Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 28/2022-34
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
se sídlem adresa žalobkyně
spisová značka spisová značka číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 46 898,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 529 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 529 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 16 369,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 987 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 006,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 46 898,29 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 16 369,29 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 46 898,29 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 241,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 990,84 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 529 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 529 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 16 369,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 987 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 006,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 46 898,29 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 16 369,29 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 46 898,29 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 241,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 990,84 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované jednak (nárok I) zaplacení částky 29 000 Kč jako jistiny se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z jistiny a (nárok II) zaplacení částky 17 898,29 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla (k nároku II), že žalovaná se společností právnická osoba, IČO jako s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zaplatit poplatek za administrativní činnost 4 200 Kč, úrok 2 940 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 400 Kč a životní pojištění. Žalovaná uhradila na tento dluh 13 489 Kč, žalobkyně požaduje pouze dlužnou jistinu a příslušenství, které kapitalizovala ke dni datum. K nároku I. uvedla, že dne datum uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 29 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zaplatit poplatek za administrativní činnost 5 800 Kč, úrok 4 060 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 11 600 Kč. Na tento dluh bylo uhrazeno 5 982 Kč. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat úhrady za služby, požaduje pouze jistinu 29 000 Kč a kapitalizovaný úrok ke dni datum 8 006,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok 2 987 Kč a úroky 23,72 % ročně z dlužné jistiny a úroky z prodlení od datum. Pohledávky za žalovanou byly právnická osoba název postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila. Předvolání jí bylo doručeno na adresu místa trvalého i skutečného pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).
3. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvami o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením právnická osoba název o postoupení pohledávky ze dne datum, odeslaným dne datum s výzvou k úhradě dlužné částky z obou postoupených smluv. Soud má z těchto důkazů za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením obě pohledávky za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
4. Z listiny označené jako„ název smlouvy název smlouvy, smlouva o spotřebitelském název smlouvy“ číslo ze dne datum soud zjistil, že byla předložena pouze částečná smlouva s čl. 1 a 9, chybí čl. 2-8 Smlouva byla uzavřena mezi žalovanou a právnická osoba, IČO, žalovaná potvrdila, že na jejím podkladě převzala v hotovosti od uvedené společnosti částku 21 000 Kč, kterou se uvedená společnost zavázala poskytnout jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky. Žalovaná se zavázala uhradit částku 21 000 Kč, spolu s administrativním poplatkem ve výši 4 200 Kč, úrokem 2 940 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8 400 Kč, tedy se celkem zavázala uhradit částku 37 062 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 639 Kč, přičemž první splátka byla splatná do sedmi kalendářních dní od uzavření smlouvy, zvolila si hotovostní inkaso splátek a doplňkovou službu životní pojištění, za poplatek 3,2% z výše spotřebitelského úvěru. RPSN 204 %, zápůjční úroková sazba 23,72 %. Žalovaná v čl. 9 požádala, aby spotřebitelský úvěr byl použit na splacení části spotřebitelských úvěrů, které u příjmení jméno čerpala v minulosti (refinancování). Strany se dohodly, že nárok příjmení jméno v celkové výši 7 631 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo se započítává oproti nároku zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Zákazník souhlasí, že mu po započtení bude vyplacen rozdíl, tedy částka 13 369 Kč.
5. Z listiny označené jako„ název smlouvy název smlouvy, smlouva o spotřebitelském úvěru“ číslo ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a právnická osoba, IČO, žalovaná potvrdila, že na jejím podkladě převzala v hotovosti od uvedené společnosti částku 29 000 Kč, kterou se uvedená společnost zavázala poskytnout jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky. Žalovaná se zavázala uhradit částku 29 000 Kč, spolu s administrativním poplatkem ve výši 5 800 Kč, úrokem 4 060 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 11 600 Kč, tedy se celkem zavázala uhradit částku 51 156 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 882 Kč, zvolila si hotovostní inkaso splátek a doplňkovou službu životní pojištění, za poplatek 3,2 % z výše spotřebitelského úvěru. RPSN 204 %, zápůjční úroková sazba 23,72 %. Žalovaná v čl. 9 požádala, aby spotřebitelský úvěr byl použit na splacení části spotřebitelských úvěrů, které u příjmení jméno čerpala v minulosti (refinancování). Strany se dohodly, že nárok příjmení jméno v celkové výši 10 810 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo se započítává oproti nároku zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Zákazník souhlasí, že mu po započtení bude vyplacen rozdíl, tedy částka 18 190 Kč. Žalovaná svým podpisem v Prohlášení stvrdila, že jako„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku na základě informací získaných od zákazníka, a které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné a zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Zákazník dál prohlásil, že mu byly v dostatečném předstihu před uzavřením této smlouvy poskytnuty veškeré předsmluvní informace ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a že informace a údaje v této smlouvě odpovídají poskytnutými předsmluvními informacím.“
6. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně ověřila úvěruschopnost posuzované, která byla dotazována na své poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva) a současně ověřila. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, o tom, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku, je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly jí poskytnuty předsmluvní informace. Žádné jiné listiny k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované než smlouvy o úvěru a kartu zákazníka žalobkyně k důkazu neoznačila.
