Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
118 C 27/2021-96
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 96 657 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 34 105 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 28 550 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 640 Kč od 31. 12. 2019 do 22. 5. 2020 ve výši 2 964,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 655 Kč od 23. 5. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 765,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 69 655 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2020 ve výši 599,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67 155 Kč od 1. 8. 2020 do 1. 11. 2020 ve výši 1 734,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 155 Kč od 2. 11. 2020 do 25. 4. 2021 ve výši 3 167,26 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 655 Kč od 26. 4. 2021 do 21. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 550 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, v částce ve výši 34 002 Kč, v úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 12. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně z částky 64 586,36 Kč od 31. 12. 2019 do 1. 11.2020 ve výši 28 968,52 Kč, v úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně z částky 63 757,86 Kč od 2. 11. 2020 do 25. 4. 2021 ve výši 16 301,25 Kč a v úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně z částky 61 257,86 Kč od 26. 4. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 12. 2019 dosáhne částky 172 152 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 105 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V částce 28 550 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 640 Kč od 31. 12. 2019 do 22. 5. 2020 ve výši 2 964,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 655 Kč od 23. 5. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 765,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 69 655 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2020 ve výši 599,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67 155 Kč od 1. 8. 2020 do 1. 11. 2020 ve výši 1 734,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 155 Kč od 2. 11. 2020 do 25. 4. 2021 ve výši 3 167,26 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 655 Kč od 26. 4. 2021 do 21. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 550 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, v částce ve výši 34 002 Kč, v úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 12. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně z částky 64 586,36 Kč od 31. 12. 2019 do 1. 11.2020 ve výši 28 968,52 Kč, v úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně z částky 63 757,86 Kč od 2. 11. 2020 do 25. 4. 2021 ve výši 16 301,25 Kč a v úroku za poskytnutí úvěru ve výši 54,51 % ročně z částky 61 257,86 Kč od 26. 4. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 12. 2019 dosáhne částky 172 152 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 96 657 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 12. 12. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne 20. 12. 2018 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 70,42 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 985 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2019. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč. S účinností ke dni 29. 12. 2019 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 73 242,86 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaný vyzvána k úhradě dlužné splátky; žalovaný však ničeho neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 61 257,86 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 998 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč, smluvní pokuta ve výši 34 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z jistiny úvěru ve výši 54,51 % ročně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného.
3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byla doložena kopií jejího občanského průkazu.
4. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo“ ze dne 12. 12. 2018 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 12. 2018, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 985 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 143 450 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 70,42 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Součástí smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovaného vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.3 písm. b) bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů či v případě prodlení s úhradou dvou splátek. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru. Z předsmluvního formuláře soud zjistil parametry úvěru. Z prohlášení klientů soud zjistil, že se žalovaný seznámil s informacemi o úvěru. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud zjistil, že vyjádření se týká vztahu mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou.
5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný v něm neměl žádný záznam. Z výpisu z registru klientských informací soud zjistil, že žalovanému nebylo přiřazeno žádné ohodnocení. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poukázala částku 70 000 Kč na účet číslo bankovní účet dne 20. 12. 2018. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2017 ve znění příslušných dodatků soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba a byl přidělen k práci u právnická osoba s.r.o. Ze souvisejících výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný obdržel v říjnu 2018 mzdu ve výši 22 911 Kč, v listopadu 2018 ve výši 18 027 Kč a v prosinci 2018 ve výši 15 572 Kč. Ze snímku obrazovky internetového bankovnictví soud zjistil, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla připsána v říjnu 2018 mzda ve výši 22 911 Kč, v listopadu 2018 ve výši 18 027 Kč a v prosinci 2018 ve výši 15 572 Kč. Z dokumentu„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má celkové příjmy ve výši 18 800 Kč a výdaje ve výši 10 044 Kč.
6. Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne 11. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o odklad splátek o tři měsíce z důvodu ztráty zaměstnání ze zdravotních důvodů. Z dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 30. 4. 2019 soud zjistil, že došlo k ukončení pracovního poměru žalovaného ke dni 30. 4. 2019. Z potvrzení o zaměstnání ze dne 30. 4. 2019 soud zjistil, že se jedná o potvrzení (zápočtový list) po skončení pracovního poměru. Z dopisu ze dne 12. 6. 2019 soud zjistil, že byl žalovanému povolen odklad splátek. Z upraveného splátkového kalendáře soud zjistil přehled splátek po povolení odložení splátek o tři měsíce. Z oznámení ze dne 29. 12. 2019 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění všech závazků. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru žalovaným. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných 25. 10. 2019 a 25. 11. 2019. Z výzvy k zaplacení ze dne 27. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných 25. 10. 2019, 25. 11. 2019 a 25. 12. 2019. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2021, podacího archu a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřely na základě návrhu ze dne 12. 12. 2018 akceptovaného dne 21. 12. 2018 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaného úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 70,42 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 985 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne
v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 143 460 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným částku 70 000 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 1. 2019. Žalovaný nezaplatila nic. Žalobkyně vyzvala žalovaným k úhradě dlužných splátek.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle ZoSÚ a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování bonity. Žalobkyně obsáhle argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů
o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (10 044 Kč), byť by šlo o vlastní formu bydlení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu ZoSÚ, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 ZoSÚ, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů.
15. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno vyplacení úvěru žalovanému ve výši 70 000 Kč a současně provedení úhrad ze strany žalovaného ve prospěch žalobkyně ve výši 35 895 Kč, bylo na místě uzavřít, že bezdůvodné obohacení žalovaného činí 34 105 Kč. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 34 105 Kč (tj. částku jistiny sníženou o provedené úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou odeslanou dne 6. 12. 2021 s lhůtou splatnosti do 15 dnů od doručení výzvy. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve 9. 12. 2021 (podle § 573 o. z.) a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 21. 12. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 34 105 Kč až od 22. 12. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalobkyni částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Soud tak z důvodu výše konstatované neplatnosti smlouvy ve zbytku žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, a proto by měl nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.