Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 395/2021-53
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 39 474,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 29 860 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 8. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 9 614,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 547,18 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 24 929,18 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 30,96 % ročně z částky 11 690,46 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 867,49 Kč od 1. 11. 2019 do 27. 7. 2021, úroku z prodlení z částky 39 474,64 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 7. 2021 do 7. 2. 2022, a dále úroku z prodlení z částky 9 614,64 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 29 860 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 8. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 9 614,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 547,18 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 24 929,18 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 30,96 % ročně z částky 11 690,46 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 867,49 Kč od 1. 11. 2019 do 27. 7. 2021, úroku z prodlení z částky 39 474,64 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 7. 2021 do 7. 2. 2022, a dále úroku z prodlení z částky 9 614,64 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 39 474,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 25. 6. 2018 úvěrovou smlouvu číslo v jejímž rámci jí byl poskytnut revolvingový úvěr číslo. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím úvěrové karty, opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 29 516 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradila 6 589 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 17. 10. 2019 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 17. 11. 2019. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 929,18 Kč, poplatků v částce 295 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Na základě shora uvedené úvěrové smlouvy byl žalované dále poskytnut, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované, úvěr ve výši 16 290 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 30 pravidelných splátkách po 787 Kč měsíčně, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky ve výši 30,96 % ročně. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 9 357 Kč. Žalovaná však porušila povinnost hradit úvěr řádně a včas a žalobkyně rovněž tento úvěr ke dni 17. 10. 2019 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 11 690,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.
2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 1. 2. 2022 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Zaměstnání a příjem žalované byl prověřen telefonicky u jejího zaměstnavatele. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Žalovaná splácena úvěr v období od července 2018 do června 2019, tedy po dobu téměř jednoho roku.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy k jednání soudu nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované účelový spotřebitelský úvěr ve výši 16 290 Kč na zaplacení kupní ceny zboží Smasung Galaxy Note 8 N950F 64GB Single SIM. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 30,96 %, celková částka, kterou bylo potřeba zaplatit, činila 23 610 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena do 25. 7. 2018. Žalovaná se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 30 měsíčních splátkách ve výši 787 Kč vždy 25. dne v měsíci. Žalobkyně dále poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, přičemž výše měsíční splátky činí 4 % z dlužné částky, minimálně 400 Kč, roční úroková sazba činí 26,28 %, smlouva je žalovaným podepsána. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaná je zaměstnancem u právnická osoba anonymizováno obec, v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 13 500 Kč, v kolonce příjem ostatních členů domácnosti je částka 35 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Shora uvedenou listinu žalovaná podepsala kódem číslo Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti právnická osoba
6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy číslo bylo zjištěno, že dne 2. 7. 2018 byla na účet bankovní účet, pod variabilním symbolem číslo zaslána částka ve výši 16 290 Kč.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke spotřebitelskému úvěru, číslo smlouvy číslo vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou žalovaná od žalobkyně čerpala celkem 16 290 Kč a uhradila zpět celkem 9 357 Kč.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k revolvingovému úvěru, číslo smlouvy číslo vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou žalovaná od žalobkyně čerpala celkem 29 516 Kč a uhradila zpět celkem 6 589 Kč.
9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 17. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněného úvěru číslo čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo s tím, že celková dlužná částka činila 28 593,56 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.
10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 17. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněného úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo s tím, že celková dlužná částka činila 14 343,83 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.
11. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla dne 17. 10. 2019 odeslána písemnost.
12. V předžalobní výzvě ze dne 7. 11. 2019 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhů souvisejících s předmětnými úvěry. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 8. 11. 2019.
13. Ze dvou potvrzení o provedení dotazu do Registru FO sdružení SOLUS, vystavených dne 27. 1. 2022, vyplývá, že žalobkyně provedla dne 22. 6. 2018 dotaz do registru na žalovanou s výsledkem, že nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti.
14. Z interní databáze žalobkyně - úvěrových zpráv a úvěrových karet vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, tedy rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailem. Dále žalobkyně k žalované evidovala, že má čistý příjem ze zaměstnání 13 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč, žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě a nemá děti; měsíční výdaje domácnosti činí 1 000 Kč.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 25. 6. 2018 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 16 290 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 30,96 % ročně v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 787 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 10. 2019. Žalovaná žalobkyni vrátila 9 357 Kč. Žalovaná dále téhož dne uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 29 516 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z úvěrového rámce. Žalovaná žalobkyni vrátila 6 589 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 10. 2019. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužných částek. Žalovaná již ničeho neuhradila. Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a listinami shora uvedenými.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 45 806 Kč (29 516 Kč a 16 290 Kč), žalovaná vrátila pouze 15 946 Kč (6 589 Kč a 9 357 Kč). Jelikož však soud shledal tyto smlouvy o úvěrech neplatnými z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejich uzavření a jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
24. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace od žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, když si navíc ani příjem žalované ani příjem domácnosti nijak neověřila. Žalobkyně sice tvrdila, že příjem žalované ověřovala u jejího zaměstnavatele telefonicky, tuto skutečnost však nijak nedoložila a ani není pravděpodobné, že by jí zaměstnavatel tyto údaje telefonicky poskytl. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, bezdětná, žije ve vlastním bytě/domě a celkové měsíční výdaje domácnosti činí 1 000 Kč, což se jeví velmi nepravděpodobné s ohledem např. na ceny energií, potravin apod.. Žalobkyně tedy nezkoumala skutečné výdaje žalované a poskytnuté údaje kriticky nevyhodnotila. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
25. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 45 806 Kč (29 516 Kč a 16 290 Kč), žalovaná vrátila pouze 15 946 Kč (6 589 Kč a 9 357 Kč), je třeba na rozdíl v obou částkách 29 860 Kč (tj. 45 806 Kč – 15 946 Kč = 29 860 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 4. 2. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (8. 2. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšného žalovaného podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, a žádné náklady na jeho straně ze spisového materiálu ani nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.