Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 15/2022-55
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 31 568 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 200 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 368 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 24 943 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 943 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 743 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 757 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 200 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 368 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 24 943 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 943 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 743 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 757 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 943 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 24 943 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 943 Kč od datum do zaplacení, částky 3 150 Kč, částky 300 Kč, částky 1 996 Kč a částky 1 179 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. příjmení ve výši 27 500 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet dne datum. Zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize, a to taktéž bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila dle smlouvy 42 000 Kč a tuto měl žalovaný uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, přičemž splatnost první splátky byla dohodnuta ke dni datum. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit smluvní úrok ve výši 21,05 % ročně. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a daný úvěr zesplatnila. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno ke dni datum. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požaduje uhradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky, v celkové výši 300 Kč, kdy tato částka odpovídá vynaloženým nákladům za odeslání písemných upomínek žalovanému (3x 100 Kč). Žalovaná částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 150 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 24 943 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru nebyla na jistině umořena částka ve výši 24 943 Kč. Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč) za 4 opožděné splátky, kdy tento nárok plyne taktéž ze smlouvy o úvěru. Dále vznikl žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 28 093 Kč ode dne zesplatnění, tj. od datum do datum, tj. částku v celkové výši 1 179 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen řádně splácet. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný podepsal dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně, kdy převedla na účet žalovaného částku ve výši 27 500 Kč. Částka ve výši 2 500 Kč byla zaslána dle smlouvy na účet zprostředkovatele (společnosti právnická osoba, IČO). Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v celkové výši 42 000 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že první splátku uhradí dne datum a poslední dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 21,05 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu pro případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal pro případ, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení žalované splatným uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Dále se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. Žalovaný v bodu IX. odst. 2 smluvních podmínek prohlásil, že pro posouzení jeho úvěruschopnosti je povinen předložit a poskytnout informace o jeho majetkových poměrech. Na žalovaného byl veden bankovní účet č. bankovní účet /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 15 - 17 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 19 – 20 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 21 – 23 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 13 spisu, předpis splátek na č. l. 31 spisu, výpis z klientské složky na č. l. 52 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 29 – 30 spisu a záznam o vložení dokumentu do systému na č. l. 24 spisu/. Dne datum žalovaný vyplnil a podepsal dokument nazvaný„ Závazky spotřebitele“, v němž prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a že se nenachází v hrozícím úpadku. Dále v seznamu jeho dalších závazků uvedl, že splácí dluh u věřitele ProfiCredit, přičemž výše závazku činila 50 000 Kč, zbývající částka k doplacení činí 33 000 Kč a měsíční splátka činí 2 836 Kč. Dále žalovaný dne datum podepsal dokument nazvaný„ Výdaje spotřebitele“, v němž uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, měsíční výdaje na splátky úvěrů činí 2 000 Kč, měsíční platby ze všech pojistných smluv činí 300 Kč a další běžné pravidelné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný a ve společné domácnosti s ním žijí dvě osoby. Dne datum vygenerovala žalobkyně dokument nazvaný jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, v rámci kterého vyhodnotila pozitivně schopnost žalovaného úvěr splácet. V daném dokumentu je mimo jiné informace o tom, že normativní náklady na bydlení činí 6 821 Kč, životní minimum zákazníka činí 7 490 Kč a nezabavitelná částka vč. vyživovaných osob činí 10 681 Kč. V rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr byl žalobkyni při uzavírání smlouvy předloženy výplatní pásky za měsíc srpen a září roku 2020 včetně výpisů z účtu za měsíce srpen, září a říjen roku 2020. Za srpen činila čistá mzda žalovaného 22 050 Kč (po srážkách 21 469 Kč) a za září 21 385 Kč (po srážkách 21 278 Kč). V srpnu byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 21 722 Kč. Žalovaný nebyl ke dni datum veden v centrální evidenci exekucí, ani se nenacházel v insolvenci. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného přihlížela k průměrným výdajům obyvatelstva plynoucích ze statistik, životnímu a existenčnímu minimu /viz závazky spotřebitele a výdaje spotřebitele na č. l. 18 spisu, posouzení úvěruschopnosti zákazníka na č. l. 25 spisu, výplatní listy na č. l. 25 – 26 spisu, výpis z účtu na č. l. 26 – 27 spisu, centrální evidence exekucí na č. l. 28 spisu, výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 28 spisu, statistika rodinných účtů na č. l. 48 spisu, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu na č. l. 49 spisu, výše normativních nákladů na bydlení na č. l. 50 spisu, životní minimum na č. l. 51 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 6 300 Kč /viz bonita smlouvy na č. l. 32 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu /viz upomínky na č. l. 33 spisu, seznam odeslaných upomínek uložený v elektronickém systému CEPR/. Žalovanému byl dne datum odeslán dopis o zesplatnění úvěru, v němž byl zároveň vyzván k uhrazení dluhu. Tato zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum /viz zesplatnění vč. podacího lístku na č. l. 35 spisu, výpis ze sledování zásilek na č. l. 53 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný podepsal dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž samotná poskytnutá částka činila 27 500 Kč a částka ve výši 2 500 Kč byla odeslána zprostředkovateli úvěru. Žalovaný před podpisem smlouvy vyplnil formuláře obsahující informace o jeho majetkových poměrech. Dále byly předloženy výplatní pásky a výpis z účtu potvrzující příjem žalovaného. Žalovaný nebyl veden v evidenci exekucí a nenacházel se v insolvenci. Na tuto smlouvu uhradil žalovaný celkem 6 300 Kč. Dne datum byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující výzvu k zaplacení dlužné částky.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě podepsané smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 27 500 Kč. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z údajů uvedených přímo žalovaným a tyto údaje ověřila předložením výplatních pásek a potvrzením o zaslané mzdě. V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, nebyl kontrolován v dostupných registrech dlužníků, nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Nebyly předloženy např. měsíční výpisy z bankovního účtu, ze kterých by bylo možné některé takové údaje rovněž ověřit. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr.
17. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 6 300 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (27 500 Kč – 6 300 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Pouze pro úplnost soud dodává, že se žalovaný obohatil o částku, která byla fakticky na jeho účet vyplacena. Částka ve výši 2 500 Kč byla z neplatné smlouvy vyplacena na účet zprostředkovatele, a proto v této části se bezdůvodně obohatila třetí osoba (odlišná od žalovaného). Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému dne datum (zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí, čímž se dostala do dispozice žalovaného, který se mohl s jejím obsahem seznámit) k úhradě dluhu. Do datum tak byl žalovaný povinen dluh vrátit (když lhůtu tří dnů lze považovat lhůtu k plnění bez zbytečného odkladu). Žalovaný je tak od datum s úhradou dluhu v prodlení a náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,25 % ročně dle 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému na adresu, na níž se žalovaný zdržoval (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 757 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše 3 441 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS, např. sp. zn. 11 C 16/2020 nebo sp. zn. 4 C 106/2020). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 263 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 568 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.