7. Žalovaná na svou obranu nic neuvedla a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaná na své závazky uhradila více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, tedy částku 13 489 Kč, na druhou smlouvu 5 982 Kč.
8. Žalobkyně k důkazu předložila pouze jednu kartu zákazníka ze dne datum, z níž soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnaná na dohodu u jméno příjmení, obec a číslo, na dobu určitou do datum, zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky, uvedený měsíční čistý příjem je 9 967 Kč, ostatní příjmy 3 400 Kč bez uvedení o jaké příjmy se jedná, celkové příjmy 13 367 Kč. Ověřena byla pouze DPP a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Jako druh bydlení uvedeno spolubydlící, žije s partnerem, ověřeno pouze dokladem SIPO. Mezi výdaji bylo uvedeno: výdaje na bydlení přispívá 1 000 Kč, osobní výdaje (telefon, léky, doprava, oblečení) 3 700 Kč, splátky půjčky úvěrů a zápůjček 2 875 Kč, celkem výdaje ve výši 7 575 Kč, použitelný příjem 5 792 Kč. Dále bylo uvedeno, že má aktivní půjčku u příjmení jméno ve výši 2 875 Kč měsíčně, počet vyživovacích povinností proškrtnut. Žadatelka prohlásila, že proti ní nejsou vedeny exekuce. Žádost je podepsána žalovanou dne datum. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.
9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a 29 000 Kč, přičemž dosud uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 13 489 Kč a 5 982 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem odeslaným dne datum k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou smluv o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
10. Žalované jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).
11. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako spotřebitelkou nebyly platně uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru.
20. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dostupný z webová adresa). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
21. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila jednu zákaznickou kartu ke druhému čerpanému úvěru, z níž vyplývá, že žalovaná byla zaměstnaná na dohodu na dobu určitou do konce roku s příjmem pouze 9 967 Kč, u dalšího příjmu 3 400 Kč nebylo uvedeno o jaký příjem se jedná a zda je pravidelný, náklady na bydlení 1 000 Kč jsou zcela zjevně podhodnocené, i kdyby šlo o spolubydlící osobu a nebyly nijak ověřeny. Z karty zákazníka pak bylo sice zjištěno, že původní věřitelka žalovanou uvedené informace ověřila pouze dokladem o SIPO, výplatní páskou a pracovní smlouvou. Žalobkyně žádné listiny, kterými poskytovatel prověřoval úvěruschopnost žalované soudu nepředložila, přestože měly být pořízeny jejich kopie, jak je uvedeno v kartě zákazníka. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalované v registru příjmení ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků. Neprověřil žádným způsobem pravidelné měsíční výdaje žalované, kdy výdaje 3 700 Kč měsíčně zcela zjevně neodpovídají běžným životním nákladům osoby dojíždějící do zaměstnání. Žalovaná splácela v době poskytnutí úvěru další úvěr ve výši 2 875 Kč měsíčně a i kdyby měla uvedený příjem, pak byl zajištěn jen do konce roku 2017. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaná bude schopna úvěr splácet.
22. V souzené věci soud uzavřel, že žalobkyně (její předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 ZosÚ řádně neprovedla. Uvedená tvrzení o poměrech žalované nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na naprostou absenci zkoumání pravidelné výdajové stránky u žalované. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, neboť žalovaná úvěry řádně nesplácela. O této povinnosti tvrdit a prokázat splnění povinnosti podle ZosÚ však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.
23. Z výše uvedeného je patrné, že k první úvěrové smlouvě žalobkyně neprokázala, zda její předchůdkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a u druhé smlouvy soud uzavírá, že žalované byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ačkoliv předchůdkyně žalobkyně musela mít minimálně pochybnosti o schopnosti žalované úvěr o daných parametrech splácet. Úvěry tak byly poskytnuty v rozporu s ust. § 86 odst. 1 ZosÚ, což způsobuje jejich absolutní neplatnost (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
24. Rovněž Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka,„ Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.“
25. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost obou smluv, plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě dvou absolutně neplatných smluv o úvěru částku celkem 50 000 Kč, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná již uhradila částku 19 471 Kč, tedy dosud nevrátila částku 30 529 Kč. Pouze o tuto částku, která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení se žalovaná obohatila a žalobkyně byla ochuzena a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni podle § 2993 o.z. vydat.
26. Soud proto uložil žalované, výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku 30 529 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Výzva byla odeslána datum a doručena datum třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) Lhůta k plnění uplynula datum, od datum je žalovaná v prodlení. Žalobkyně neprokázala dřívější splatnost tedy, že by žalovanou vyzvala dříve než v oznámení o postoupení pohledávky. Nárok na úrok z prodlení pak soud posoudil podle ust. § 1970 o.z. a požadovaná výše úroku z prodlení 9 % je v souladu s vládním nařízením číslo Sb.
27. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 46,16 % včetně kapitalizovaného příslušenství, neúspěšná v rozsahu 53,84 %, žalované by tak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 7,7 %, podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.