Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
124 C 20/2021-90
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 68 093,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 374 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 374 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 719,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 743 Kč od 1. 11. 2020 do 9. 9. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 369 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 62,48 % ročně z částky 44 630,26 Kč od 11. 8. 2020 do 1. 9. 2020 ve výši 1 639,66 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 44 630,26 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 11. 8. 2020 dosáhne částky 177 120 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 374 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 374 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 719,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 743 Kč od 1. 11. 2020 do 9. 9. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 369 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 62,48 % ročně z částky 44 630,26 Kč od 11. 8. 2020 do 1. 9. 2020 ve výši 1 639,66 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 44 630,26 Kč od 2. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 11. 8. 2020 dosáhne částky 177 120 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 68 093,86 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo podle níž byl žalované vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 62,48 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 2 542 Kč splatných vždy k 3. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2020. Součástí splátek byla i částka 164 Kč, představovaná pojištěním schopnosti žalované splácet úvěr, sjednaného v příloze číslo smlouvy. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované, z její úvěrové historie v databázích příjmení a anonymizováno a hodnocením klienta. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen tři splátky v celkové výši 7 626 Kč. Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila, neboť sjednané splátky nehradila řádně a včas, a proto došlo s účinností ke dni 9. 8. 2020 podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K datu zesplatnění úvěru se podle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 51 579,70 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak ničeho neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jistiny úvěru je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně jen za období od 1. 11. 2020 do 13. 9. 2021, tj. ve výši 16 350,86 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 51 579,70 Kč, jež odpovídá zbývající dlužné původní jistině ve výši 44 630,26 Kč, jež zahrnuje i dlužné úhrady za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, a přirostlému úroku ve výši 6 949,44 Kč, smluvní pokutu podle bodu 6.5 smlouvy ve výši 16 350,86 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočtený z původní jistiny úvěru ve výši 44 630,26 Kč od 11. 8. 2020 do 1. 9. 2020 ve výši 62,48 % ročně a od 2. 9. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru za období od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou na základě návrhu žalované ze dne datum. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet číslo bankovní účet úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 62,48 % ročně, celkem tedy částku 147 600 Kč, v 60 měsíčních splátkách po 2 542 Kč včetně sjednaného pojistného se splatností každého 3. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Podle čl. 4 smlouvy nebude-li platba postačovat k úhradě celé splátky, bude použita nejdříve na úhradu úroku tvořícího součást dané splátky, následně na úhradu jistiny tvořící součást dané splátky a následně, bylo-li sjednáno pojištění, na úhradu za pojištění tvořící součást dané splátky. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru včetně jistiny, úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů. Podle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle čl. 6 smlouvy jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Z předsmluvního formuláře ze dne datum soud zjistil konkrétní parametry úvěru požadovaného žalovanou. Z výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum se podává, že žalobkyně je od datum oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení.
4. Z přihlášky do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne datum soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že má zájem o sjednání pojištění a souhlasí s přihlášením do pojištění k úvěru číslo v rozsahu Balíčku pojištění C s měsíční úhradou za pojištění ve výši 82 Kč. Z přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalované pojištění schopnosti splácet úvěr na základě pojistné smlouvy č. bankovní účet uzavřené mezi žalobkyní a pojišťovnou právnická osoba a žalovaná se zavázala hradit pojistné ve výši 82 Kč měsíčně, splatné ve lhůtách splatnosti splátek úvěru. Z informačního dokumentu o pojistném produktu Pojištění schopnosti splácet úvěry a z dokumentu Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry soud zjistil typ, rozsah a další podmínky poskytovaného pojištění. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum a z dodejky soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dopis, v němž přijala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne datum včetně pojištění schopnosti splácet úvěr a v němž jí zaslala splátkový kalendář s počtem a splatností jednotlivých měsíčních splátek úvěru a s částkami umořování úroku a jistiny úvěru pro každou z uvedených splátek.
5. Z prohlášení klienta / informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná svým podpisem mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, není proti ní vedena exekuce a nenachází se v úpadku. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ ze dne datum se podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila údaje o tom, že její čistý měsíční příjem činí 8 500 Kč a její výdaje činí 4 410 Kč, je starobní důchodkyní a žije ve státním/obecním bytě. Z rozhodnutí anonymizováno pojišťovny v anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že žalované byl zvýšen s účinností od datum starobní důchod na 403,80 € měsíčně. Z exportu transakční historie mobilního bankovnictví k účtu č. bankovní účet soud zjistil, že anonymizováno pojišťovna převedla na tento účet dne datum částku 9 782,53 Kč a dne datum částku 9 762,91 Kč. Z kopie občanského průkazu žalované a ze souhlasu s kopírováním a uchovávání (m) občanského průkazu soud zjistil osobní údaje a fotografii žalované. Z výpisu z registru příjmení ze dne datum se podává, že žalovaná neměla v uvedeném registru žádný záznam o dluhu po splatnosti. Z výpisu z registru anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že CBS skóre žalované činilo 494, což žalovanou řadilo do kategorie III. právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že žalovaná je majitelem a jediným disponentem účtu č. bankovní účet; z výpisu z tohoto účtu za měsíc leden 2020 soud zjistil, že dne datum byla na tento účet převedena z účtu žalobkyně částka 45 000 Kč s popisem„ vyplata pujcky datum“.
