Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 29/2021-63

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 16 204,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 1 250 Kč zastavuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 1 250 Kč zastavuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 16 204,80 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo rok číslo, jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 10 950 Kč, představující poplatky a úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 28 % ročně, a to v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, čemuž žalovaná nedostála, jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a tím jí vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 9 500 Kč. Neuhrazená jistina 9 500 Kč se úročila úrokem 10,89 % ročně od datum a dále rovněž úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky, předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo právo požadovat smluvní pokutu, která byla ve smlouvě sjednána. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 9 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 704,80 Kč (0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení vyčíslená do anonymizována dvě slova, rok), kapitalizovaných úroků z prodlení 1 345,02 Kč (zákonný úrok z dlužné jistiny do datum), úroku z úvěru ve výši 10,89 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 500 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny 9 500 Kč od datum do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalované, tak, že informace získané od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady tam uvedenými a bylo nahlédnuto do veřejných registrů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná ve společnosti anonymizována dvě slova s příjmem 3 441 Kč a příjem jejího manžela činí 20 796 Kč. Měsíční výdaje žalovaná tvrdila ve výši 19 255 Kč Tyto informace byly ověřeny z výpisu z běžného účtu, nájemní smlouvy a dohody o pracovní činnosti. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatila.

3. Žalobkyně následně vzala svou žalobu částečně zpět o částku 1 250 Kč, co do smluvní pokuty, když tuto v žalobě špatně vypočetla. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle , odst. 2 věty prvé , (dále jen„ “), za použití o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

6. Zy označené jako Smlouva o úvěru číslo rok číslo ze dne datum, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 15 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit anonymizována dvě slova za tyto finanční prostředky poplatek ve výši 3300 Kč, a dále poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč a úrok ve výši 25,85 % ročně, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měla žalovaná zaplatit anonymizována dvě slova činila 25 950 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala platit v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč. Součásti smlouvy byl i předpis splátek.

7. Z tabulky plateb bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu uhradila celkem 16 450 Kč, poslední platbu provedla dne datum.

8. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dohodu o pracovní činnosti v obec anonymizována dvě slova, žije v nájmu s další osobou. Jako příjem žalovaná uvedla částku 3 441 Kč, která jí plynula z nemocenské, příjem manžela vyčíslila na částku 20 796 Kč. Pokud se týká výdajů, tyto tvořilo nájemné ve výši 6 123 Kč, platba za energie ve výši 957 Kč, výdaje na stravu 5 000 Kč a dále ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Mezi výdaje byly zahrnuty i jiné splátky ve výši 5 178 Kč. Příjmy a výdaje byly podle žádosti ověřeny z dohody o pracovní činnosti, výplatních pásek, výpisem z účtu, čestným prohlášením, nájemní smlouvou a 3 výpisy SIPO.

9. Ze dvou připojených dohod o pracovní činnosti soud zjistil, že odměna za vykonanou práci činí 79 Kč/hodina a dále 78 Kč/hodina hrubého a maximální rozsah práce je 18,75 hodin/týden. Dohody byly uzavřeny od datum na dobu neurčitou.

10. Žalobkyně rovněž předložila nájemní smlouvu žalované, ze které bylo prokázáno, že nájemné činí 3 848 Kč/měsíc.

11. Výpisem z účtu jméno příjmení (manžel žalované) za měsíc listopad rok bylo zjištěno, že na účet přichází mzda ve výši 20 232,50 Kč a dále dávky nemocenské 3 441 Kč. Na účtu jsou dále zaznamenány platby kartou v různých provozovnách (obchody, restaurace). Výpočtem soud zjistil, že výsledek výpisu činí necelých 900 Kč. Z výpisu z účtu nevyplývá, že by zde byla zahrnuta platba za nájemné, případně platba za označené splátky, které tvoří podle žádosti o spotřebitelský úvěr velkou většinu výdajů domácnosti.

12.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byla žalovaná zároveň vyzvána, aby dlužnou částku nadále platila žalobkyni.

13. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 18 662,57 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o úvěru číslo rok číslo a zároveň žalovanou upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne datum.

14. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

15. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru číslo rok číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 15 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 25 950 Kč, z toho 600 Kč jako poplatek za uzavření smlouvy, 3 300 Kč jako poplatek, částku 2 850 Kč za hotovostní výběr splátek a také úrok 28 % z poskytnutých prostředků za dobu trvání smlouvy. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila prohlášení do žádosti o spotřebitelský úvěr ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná bydlela s další osobou v nájmu, pracovala na dvě dohody o pracovní činnosti v obec anonymizována dvě slova, nicméně v době uzavírání dohody byla v pracovní neschopnosti a pobírala nemocenské ve výši 3 441 Kč měsíčně. Příjmy domácnosti činily dalších celkem 20 796 Kč měsíčně, které vydělával její manžel. Příjmy byly společností ověřeny z dohod o pracovní činnosti sjednaných od datum na neurčito s dohodnutou hodinovou odměnou ve výši 76 Kč a 78 Kč na hodinu a výpisu z účtu za listopad rok, dále výplatních pásek a čestného prohlášení, které však žalobkyně k žalobě nepřipojila. Žalovaná uvedla, že na bydlení vynakládá 6 123 Kč měsíčně a dále 957 Kč hradí za energie, na stravu dá celkem 5 000 Kč a na ostatní výdaje hradí 2 000 Kč. Žalovaná dále splácela jiný úvěr částkou 5 178 Kč měsíčně, přičemž tyto všechny výdaje byly ověřeny z nájemní smlouvy, kterou soud provedl k důkazu, a tří SIPO, které však k žalobě nebyly připojeny. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky jí poskytla. Na účtu manžela žalovaní podle výpočtu zbylo 900 Kč a nebyly z něj patrné platby na nájemné (ať už ve výši udávané žalovanou nebo uvedené v nájemní smlouvě), rovněž zde není zjevná platba úvěru, kterou žalovaná uváděla. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 16 450 Kč.

16. právnická osoba (která pohledávku získala na základě převodu části závodu od právnická osoba) následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalované dopisem ze dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

25. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

27. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

28. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se týká příjmů, tak i výdajů, tyto se předchůdkyně žalobkyně snažila zevrubně ověřit a žalobkyně následně soudu předložila nájemní smlouvu, výpis z účtu manžela žalované za měsíc listopad rok, dohody o pracovní činnosti žalované. Na první pohled by se tak zdálo, že předchůdkyně žalobkyně postupovala s odbornou péčí. Soud se zaměřil na údaje, které z předložených listin vyplývají, a porovnal je s tím, co žalovaná udávala v žádosti o spotřebitelský úvěr. Z výpisu z účtu jsou sice prokázány příjmy manžela žalované a její nemocenské dávky, jakož i běžné výdaje v obchodech, nicméně je výpočtem zjistitelné, že ke dni datum na účtu zbylo 900 Kč, tedy částka mnohem nižší, než vypočetla žalobkyně jako využitelný příjem a než kolik měla činit měsíční splátka předmětné zápůjčky. S ohledem na fakt, že žalobkyně disponovala pouze jedním výpisem z účtu, který žalovaná její předchůdkyni předložila, soud, a nakonec ani předchůdkyně žalobkyně, si nemohli ověřit reálný stav pohybů na účtu manžela žalované v průběhu alespoň 3 měsíců. Ve výpisu z účtu navíc podle hodnocení soudu absentují výdaje na bydlení, které žalovaná udávala a které vyplývají z nájemní smlouvy, jakož i výdaje na splátky, které žalovaná zahrnula mezi své výdaje, přičemž obě tyto položky činí největší část výdajů domácnosti žalované. Dalšíy označené v žádosti žalobkyně soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí ukládá ZSU. Takové ověření příjmů a výdajů nemůže v žádném případě obstát.

29. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

30. Jelikož smlouva mezi účastníky byla posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění a má tak právo na vrácení toho co plnila, když stejné právo má i žalovaná, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč a žalovaná jí vrátila částku 16 450 Kč, pročež jí z tohoto důvodu již nedluží žádnou částku. Proto soud žalobu v celém (zbývajícím) rozsahu zamítl. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (následně právnická osoba) jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalované. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. ) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. V průběhu jednání vzal zástupce žalobkyně žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by toto zpětvzetí blíže odůvodnil, resp. se zřejmě jednalo o početní chybu žalobkyně. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno„ počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné náklady související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 16 204,8 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.