Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 296/2021-47
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahozalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 3 833,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 800 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 1 033,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 033,59 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 686 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 800 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se co do částky 1 033,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 033,59 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 686 Kč.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 833,59 Kč spolu s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě tato původní věřitelka žalovanému poskytla úvěr ve výši 2 800 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku přes webové stránky webová adresa. Částka 2 800 Kč byla dne datum převedena z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 033,59 Kč původní věřitelce vrátit nejpozději do datum. Žalovaný finanční prostředky ve stanovené lhůtě nezaplatil, a to ani přes opakované upomínky. Původní věřitelka postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně byla usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, vyzvána k doplnění žalobních tvrzení ohledně způsobu posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. K tomu uvedla, že původní věřitelka provedla lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, příjmení, anonymizována dvě slova, žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeobecných obchodních podmínek prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen zápůjčku splatit.
4. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti jeho i žalobkyně. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne datum, a to fikcí 10. den po doručení na adrese jeho trvalého pobytu, tj. ulice a číslo, obec, k jednání se nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Soud proto projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedeného dokazování.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 800 Kč, a to dne datum na bankovní účet číslo. Žalovaný měl uhradit poplatek za zápůjčku ve výši 1 033,59 Kč, celkovou částku 3 833,59 Kč měl splatit do datum. Žalovaný je v dokumentu identifikován rodným číslem, které je dle výpisu z centrální evidence obyvatel k osobě žalovaného uvedeno správně, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. Dokument je podepsaný pouze původní věřitelkou, a to nečitelnou parafou blíže nespecifikované osoby zastupující původní věřitelku, není žádným způsobem podepsaný žalovaným. Ze všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené zapůjčitelem anonymizováno soud zjistil proces uzavření smlouvy o zápůjčce, splácení zápůjčky i ukončení smluvního vztahu. Dle čl. 3 číslo je smlouva o zápůjčce uzavřena buď okamžikem, kdy zapůjčitel informuje klienta o schválení jeho žádosti o zápůjčku nebo kdy klient potvrdí přijetí návrhu smlouvy o zápůjčce zapůjčitelem. Dle čl. 3 číslo klient žádost o zápůjčku podepisuje prostřednictvím SMS kódu, který mu je zaslán.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba a žalobkyní, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzvě k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O tom byl žalovaný písemně vyrozuměn a před podáním žaloby byl písemně vyzván k úhradě dlužné částky 11 587,32 Kč.
7. Z potvrzení o provedené platbě vystaveném právnická osoba, s.r.o. dne datum soud zjistil, že uvedeného dne byla na bankovní účet. č. bankovní účet převedena z účtu původní věřitelky částka 2 800 Kč.
8. Z vyjádření právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl ke dni datum majitelem bankovního účtu č. bankovní účet.
9. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Dne datum byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena prostřednictvím webové stránky webová adresa smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 800 Kč, který měl být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 033,59 Kč splacen nejpozději do datum. Původní věřitelka zaslala dne datum na bankovní účet vedený na jméno žalovaného částku 2 800 Kč. Původní věřitelka a žalobkyně mezi sebou dne datum uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka za žalovaným z původní věřitelky na žalobkyni, žalovaný byl o změně osoby věřitele písemně vyrozuměn. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytnutý úvěr alespoň částečně do doby jeho splatnosti či později zaplatil. Nebylo prokázáno ani to, že by původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle kterého„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v němž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel), a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovaným je neplatná, neboť původní věřitelka se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že původní věřitelka zkontrolovala záznamy k osobě žalovaného ve veřejně dostupných databázích, k tomuto tvrzení však nepředložila ani neoznačila žádné důkazy. Navíc pouze takové posouzení poměrů žalovaného není dostatečné, jak vyplývá z výše uvedené judikatury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Vzhledem k tomu, že soudu shledal smlouvu o úvěru neplatnou, zamítl žalobu co do částky 1 033,59 Kč spolu s příslušenstvím, která představovala poplatek za poskytnutí úvěru. V řízení však bylo zároveň prokázáno, že původní věřitelka skutečně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 2 800 Kč a žalovaný jí, ani žalobkyni žádnou částku nezaplatil, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které má povinnost žalobkyni vydat. Žalovaný se ve smyslu § 1968 občanského zákoníku dostal do prodlení s plněním svého dluhu, je proto povinen platit také úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Soud proto ve zbylé části žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč spolu se zákonnými úroky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch, ale pouze v poměrné části dle jejího úspěchu. Náklady řízení na straně žalobkyně, které by jí byly přiznány v případě plného procesního úspěchu ve výši 1 489 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka) a z částky 189 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Soud rozhodl o nákladech řízení podle § 14b advokátního tarifu, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady řízení ve výši 1 489 Kč soud dále krátil dle poměru úspěchu žalobkyně ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně celkové částky 3 613,76 Kč (částka 2 800 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí 813,76 Kč), tedy z 73,04 %, žalovaný byl úspěšný ohledně celkové částky 1 333,98 Kč (částka 1 033,59 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí 300,39 Kč), tedy z 26,96 %. Žalobkyně tak má nárok na přiznání 46,08 % svých nákladů (73,04 % – 26,96 %), což z nákladů řízení ve výši 1 489 Kč představuje částku 686 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
20. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.