Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 347/2021-103

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 20 532 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 18 169 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 169 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 2 363,84 Kč a úroku ve výši 90,85 % ročně z částky 10 725,75 Kč od datum do datum ve výši 618,24 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 10 725,75 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 65 952 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 18 169 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 169 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 2 363,84 Kč a úroku ve výši 90,85 % ročně z částky 10 725,75 Kč od [datum] do [datum] ve výši 618,24 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 10 725,75 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 65 952 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení peněžitého plnění patrného z výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok v efektivní výši 140,06 % (úrok v nominální výši 90,85 %) ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 290 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (pravdivost údajů žalovaná stvrdila svým podpisem), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisech z bankovního účtu a prohlášení žalované. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaná měl dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Výdaje žalované byly pečlivě zkoumány z informací poskytnutých samotnou žalovanou. V hodnocení klienta totiž byla žalovaná povinna jednotlivé údaje uvést. K výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje o životním a existenčním minimu odpovídající částce 3 410 Kč. Neuvede-li žadatel o úvěr vyšší částku, vychází se z této částky. Tato paušální částka je přitom přímo stanovena zákonem a jedná se o částku, která postačuje k obživě. Další výdaje byla již povinna uvést žalovaná. Zatají-li další výdaje, nebo je uvede v nižší výši, jedná takový žadatel nepoctivě, což nemůže způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která naopak byla žalobkyní podrobně zkoumána. Žalobkyně nemá objektivní možnost si výdaje žalované ověřit. Nelze proto klást k její tíži případné lehkomyslné chování žalované. Žalovaná řádně neplnila své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru uhradila pouze 41 220 Kč. Před zesplatněním vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 3 493 Kč za sedm splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované (za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení, ve výši 200 Kč), tj. v celkové výši 1 400 Kč Náklady představují jednotkové mzdové náklady zaměstnanců podílející se na předžalobním vymáhání ve výši 43,94 Kč, jednotkové provozní náklady interního call centra ve výši 6,99 Kč, jednotkové náklady provize externí vymáhací společnosti ve výši 93,42 Kč, jednotkové náklady (provize inkasní sítě) ve výši 59,84 Kč a ostatními provozní náklady collection department ve výši 1,64 Kč. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. ulice jistina tak odpovídala částce 13 276,66 Kč (jistina 10 725,75 Kč a dlužný úrok 2 550,91 Kč). Novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne datum. Jelikož žalovaná novou jistinu v den zesplatnění neuhradila (na svůj dluh neuhradila ničeho), měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta ke dni vyhotovení této žaloby ve výši 2 363,84 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně a včas předvolána.

