Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
11 C 26/2022-26
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6 200 Kč od 27. 9. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 616,53 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 2. 2022, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 584 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6 200 Kč od 27. 9. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 616,53 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 7. 12. 2019 do 21. 2. 2022, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 584 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6 200 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 27. 9. 2016 do 6. 12. 2019 kapitalizovaným ve výši 1 616,53 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 200 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 920 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 1 800 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném dlužné jistiny ve výši 6 200 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 8 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši uhradil částku 1 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 616,53 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 27. 9. 2016 do 6. 12. 2019, tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do 26. 9. 2016, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 200 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.
3. Ze smlouvy označené jako„ smlouva o půjčce“ číslo bylo zjištěno, že dne datum žalovaný a právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 5 920 Kč, zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel uzavřely dne datum písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo se nachází v seznamu postoupených pohledávek.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy číslo vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020.
6. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy číslo. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 10. 5. 2020
7. K informacím k zásilkám s oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou č. anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že zásilky nejsou evidovány anonymizováno.
8. Ze zákaznických karet nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť její obsah nebyl s ohledem na právní posouzení podstatný.
9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, a žalovaný dne datum podepsala smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 920 Kč, a to v 58 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, předané k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne datum, předanou k poštovní přepravě dne 10. 5. 2020.
10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, což není skutkové tvrzení, ale jedná se o právní hodnocení. Celý obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně věnovala skutkovým tvrzením ohledně uzavřené smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jednotlivým nárokům ze smlouvy, splatnosti pohledávek a dalším tvrzením, ohledně uskutečněného právního jednání mezi stranami, aniž by žalobkyně uvedla skutková tvrzení, z kterých dovozuje její nárok na vydání bezdůvodné obohacení.
15. S ohledem na nedostatečná skutková tvrzení (žalobkyně se k jednání nedostavila a nemohla tak soudem být vyzvána k jejich doplnění), nemohl soud věc podřadit pod jednotlivá ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Soud je pak toho názoru, že pokud je možné právní jednání mezi stranami podřadit pod ustanovení občanského zákoníků upravující smluvní jednání mezi stranami, nemůže bez dalšího na řešenou věc aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to jen na základě skutečnosti, že žalobkyně uvedla do návrhu, že požadované částky představují bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Soud se proto zabýval tvrzenými skutečnostmi ohledně smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalované a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřela smlouvu o zápůjčce v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto právnímu jednání se ostatně vztahovala veškerá tvrzení žalobkyně uvedená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
16. S odkazem na výše uvedený § 9 odst. 1 ZoSÚ byl proto soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, ale jakkoliv netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost ověřena. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré rozhodné skutečnosti. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 8 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný uhradil částku 1 800 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 6 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení ode dne 27. 9. 2016, tedy ode dne následujícího po datu 26. 9. 2016, do kterého měl žalovaný uhradit celou dlužnou částku dle smlouvy. Od uvedeného data ale nelze počítat prodlení žalovaného, neboť smlouva je neplatná a je neplatné i ustanovení smlouvy o splatnosti celkové dlužné částky. Za první den prodlení tak soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba, neboť doručení předžalobní, ani jiné výzvy, nebylo žalobkyní prokázáno a domněnku dojití dle ustanovení § 573 o. z. je možno aplikovat pouze na zásilky prokazatelně doručené. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl. Co se týče výše úroku z prodlení tak dne datum byl zákonný úrok z prodlení vyšší, než požadovala žalobkyně, ale soud nemůže přiznat žalobkyni vyšší úrok z prodlení, než požadovala.
17. Žalobkyně se sice omluvila z nařízeného jednání s požadavkem na jeho odročení pro případ, že soud neshledá dostatečně skutečnosti pro vyhovění žalobnímu návrhu, ale jednání bylo řádně nařízeno, žalobkyně byla řádně předvolána a byla to pouze její volba se jednání nezúčastnit. Soud není povinen jednání odročovat za účelem učinění výzvy na nepřítomnou žalobkyni, přestože se předem omluvila.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 584 Kč, přičemž tato částka představuje 39,2 % z jejich celkové výše, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 69,6 % a žalovaný v rozsahu 30,4 %. Poměr nákladů soud určil s ohledem na žalobkyní žalovanou částku a částku jí přiznanou tímto rozsudkem, přičemž úroky soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 200 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužném období a dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, čehož si je ostatně žalobkyně vědoma, když sama v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, požadovala odměnu ve výši stanovenou § 14b a. t.
19. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.