Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 208/2021-68
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 182 063,98 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 182 063,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení úroku ve výši 11 999,42 Kč, úroku z prodlení ve výši 13 497,33 Kč, úroku ve výši 7,90 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 19.11.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 19. 11. 2020 do 30.12.2021, úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 31.12.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 18 689,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 182 063,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení úroku ve výši 11 999,42 Kč, úroku z prodlení ve výši 13 497,33 Kč, úroku ve výši 7,90 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 19.11.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 19. 11. 2020 do 30.12.2021, úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 31.12.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 18 689,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou včetně jejího doplnění ze dne 28.7.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 4182 063,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 11.4.2018 smlouvu o úvěru (konsolidační půjčka) číslo, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč na její bankovní účet číslo. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě porovnání příjmů a výdajů žalované, kdy dle historie běžného účtu u žalobkyně příjem žalobkyně činil 16 231 Kč a výdajů žalované ve výši 11 338 Kč vypočtené na základě informací ze žádosti o úvěr, další informace od žalované ověřila výpisem z anonymizována dvě slova. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně splácet formou měsíčních splátek po 3 054 Kč, které však řádně nehradila, proto žalobkyně prohlásila pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 20.12.2019 za splatné. Přes výzvu zástupce žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 20.12.2021, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 11.4.2018 soud zjistil, že se žalobkyně se zavázala poskytnou žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu ve výši 200 000 Kč jednorázově na její bankovní účet s tím, že úvěr bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 7,90 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 86 měsíčních splátek po 3 054 Kč při splatnosti první splátky ke dni 20.05.2018 a splatnosti poslední splátky ke dni 20.6.2025.
Před uzavřením Smlouvy žalovaná v Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11.4.2018 uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba s měsíčním čistým výdělkem ve výši 16 231 Kč.
Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že v období od 12.1.2018 do 20.3.2018 žalovaná dosahovala průměrného měsíčního výdělku částka čistého.
Z výpisu anonymizována dvě slova ze dne týkající se žalované plyne, že žalovaná má kontrakt s úvěrovým limitem 80 000 Kč.
Z výpisu účtu žalované č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaná celkem za období od 12.4.2018 do 20.4.2018 vyčerpala úvěr ve výši 200 000 Kč.
Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22.12.2019 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru dluh ve výši 190 557,87 Kč zesplatnila ke dni 20.12.2019.
Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 30.10.2020 podané na poště dne 2.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanoo k úhradě dluhu ve výši 206 155,58 Kč s příslušenstvím..
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, („ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
9.. Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci vycházela pouze z měsíčních příjmů žalované ze zaměstnání ověřené výpisem z účtu žalované ve výši částka. Pokud jde o posouzení měsíčních výdajů žalované, žalobkyně vycházela z výdajů žalované ve výši částka vypočtené na základě informací ze žádosti o úvěr, tyto však neověřila žádným způsobem (např. nájemní smlouvou, doklady SIPO), tudíž dle názoru soudu úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU za užití § 580 odst.1 o.z. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši jistiny 182 063,98 Kč.
17. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba a za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. pak soud považuje den 31.12.2021, když žaloba byla žalované doručena dne 29.12.2021, následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit a když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 31.12.2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 182 063,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 182 063,98 Kč od 31.12.2021 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť plnění měla vyplývat se smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou.
18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Protože měla žalobkyně úspěch ve výši 74 % celkového nároku (při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěch ve výši 26 % celkového nároku ( (při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) a splnila podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), přiznal jí soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. 48 % (74% 26% 48%) z celkové výše nákladů řízení 38 936,60 Kč, tj. částku 18 689,60 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 38 936,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 283 Kč a nákladů za právní zastoupení advokátem sestávajících z odměny ve výši 25 260 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 8 420 Kč dle § 7 bod 5., § 11 odst.1 písm.a),d). vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen,,vyhláška), tří paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč dle § 13 odst.1,3 vyhlášky včetně 21 % DPH z částky 26 160 Kč ve výši 5 493,60 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).