4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele paní jméno příjmení, podepsaly dne datum Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované, dne datum na účet uvedený ve smlouvě (účet žalované), bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 290 Kč splatných vždy nejpozději 13. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem datum. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 54 960 Kč, úroková sazba 140,06 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 140,06 %. Dle bodu 2.. části B) smlouvy o úvěru se úrok počítá jako efektivní úroková míra. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně 63 952 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů zakotvila smlouva o úvěru, ve své části B) v bodu 6.1. povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení a že souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.2. části B) smlouvy o úvěru měla žalobkyně rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, s tím, že tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů pak smlouva o úvěru, v části B) v bodech 6.3. a 6.4., stanovila, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů a kdy ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru splatné nejpozději ke dni zesplatnění. Žalobkyně pak měla, dle bodu 6.5. části B) smlouvy o úvěru, rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum. Oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře bylo pro žalovanou uloženo a připraveno k vyzvednutí dne datum /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 35 - 37 spisu, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 31 - 32 spisu, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru na č. l. 39 - 40 vč. dodejky na č. l. 41 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 38 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 28 - 30, sdělení banky na č. l. 63 spisu, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 12 spisu/. Ve smlouvě uvedená úroková míra (sazba) představuje procentuální vyjádření výše úroku k celkové výši půjčeného kapitálu. Na základě úrokové míry lze vyjádřit i úrok, který je odměnou za dočasnou ztrátu kapitálu. Úroková míra může být vyjádřena mj. jako nominální nebo efektivní. Ať je úvěrovou smlouvou stanovena efektivní úroková sazba nebo nominální, východiskem kalkulace měsíční výše úroků je vždy nominální úroková sazba. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. Při efektivní úrokové sazbě 140 % p. a. činí nominální úroková sazba 90,8195 % p. a. /viz vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek na č. l. 13 - 17 Žalovaná byla před poskytnutím úvěru kontrolována v registru SOLUS s negativním výsledkem /viz výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 26 spisu/. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla a tyto skutečnosti podepsala, že její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, její výdaje dosahují částky 3 410 Kč a výdaje na bydlení částky 1 000 Kč, celkem tak výdaje činí 4 410 Kč s tím, že bylo počítáno s rezervou ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je vdaná, nežije s manželem ve společné domácnosti, zaměstnaná od datum na dobu určitou. U formy bydlení byla zaškrtnuta kolonka„ jiné“ /viz hodnocení klienta na č. l. 33 - 34 spisu/. Žalovaná doložila, že je zaměstnána od datum na dobu určitou do datum na pozici prodavačka s nástupní mzdou 15 000 Kč měsíčně. Za měsíc únor 2019 bylo žalované v čistém vyplaceno 17 935 Kč a za březen 2019 v čistém 18 533 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 77 – 79 spisu včetně dodatku k pracovní smlouvě na č. l. 21 spisu, výplatní pásky na č. l. 22, 24 spisu a výpisy z účtu na č. l. 23, 25, 75 spisu/. V rámci skóringu žalované jí byl přidělen kód příznaku 14, tj. klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti /viz výpis z nebankovního registru klientských informací na č. l. 74 spisu/. Žalovaná dle sjednaného splátkového kalendáře uhradila celkem 41 220 Kč. Žalovaná oznámila využití ochranné doby v souvislosti s pandemií COVID-19 dne datum, které začínalo dne datum a končilo dne datum. Žalobkyně zpracovala výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zepslatnění celého úvěru /viz karta klienta na č. l. 54, oznámení o využití ochranné doby na č. l. 42 spisu, sdělení ze dne datum včetně upraveného splátkového kalendáře pro využití ochranné doby na č. l. 43 spisu a výzvy k zaplacení na č. l. 44 - 50 spisu/. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému automatickému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy /viz oznámení na č. l. 51 a smlouva o úvěru na č. l. 35 - 37 spisu/. Žalobkyně předala k odeslání dne datum předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva včetně plné moci na č. l. 52 vč. podacího archu na č. l. 53

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne datum částku ve výši 25 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 24 měsíčních splátkách po 2 290 Kč. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná kontrolována v registru SOLUS, vyhodnocena v nebankovním registru klientských informací, vyplnila hodnocení klienta a předložila pracovní smlouvu včetně dodatku a výplatních pásek. Žalovaná uhradila celkem 41 220 Kč.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne datum částku ve výši 25 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, avšak výdaje žalované, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovanou uvedenou formou bydlení„ jiná“ s částkou 1 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jakou formu bydlení se skutečně jedná a zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela, zejména zda má žalovaná nějaké vyživovací povinnosti, zda má nějaké výdaje na dopravu apod. Žalobkyně měla přistupovat ke zkoumání o to pečlivěji, uváděla-li žalovaná poměrně nízké příjmy a pracovní smlouva byla sjednána pouze na dobu určitou. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalovaná poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK).

16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou pak zcela v souladu i s judikaturou, na kterou v řízení odkazovala žalobkyně. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalované ve výdajové stránce a pouze vyšla z obecného zákonem stanoveného životního a existenčního minima, aniž by přistoupila k pečlivějšímu prověření reálné finanční situace žalované, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto byla povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat, což se však již stalo. V řízení bylo prokázáno, že bylo žalovanou na částku 25 000 Kč uhrazeno celkem 41 220 Kč, tj. celý nárok žalobkyně již byl před podáním žaloby splněn, a proto žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.