snižovat o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů, neboť ve věci samé soud I. stupně i odvolací rozhodovaly jednou. Soud odvolací dále ještě rozhodoval o odvolání do usnesení o znalečném. Konečně ve věci rozhodoval i Nejvyšší soud, nicméně ten„ pouze“ zastavil dovolací řízení pro zpětvzetí dovolání. V uvedeném však nelze shledat tvrzenou četnost rozhodování soudu, neboť odvolací ani dovolací soud rozhodnutí nižšího soudu nezrušil a nevrátil k dalšímu postupu a soudy tak ve věci samé rozhodovaly pouze jedenkrát. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že vyšší instance nikterak své rozhodování neprodlužovala a až s nebývalou rychlostí (dohromady v rozmezí 8 měsíců) rozhodla o opravném prostředku. Soud tak neshledal důvod základní částku s ohledem na toto kritérium jakkoliv moderovat.

30. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl soudem shledán jako standartní. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají pro účastníky řízení presumovaný zvýšený význam (taková jsou dle Stanoviska zejména trestní řízení, péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociální zabezpečení a věci týkající se zdraví a života nebo řízení, které s ohledem na věk a zdravotní stav účastníka je třeba vyřídit přednostně). Nutno dodat, že toto ani mezi účastníky nebylo sporné.

31. Co se týká složitosti věci, soud shledal řízení do určité míry složitější. Ve věci se konalo celkem 7 jednání před soudem I. stupně (11. 6. 2015, 4. 8. 2015, 29. 9. 2015, 3. 11. 2015, 10. 12. 2015, 13. 12. 2016 a 1. 10. 2019) a 1 jednání před soudem odvolacím (28. 5. 2020). Ve věci bylo vyslechnuto několik svědků, s čímž je spojeno rozhodování o svědečném. Dále byl vypracovaný znalecký posudek, který byl následně doplňován, přičemž následně musel být vypracován revizní znalecký posudek. Znalci byli v průběhu řízení i vyslechnuti. S tím je samozřejmě spojeno rozhodování o zálohách na znalečné a o znalečném. Nutno dodat, že z přílohového spisu bylo navíc zjištěno, že soud učinil značné množství součinnostních dotazů na různé znalce, přičemž opakovaně mu bylo sděleno, že znalci jsou ze zdravotních nebo pracovních důvodů indisponováni, popř. problematika nespadá do jejich oboru. Dále bylo rozhodováno o změně předmětu řízení a částečném zastavení řízení. Nicméně s těmito úkony se soud v řízení setkává zcela běžně a nejednalo se o žádné významně procesně složité úkony soudu, jak naznačuje žalovaná. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 10 %.

32. Účastníci řízení se na délce řízení podíleli, a to i žalobkyně. Soudní poplatek za odvolání byl zaplacen až k výzvě soudu, přestože soudní poplatek je splatný již samotným podáním odvolání. Soud musel účastníky vyzývat (a to opakovaně) k doplnění tvrzení a důkazů, k odstranění vad odvolání. Opakovaně účastníci žádali o prodloužení soudem uložené lhůty. V jednom případě navíc bylo odročeno jednání soudu na žádost žalobkyně. Avšak na straně druhé žalobkyně v jednom případě soud žádala o určení lhůty k dalšímu úkonu vč. nařízení jednání. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 5 %.

33. K tvrzení žalobkyně, že v období 27. 1. 2014 – 12. 5. 2015 (470 dní), 21. 7. 2017 – 14. 11. 2017 (116 dní), 9. 4. 2018 – 27. 8. 2018 (140 dní) a 30. 11. 2018 – 12. 6. 2019 došlo k průtahům, soud uvádí, že konstatoval průtahy v období 1. 4. 2014 – 28. 4. 2015 a 30. 11. 2018 – 4. 4. 2019 (viz výše). Dále soud konstatuje, že v namítaném období 27. 1. 2014 – 1. 4. 2014 procesní soud s ohledem na odpor podaný žalobkyní (v posuzovaném řízení žalovanou) vyzval ve smyslu ust. k vyjádření k žalobě, její vyjádření bylo následně zasláno druhé účastnici. V namítaném období 21. 7. 2017 – 14. 11. 2017 se soud vypořádal s odvoláním proti usnesení o výši přiznaného znalečného, včetně předložení věci odvolacímu soudu. V namítaném období 9. 4. 2018 – 27. 8. 2018 byli účastníci vyzváni ke složení zálohy na revizní znalecký posudek, který byl následně zadán a vypracován. Konečně v namítaném období 4. 4. 2019 – 12. 6. 2019 se soud vypořádal s vyplacením odměny znalci a nařídil jednání. Soud tedy neshledal v namítaných obdobích jakékoliv prodlevy, když soud v těchto rozmezích činil úkony směřující ke skončení věci.

34. Ve světle výše uvedeného žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění žalobkyni náleží ve výši 95 000 Kč – 15 %, tj. 80 750 Kč (95 000 Kč – 14 250 Kč), od čehož však soud odečetl žalovanou již poskytnutou částku ve výši 68 438 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal zadostiučinění ve výši 12 312 Kč (výrok II.). Ve zbytku, co do částky 12 582 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok III.).

35. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 80 750 Kč od 8. 3. 2021 do 12. 8. 2021 a z částky 12 312 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, ve zbytku jej (úrok z prodlení z částky 12 582 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. , která byla ke dni 8. 3. 2021 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 7. 9. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 7. 3. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 8. 3. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. ).

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , věta druhá a , když žalobkyně byla sice úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Pro úplnost nutno dodat, že řízení bylo částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby, nicméně tak žalobkyně učinila pro chování žalované, která její nárok včas, tj. do 7. 3. 2021 neprojednala a částečně plnila až 12. 8. 2021 Náklady žalobkyně jsou představovány částkou 22 570 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně. Odměna advokáta byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobkyně dle ust. , (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ) a , d) advokátního tarifu učinil ve věci 5 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání, částečném zpětvzetí žaloby, replice k vyjádření žalované a vyjádření k výzvě soudu á 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle ust. advokátního tarifu. Soud výpisem z administrativního registru ekonomických subjektů zjistil, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto mu soud dále přiznal částku 3 570 Kč (21 % ze 17 000 Kč) jako náhradu za tuto daň.

37. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s  věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyni nijak nepoškozuje. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněná právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.