Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 163/2021-75

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.

sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem JUDr. Jiřím Schüllerem

sídlem Potěhy 146, 285 63 Potěhy

o zaplacení 14 706 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 506 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 151,88 Kč od 27. 10. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 151,88 Kč od 3. 11. 2018 do 7. 5. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 951,88 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. O odměně ustanoveného opatrovníka za zastupování žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kutné Hoře náhradu poměrné části nákladů státu ve výši 86,10 % za ustanoveného opatrovníka žalovaného v částce, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 506 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 151,88 Kč od 27. 10. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 151,88 Kč od 3. 11. 2018 do 7. 5. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 951,88 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. O odměně ustanoveného opatrovníka za zastupování žalovaného bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kutné Hoře náhradu poměrné části nákladů státu ve výši 86,10 % za ustanoveného opatrovníka žalovaného v částce, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 706 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba (IČO, dále jen„ právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne 15. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, poplatek ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále sjednali pojištění anonymizována dvě slova za poplatek ve výši 406 Kč měsíčně; vše se žalovaný zavázal hradit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 11 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k témuž dni k postoupení uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) je na místě nejprve uvést k otázce mezinárodní příslušnosti, že je v dané věci dána pravomoc českých soudů k projednání, o čemž bylo k námitce žalovaného týkající se mezinárodní nepříslušnosti rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. -43. Soud ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

4. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo je neplatná, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce nedostál své zákonné povinnosti a dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 15. 9. 2017 uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, pojištěním anonymizována dvě slova 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 15 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo smluvní podmínky smlouvy). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 29. 11. 2019 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně seznamu, a oznámením ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 7. 5. 2020, byl žalovaný řádně vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku). Žalovaný zatím na svůj dluh uhradil celkovou částku 11 800 Kč (zjištěno tvrzením žalobkyně).

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

26. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o spotřebitelském úvěru a kartu zákazníka. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. V kartě zákazníka ze dne 15. 9. 2017 je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedenéy (bankovní výpisy, pracovní smlouva, výplatní pásky). Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.

27. V zákaznické kartě není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil„ čisté příjmy“ ve výši 20 000 Kč a o jaké příjmy se vlastně jedná (a zda ohledně těchto příjmů se jedná o příjmy pravidelné či nikoliv, tedy zda se jedná o použitelné příjmy dle smyslu zákona o spotřebitelském úvěru). Dále není nikterak uvedeno, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalovaného, resp. ze zákaznické karty vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (zejména ohledně výdajů žalovaného, ale i ohledně dalších jeho příjmů) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

28. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle , (dále jen „) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Při jednání dne 28. 4. 2022 soud poučil žalobkyni ve smyslu , 3 a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení.

29. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je uložena poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej o. z.).

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 15. 9. 2017 v hotovosti 15 000 Kč; žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby uhradil 11 800 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 3 200 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2020, v níž byla žalovanému stanovena lhůta plnění do 7. 5. 2020. Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 8. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.).

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle věty před středníkem.

34. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. (výrok III.). Po zohlednění těchto částek se podává, že úspěch žalobkyně ve věci je ve výši 13,9 % a úspěch žalovaného pak 86,10 %.

36. Jelikož žalovanému byl pro zastupování v tomto řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, rozhodl soud ve výroku IV. tohoto rozsudku o odměně za toto zastupování v souladu s  tak, že o přiznání konkrétní částky bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

37. Vzhledem k tomu, že opatrovníku žalovaného bude dle výroku IV. tohoto rozsudku přiznána odměna, jež bude uhrazena z účtu soudu, vzniknou státu v této souvislosti náklady, na které má stát následně nárok na jejich náhradu dle úspěchu ve věci po účastnících v souladu s  Proto bylo žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 13,9 %, výrokem V. tohoto rozsudku uloženo uhradit státu náhradu poměrné části nákladů státu ve výši 86,1 % za ustanoveného opatrovníka žalovaného v částce, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

38. Ve vztahu k nákladům státu v poměrné výši 13,9 % soud uvádí, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. , účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí; proto soud o zbylé výši nákladů státu nerozhodoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.