Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 296/2021-22

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 8 107,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 160 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 160 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 160 Kč od datum do zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, nejvýše však smluvní pokutu ve výši 3 027,68 Kč.

III. Žaloba se co do částky 3 920 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 160 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 160 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 160 Kč od [datum] do zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, nejvýše však smluvní pokutu ve výši 3 027,68 Kč.</b> <b>III. Žaloba se co do částky 3 920 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 5 080 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 829,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 080 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 027,68 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.

3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 1. 2022 č. j. -20 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení ve spojení s ustanovením (dále jen „”).

4. Soud tedy jednak provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě předmětnou smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, uzavřenou mezi právnická osoba název firmy s. r. o. a žalovanou (na č. l. 16).

5. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč, za což měla žalovaná ve čtrnácti měsíčních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 6 560 Kč (ve smlouvě je tato částka deklarována jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“); po skončení úvěrového vztahu jí tedy měla vrátit celkem částku 14 560 Kč. V ujednání V.4. si přitom účastníci smlouvy ujednali – v případě prodlení žalované – smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky.

6. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu a násl. ve spojení se , o spotřebitelském úvěru.

7. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatnou.

8. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě žádného z„ rozepsaných“ poplatků, neboť ve svém souhrnu jde o ujednání, jež má soud za přiměřeného použití ustanovení – 1815 za ujednání neplatná, jelikož a) znamenají významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalované čerpat tyto„ služby“ (viz níže), zvláště když výše těchto poplatků ve svém souhrnu významně přesahuje sjednanou výši kapitalizovaného úroku, pročež je ji třeba kontextuálně považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

9. Podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku, a to s možnou výjimkou, jež se v dané věci neuplatní. V případě citovaných poplatků je přitom z textu smlouvy zjevné, že za ně v zásadě žalovaný žádné nadstandardní služby neobdržel, pročež má podepsaný soud za to, že inkriminovaná ujednání představují via facti zastřená„ ujednání“ o úroku, což by v daném případě znamenalo, že se měla žalovaná konsekventně zavázat k zaplacení úroku ve výši 70,3 % ročně, tedy ve výši, kterou by bylo namístě označit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno toto – neplatné – ujednání oddělit od zbývajících ujednání, v prvé řadě tedy od ujednání o úroku ve výši 24 % ročně.

10. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázala hradit úrok ve výši 24 % ročně ze zapůjčené částky 8 000 Kč, tedy celkově – včetně kapitalizovaného úroku – částku 10 240 Kč.

11. Z údajů o platbách žalované, obsažených v daném spisovém materiálu, přitom vyplynulo, že žalovaná v rozhodné době celkem zaplatila částku 9 080 Kč, přičemž v důsledku její procesní pasivity neměl soud prostor pro úvahu, zda část tohoto dluhu nebyla žalovanou (například po podání žaloby) uhrazena.

12. Podepsaný soud tak má za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila dlužnou částku 1 160 Kč, a to – v souladu s ustanovením – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

13. Soud přitom dodává, že si je dobře vědom, že prizmatem striktních pravidel úvěrové matematiky nemůže uvedená kalkulace zcela obstát, úlohou soudu však není nalézání matematicky nezpochybnitelných výsledků, nýbrž nalézání práva, tedy vynesení rozsudků obsahujících pokud možno maximálně spravedlivé„ narovnání“ dosavadních právních vztahů účastníků řízení.

14. Současně soud uložil druhým výrokem rozsudku žalované povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu, neboť na předmětném ujednání neshledal rozpor se zákonem, respektive nedospěl k závěru, že by vzhledem k rozhodným okolnostem věci mělo být namístě označit toto ujednání za rozporné s dobrými mravy. V důsledku procesní pasivity žalované pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení ).

15. Lhůtu k plnění přitom soud prodloužil na lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

16. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle , neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

17. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu procesních stran byl zhruba stejný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.