6. Z dokladu právnická osoba o vyplacení úvěru se podává, že žalobkyně převedla na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo dne datum částku 45 000 Kč. Z karty klienta ke smlouvě číslo ze dne datum soud zjistil, že žalované byl dne datum vyplacen úvěr ve výši 45 000 Kč, nominální výše úvěru činila 147 600 Kč a žalovaná na splátkách úvěru uhradila dne 1. 3. 2020 částku 2 542 Kč, dne 6. 4. 2020 částku 2 542 Kč a dne 27. 5. 2020 rovněž částku 2 542 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 7. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru číslo splatných dne 3. 6. a 3. 7. 2019 a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru; výzvou k zaplacení ze dne 3. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru číslo splatných dne 3. 6., 3. 7. a 3. 8. 2020 a opět ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že s ohledem na její prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků ze smlouvy číslo vyzvala ji k jejich okamžité úhradě ve výši 51 743 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu do 15 dnů od data odeslání této výzvy; předžalobní výzva byla odeslána žalované dne 25. 8. 2021.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru včetně pojištění schopnosti splácet úvěr, na jejímž základě žalovaná obdržela na svůj účet částku 45 000 Kč, kterou měla splácet se smluvním úrokem a se sjednaným pojistným v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě jejího prohlášení o příjmech a výdajích, předloženého rozhodnutí o zvýšení důchodu, exportu transakční historie a nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaná svůj dluh ani přes zaslané upomínky řádně nehradila a dostala se do prodlení přesahujícího 65 dnů, čímž došlo k zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně informovala žalovanou dopisem. Žalovaná uhradila pouze první tři splátky úvěru. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle citovaných právních předpisů a dospěl k závěru, že žalobkyně vystupovala jako podnikatel v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalované při prověřování její schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je podle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalované, které mohly ověřit její tvrzení ohledně výše jejích výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č. j. číslo jednací, ve věci žalobkyně a typově obdobné smlouvy o spotřebitelském úvěru, a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. číslo jednací, dostupný v databázi ASPI.) Jako neplatné pak soud posoudil i ujednání o pojištění schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, sjednané dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru, neboť se sice jedná o právní jednání oddělitelné od právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru, avšak nelze důvodně předpokládat, že věděla-li by žalovaná o neplatnosti smlouvy o úvěru, přesto by uzavřela s žalobkyní i pojistnou smlouvu, jejímž předmětem by bylo pojištění schopnosti žalované tento neplatně sjednaný úvěr splácet.
11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (dostupný na adrese www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyšší soud též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na adrese www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek uvedených v § 588 o. z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy a v jejím důsledku i smlouvy pojistné, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samotné jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti anonymizováno, sp. zn. C číslo, který je dostupný na adrese www.curia.europa.eu.
13. S ohledem na výše uvedené závěry soud dovodil, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí poskytla částku 45 000 Kč a žalovaná jí z této částky vrátila pouze částku 7 626 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácené finanční prostředky ve výši 37 374 Kč (tj. 45 000 Kč – 7 626 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 10. 9. 2021 do zaplacení. Při určení prvního dne prodlení žalované soud vycházel z patnáctidenní lhůty, počítané od data odeslání, stanovené v předžalobní výzvě, neboť u žádných jiných výzev k úhradě předložených žalobkyní a provedených k důkazu žalobkyně nedoložila, že byly odeslány žalované. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 25. 8. 2021, kdy zároveň začala běžet lhůta k zaplacení. Tato patnáctidenní lhůta uplynula dne 9. 9. 2021 a následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu předžalobní výzvou s datem plnění do 15 dnů ode dne odeslání výzvy; žalovaná na tuto výzvu došlou do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
14. Zbývající část žaloby ohledně již uhrazené části jistiny úvěru ve výši 30 719,86 Kč, požadovaných smluvních úroků, smluvní pokuty a dlužného pojistného včetně příslušenství těchto nároků soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru včetně jejího dodatku jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 37 374 Kč za období od 1. 11. 2020 do 9. 9. 2021, neboť soud z provedeného dokazování zjistil, že předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 25. 8. 2021, patnáctidenní lhůta k plnění uplynula dnem 9. 9. 2021 a prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 10. 9. 2021, a nikoliv již 1. 11. 2020.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 83 433,32 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 39 367,10 Kč, tj. ze 47 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 44 066,22 Kč, tj. z 53 %. Míra úspěchu žalované tudíž dosáhla 6 % a v tomto rozsahu jí náleží náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.