Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 281/2021-76
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 27 117,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 22 985,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 131,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 031,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 117,02 Kč od 1. 8. 2020 do 15. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 131,62 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 27 075,02 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 457 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 22 985,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 131,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 031,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 117,02 Kč od 1. 8. 2020 do 15. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 131,62 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 27 075,02 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 457 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 2. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 27 117,02 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 3. 2019 uzavřela právnická osoba anonymizována dvě slova, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr na základě smlouvy naposledy dne 23. 12. 2019 ve výši 29 955,40 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Žalovaná se dále ve smlouvě zavázala v případě nesplácení úvěru k úhradě smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, porušila tak svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne 26. 6. 2020 odstoupila od smlouvy a prohlásila všechny pohledávky související s úvěrem za splatné. Žalobkyně vedle nezaplacené jistiny ve výši 27 075,02 Kč požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 42 Kč a kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 1 031,46 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
2. Dne 17. 2. 2022 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované, kdy žalovaná uvedla, že je od roku 2011 zaměstnána jako dělnice ve právnická osoba příjmení jméno, že výše jejich měsíčních příjmů činí 25 000 Kč, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Deklarovaná výše nákladů na bydlení ze strany žalované byla předchůdkyní žalobkyně ověřena, pokud by tyto byly podhodnoceny, má předchůdkyně žalobkyně pro tyto účely tabulky s minimálními náklady na bydlení dle regionů, typu bydlení atd. a náklady pak navýší. Předchůdkyně žalobkyně má dále zaveden institut minimálního disponibilního příjmu, což je položka, která musí klientovi po započítání výdajů zbýt, aby se nedostal do předlužení, a která postačuje k úhradě základních životních výdajů, jako jsou jídlo a ošacení. Příjem klienta je pak vždy ověřen, liší se dle individuálních okolností pouze technika ověření. Předchůdkyně žalobkyně porovná klientem deklarovaný příjem s údaji o příjmech v daném segmentu. Dále předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz do registru SOLUS a dalších veřejných registrů, přičemž z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalované úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla, že všechny žádosti posuzuje dotazem do interního expertního systému Expert systém, který vyhodnocuje získané informace. Jelikož všechny informace poskytnuté žalovanou byly podrobeny shora uvedenému zkoumání předchůdkyně žalobkyně, má žalobkyně za to, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena dostatečně. Dne 23. 3. 2022 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž shrnula dříve uvedené skutečnosti a závěry a doplnila, že žalovaná v žádosti o úvěr výslovně prohlásila, že se řádně seznámila se všemi podmínkami, produktovými podmínkami, sazebníkem a že jí byly předány předsmluvní informace. O schválení žádosti o úvěr byla žalovaná informována úvodním dopisem, kde byly shrnuty základní dohodnuté podmínky o úvěru a jeho placení. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 6 100 Kč. Celková částka poskytnutá žalované byla ve výši 29 955,40 Kč, z toho 29 085, 40 Kč byly čerpané finanční prostředky a 870 Kč poplatky za výběr hotovosti, dotazy na zůstatek a za zaslání výpisu.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.
5. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru číslo žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 3. 2019 vyplynulo, že v uvedené smlouvě je uvedena předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, žalovaná jako klient a společnost právnická osoba jako zprostředkovatel úvěru, dále jsou zde uvedeny údaje o žalované, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnaná jako dělní u právnická osoba příjmení jméno, že čistý příjem žalované činí 25 000 Kč, přičemž nemá žádné náklady na bydlení ani jiné výdaje. Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 30 000 Kč, výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, splatnost do 17. dne v měsíci, RPSN 31,14 %, základní úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 50 Kč, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. V rámci formuláře jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, sazebník pro úvěry platný od 14. 11. 2018 a produktové podmínky pro revolvingové úvěry.
6. Z přípisu předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 11. 2019 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že na základě její žádosti ze dne 4. 3. 2019 a žádosti o financování nákupu na splátky nebo osobní půjčky byla schválena žádost o úvěr jméno kredit, a dále byly žalované poskytnuty základní informace o úvěru jméno kredit a o jeho splácení.
7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo adresovaného žalované ze dne 26. 6. 2020 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou a že ke dni 31. 7. 2021 se stal úvěr v celém rozsahu splatným.
8. Z výpisu z úvěrového účtu číslo vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku ve výši 6 100 Kč. Dlužná částka ke dni 18. 6. 2020 činila 28 148,48 Kč, z toho úroky 1 031,46 Kč a pokuta 42 Kč.
9. Z výběru transakcí bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr dne 21. 12. 2019 ve výši 585,40 Kč, dne 15. 12. 2019 ve výši 10 000 Kč, dne 11. 12. 2019 ve výši 8 600 Kč a dne 10. 12. 2019 ve výši 9 900 Kč; celkem tedy 29 085,40 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2020 a podacího lístku ze dne 27. 8. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.
12. Z výzvy k plnění ze dne 8. 12. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 9. 12. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 29 085,40 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu a z výběru transakcí. Žalovaná na základě úvěrové smlouvy uhradila předchůdkyni žalobkyně celkem 6 100 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet nastaveným interním způsobem, kdy poměry žalované posoudila na základě údajů, které žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 29 085,40 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
23. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejich příjmů a výdajů, když žalobkyně vycházela jen z údaje uvedených žalovanou, že její měsíční příjem činí 25 000 Kč. Je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, resp. pouze přijala prohlášení žalované, že nemá žádné náklady na bydlení ani žádné ostatní pravidelné výdaje. Nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejich příjmů a výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se podrobněji nezabývala majetkovými poměry žalované, kdy předchůdkyně žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
24. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 29 085,40 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná předchůdkyni žalobkyně vrátila 6 100 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 22 985,40 Kč (tedy 29 085,40 – 6 100 = 22 985,40). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že tato měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 14. 6. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (16. 6. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně (výrok I.).
26. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky 4 131,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 031,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 117,02 Kč od 1. 8. 2020 do 15. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 131,62 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 27 075,02 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení (viz výše).
27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek v částce 1 356 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 117,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč ve výši 1 310,40 Kč. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 8 906,40 Kč (1 356 + 3 x 300 + 3 x 100 Kč + 2 x 2 220 + 2 x 300 + 1 310,40). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 22 985,40 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 24 481,66 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 4 131,62 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku II. tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 17 599,17 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 42 080,83 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 58,18 %, úspěch žalované 41,82 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 16,36 % svých nákladů, z částky 8 906,40 Kč tedy ve výši 1 457 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.