Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
104 C 26/2021-81
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 36 161,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 36 161,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení částečně kapitalizovaným na částku 582,97 Kč za období od 23. 3. 2021 do 7. 6. 2021, zákonným úrokem z prodlení částečně kapitalizovaným na částku 225,71 Kč za období od 8. 6. 2021 do 8. 7. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 132 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem částečně kapitalizovaným na částku 4 442,04 Kč za období od 23. 3. 2021 do 8. 7. 2021 a dále smluvním úrokem ve výši 62,48 % ročně z částky 24 037,86 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 3. 2021 dosáhne částky 118 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 36 161,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení částečně kapitalizovaným na částku 582,97 Kč za období od 23. 3. 2021 do 7. 6. 2021, zákonným úrokem z prodlení částečně kapitalizovaným na částku 225,71 Kč za období od 8. 6. 2021 do 8. 7. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 132 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem částečně kapitalizovaným na částku 4 442,04 Kč za období od 23. 3. 2021 do 8. 7. 2021 a dále smluvním úrokem ve výši 62,48 % ročně z částky 24 037,86 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 3. 2021 dosáhne částky 118 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 36 161,54 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne 1. 6. 2018 a na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 83,87 % p. a. v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 1 640 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2018. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalované v databázích příjmení a anonymizováno (nebankovní registr klientských informací). Z dokladů o příjmech vyplynul celkový měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč brutto. Výdaje žalované činily dle jejího prohlášení 3 410 Kč měsíčně, a tak měla k dispozici volné zdroje ve výši 6 444 Kč k hrazení splátek úvěru. Žalobkyně vycházela z výdajů, které žalovaná uvedla, přičemž v této oblasti má žalobkyně omezené možnosti zkoumat pravdivost těchto tvrzení. Vychází z premisy, že každý jedná v obchodním styku poctivě. Odkázala rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, z nějž vyplývá, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila, neboť sjednané splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a v souladu s bodem 6.2 smlouvy o úvěru právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. S účinností ke dni 21. 3. 2021 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy stala dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 27 377,86 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky; žalovaná však ničeho neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od 23. 3. 2021 do zaplacení. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 27 377,86 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 24 627,90 Kč a přirostlému úroku ve výši 2 749,96 Kč), smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 3 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 6 029,54 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru v nominální výši 64,28 % ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Dostavil se zástupce žalobkyně.
3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 32) soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od 11. 5. 2018.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo (č.l. 8-10) ze dne 5. 6. 2018 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 6. 2018 (č.l. 29-30) bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 1 640 Kč, splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 98 400 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 83,87 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovanou vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinna žalovaná hradit úroky z prodlení a dále je povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dne 1. 6. 2018 žalovaná podepsala rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru (č.l. 11-13). Vyplacení úvěru žalované dne 5. 6. 2018 bylo prokázáno dokladem o vyplacení (č.l. 38).
5. Formulářem Hodnocení klienta ze dne 1. 6. 2018 (č.l. 14-15), výplatními páskami za měsíce březen a duben 2018 (č.l. 23-24), pracovní smlouvou a jejími dodatky (č.l. 18-22), mzdovým výměrem (č.l. 23), výpisem z nebankovního registru klientských informací (č.l. 27), výpisem záznamů z registru příjmení (č.l. 28) a formulářem Prohlášení klientů (č.l. 16-17) žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnaná jako asistentka manažera restaurace, za což pobírala měsíční mzdu ve výši 25 000 Kč. Žalovaná neměla v registru příjmení žádné dlužné splátky. Z výpisu z anonymizováno bylo zjištěno, že žalované bylo přiděleno 397 (kategorie II. – střední riziko, úvěr bývá limitován výší zaplacené částky). Z formuláře Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná ke svým poměrům uvedla, že žije s partnerem/kou a jejím příjmem je mzda o výši 21 000 Kč měsíčně. Jako výdaj je uvedena částka 3 410 Kč na potřeby žalované, 2 560 Kč na potřeby partnera/ky, 3 500 Kč na potřeby dětí, 300 Kč na spoření, 1 400 Kč na bydlení a inkaso, 200 Kč pro vlastní potřebu a 2 186 Kč na splátky PROFI CREDIT; celkem tedy výdaje žalované dle formuláře činily 13 556 Kč s rezervou 1 000 Kč. Podpisem prohlášení klienta žalovaná mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a že poskytnuté informace o její osobě jsou pravdivé a úplné.
6. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 9. 2019 (č.l. 39) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek číslo číslo spolu se smluvní pokutou ve výši 499 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 1 400 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 3. 2020 (č.l. 40) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek číslo číslo spolu se smluvní pokutou ve výši 998 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 2 400 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 8. 2020 (č.l. 41) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek číslo číslo spolu se smluvní pokutou ve výši 998 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 2 600 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 12. 2020 (č.l. 42) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek číslo číslo spolu se smluvní pokutou ve výši 1 497 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 3 000 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 2. 2021 (č.l. 43) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek číslo číslo spolu se smluvní pokutou ve výši 1 996 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 3 400 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 3. 2021 (č.l. 44) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek číslo až číslo spolu se smluvní pokutou ve výši 2 495 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 3 600 Kč. Současně vždy žalovanou upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 21. 3. 2021 (č.l. 45) žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 33 472 Kč, sestávající z jistiny ve výši 24 627,90 Kč, z úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 2 749,96 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč a z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 3 600 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání oznámení. Předžalobní výzvou ze dne 27. 10. 2021 (č.l. 46) pak byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 30 132 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou do 15 dnů od data odeslání výzvy. Zaslání předžalobní výzvy bylo prokázáno podacím archem České pošty, s.p. ze dne 27. 10. 2021.
7. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z vyjádření Mgr. jméno příjmení, Ph.D., příjmení (č.l. 33-37) ze dne 25. 10. 2018, když toto vyjádření není znaleckým posudkem a v konkrétnostech se nevztahuje k souzené věci. Lze však označit při nejmenší za zvláštní, že ujednání o úroku musí být vykládáno soudním znalcem. Otázka určitosti takového ujednání ve vztahu ke spotřebiteli by mohla být soudem posouzena, pokud by nebyly přijaty níže uvedené závěry.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne 1. 6. 2018 smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované půjčit 30 000 Kč a v níž se žalovaná zavázala dlužnou částku spolu s úrokem splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 1 640 Kč s tím, že celková částka k zaplacení činí 98 400 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 83,87 % p.a. Pro případ prodlení s úhradou splátky po dobu déle než 65 dní bylo dohodnuto okamžité zesplatnění úvěru. V takovém případě se stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž nastalo prodlení s úhradou o délce 30 dnů, zároveň bylo pro případ prodlení o délce 15 dnů sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč; také byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s úhradou nové jistiny při zesplatnění úvěru. První splátka byla splatná dne 15. 7. 2018. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o příjmech a výdajích od žalované, potvrzení o jejím příjmu za měsíce březen a duben 2018 a učinil dotaz na registry příjmení a NRKI. Žalovaná na svůj dluh zaplatila 50 240 Kč. Žalobkyně ji vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne 16. 9. 2019, 17. 3. 2020, 17. 8. 2020, 16. 12. 2020, 15. 2. 2021 a dne 18. 3. 2021. Dopisem ze dne 21. 3. 2021 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatel vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala informace přímo od žalované i z vlastních zdrojů. Tyto informace však nehodnotila s odbornou péčí. Nestačí totiž jenom samotné opatření dokladů o příjmech, ale je rovněž třeba zjistit dostatečně výdaje žalované a následně získané informace hodnotit s odbornou péčí. Pokud informace, které žalobkyně má, vyvolávají nějakou pochybnost ve vztahu ke schopnosti žalované úvěr zaplatit, nelze při dostatečné obezřetnosti smlouvu vůbec uzavřít. V případě, že by došlo pouze k opatření podkladů o příjmech bez jejich hodnocení ve vztahu k výdajům žalované, postrádá úprava takové povinnosti zcela smysl. Žalobkyně v tomto případě vyšla pouze z aktuálního příjmu žalované ve výši okolo 21 000 Kč. Žalobkyně se nedostatečně zabývala se výdaji žalované. Žalobkyně vyšla u nákladů na bydlení z tvrzení žalované, že tyto činí 1 400 Kč měsíčně. Nezabývala se tím, jaké výdaje má žalovaná reálně na dopravu a živobytí. Žalobkyně vyšla pouze z částek životního minima na dospělého a z minimálních výdajů, které uvedla žalovaná, aniž by je doložila. Žalobkyně si nenechala předložit např. výpis z účtu žalované, z nějž by byly patrné měsíční výdaje žalované. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou. (K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek druhého senátu Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK sp.zn. C číslo)
11. Na místě tak bylo aplikovat ustanovení § 2991 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované s odkazem na uzavřenou smlouvu o úvěru částku 30 000 Kč a soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná jí uhradila celkem částku 50 240 Kč. Žalovaná tedy žalobkyni vrátila vše, co od žalobkyně získala.
12. Nad rámec uvedeného lze zdůraznit, že i v případě, že by smlouva o úvěru byla sjednána platně, soud by jako neplatné soud hodnotil ujednání týkající se výše smluveného úroku z poskytnuté částky. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatoval, že„ (n) emohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. (…) (N) epřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Tyto závěry Nejvyššího soudu – který konkrétně posuzoval situaci, kdy smluvený úrok čtyřikrát převyšoval sazbu úroků uplatňovanou bankami – jsou plně přenositelné i na vztahy regulované zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoník, a v něm obsaženou úpravu dobrých mravů a smlouvy o úvěru. Jestliže tedy žalobkyně sjednala se žalovanou smluvní úrok z poskytnutých peněz ve výši 83,87 % ročně, tak tato sazba mnohonásobně převyšovala úvěrové sazby běžně sjednávané bankami. Podle statistiky ČNB byla průměrná úroková sazba 8,15 % ročně u úvěrů poskytovaných spotřebitelům na dobu od 1 roku do 5 let v červnu 2018. Desetinásobnou úrokovou sazbu nelze obhájit ani tvrzením žalobkyně, že je nebankovní institucí a úrokovou sazbou vyvažuje vyšší rizikovost sjednávaných úvěrů. Jedná se tedy o ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Soud k tomu odkazuje též na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2020, č. j. 74 Co 59/2019-106, řešící skutkově a právně obdobnou věc žalobkyně.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by náhrada nákladů řízení měla náležet ve věci zcela úspěšnému žalované. Jelikož žalované žádné náklady v řízení nevznikly a protože byla žalovaná v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.